To je vám zas jednou akce. Prej odkázat na sedm článků podle danýho klíče.

Možná by to nebylo tak těžký, kdybych nenapsal přes 1100 článků na tenhle blog, dalších 169 na Déčáky, dalších 106+ na LeTour, 87 na Bikery, dalších milión do skautský kroniky (offline) a já nevim, kam všude jsem ještě psal. Ale kdo si to má všecko pamatovat?!

Nicméně, pokusim se…

Můj první článek
Prvních článků mám víc než webů. Můj úplně první výplod, co jsem dal na internet, je nedohledatelný. Můj úplně první článek na tomto blogu na WordPressu (ale tehdy ještě na adrese http://blog.mmister.com/) je tento výkřik. Ty články, které jsou v archivu předtím, jsou z mého starého webu, jehož adresu už jsem zapomněl, a jsou antedatovány.

Můj první článek na Déčácích, článek, kterým tento Záchod Internetu™ započal svoji existenci, je mnohem lepší. Je to legendární článek Lyžák, který (nejen) mně tenkrát připadal vtipný. Ehm. 🙂

Moje první články na Bikerech byly překlady, potom jsem začal psát reportáže z Tour de France.

Každej rok musim vymyslet nějakej první článek na LeTour. I když je to podobný — vždycky nějaký očekávání ohledně následujícího závodu — za těma článkama je pokaždý jinej příběh. 2008: S webem jsem začínal a vůbec jsem netušil, jestli ho bude číst aspoň jeden člověk. Přece jenom na Bikerech jsem měl čtenářstvo zajištěno. 2009: První články jsem psal na svoje nechvalně proslavený narozky. Naštěstí ještě ve chvíli, kdy se nestačily nechvalně proslavit, protože potom už bych je asi nenapsal. A pak už to nešlo vzít zpátky. 2010: První články jsem psal až den před startem. Tak dlouho mi trvalo rozmyslet se, jestli letos budu vůbec psát — až do poslední chvíle. Přece jenom loni jsem z toho neměl nejlepší pocity.

Tak to jsou teda první články. 🙂

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Jste se asi posrali v kině, ne? To bych dokázal určit, kdybych si měl vybrat z dvaceti, ale ne z patnácti set! Články na Déčácích mě bavily myslim skoro všechny hodně, protože jsem tam bez jakýhokoliv studu moh psát svuj fekální humor. Hlavně mě bavily články z kategorie Vejlety a WMP. (Upozornění: Dávejte bacha, Machysovo články jsou většinou ještě o poznání fekálnější!)

Ale tady na blozísku? To si fakt nevzpomenu ani omylem, kterej článek mě nejvíc bavilo psát. Vzpomněl bych si na články, se kterejma jsem se nejvíc natrápil přepisováním, články, za který na mě vyhlásili fatwu, ale fakt si nevzpomenu, kterej článek mě za posledních sedm let bavilo nejvíc psát. Když to omezíme na dobu, co jsem ještě nestačil úplně zapomenout (to je tak do loňska max.), tak bych mě bavilo psát Avatar, Cestu do turkmenské metropole nebo Bombarďáky.

Článek, který měl skvělou diskusi
Tady prostě nemůžu než odkázat na Déčáky na nejslavnější článek ever, totiž Otevřený dopis řediteli Gymnázia Sokolov, pod kterým je 406 komentářů! Nechci se vás nijak dotknout, ale kdo z vás to má? Ty komentáře, to je krásá přehlídka blbství, vohnoutství a zmrdství, jakou se málokdy podaří sehnat. Ale pokud si to chcete přečíst, tak si radši vezměte dovolenou, je to fakt dlouhý. 🙂

Cizí článek, který bych si přál napsat sám
To je přece blbost. Závidím spoustě lidí, jak umí podat některý věci. A říkám si: Tak bych to taky chtěl umět. Chtěl bych umět psát tak vtipně jako D-FENS, Enimen nebo Fuxoft. Chtěl bych umět psát tak skvěle jako DGX, Pixy nebo Arthur Dent, můj nejoblíbenější bloger vůbec. (Bohužel ani jeden z nich už nepíše tak často, jak bývalo zvykem.) A rád si čtu i holčičí bložínky jako byla dřívější Ailyn, jako je dneska Ivy a částečně třeba Pseudointelektuálka. // Odkazy sem nedávám schválně, protože mě někteří moji čtenáři serou svými debilními žvásty. Takže kdo chce, nechť použije služeb imperialistů z Googlu.

A někdy mě štvou. Protože vezmou téma, o kterym jsem chtěl napsat já, a napíšou o něm tak vynikající článek, že mě nezbyde, než hodit nápad nebo rozepsanej článek do šuplíku.

Update: Teď koukám, že Arthur doplnil svůj článek tak, že tento oddíl vypadá skoro stejně jak ten můj. Jenom s jinými autory, of koz.

A je jedno, jestli píšou o Zmrdech a vohnoutech, o návštěvě KVIFFu, o filmech a geekovinách, o politice a společnosti, nebo články o životě na Sibiři, školních a cestovatalských lapáliích nebo různé mysteriózní a záhadně se tvářící články. Důležitý je, že mě to baví číst a že jim závidim, že to neumim napsat taky tak. 🙂

Ovšem nejvíc bych si samozřejmě přál sám napsat Machysovo a Zdenisovo články z Déčáků, neb to byla gymnaziální prdel nehorázná. :)))

Můj nejužitečnější příspěvek
Jako rakouský ekonom zde musím poznamenat, že přece netuším, jaký článek přinesl nejvíce celkového užitku, protože užitky lidí jsou neporovnatelné a nesčitatelné. Avšak když se podíváte tady do pravýho sloupečku na nejčtenější články, vítězí ty nejhorší — totiž ty literární do školy. 🙂

Ale tak dobře, za celkem užitečné považuji svoje články o Lisabonu. Seriál vyvrcholil tímto shrnutím.

Článek s titulkem, na který jsem pyšný
Někdy jsem docela pyšnej na nějakej vtip, co se mi povede. Poslední dobou jsem docela pyšnej na to, když se mi povede pěkně přeložit nějakej anglickej jouk z europarlamentu, protože to často znamená docela dost přemejšlení. (Ale nikdy se nenajde nikdo, kdo by mi napsal: “Tos to pěkně přeložil, Martínku,” vy holomci!)

Často se snažim vymyslet nějakej důvtipnej nadpis s odkazem na nějakej provařenej kitát nebo dílo nebo něco na ten způsob. Titulky podle písniček moc nepoužívám, protože by to někteří moji čtenáři považovali za opisování z jiného blogu.

Ale přece, nějakej článek vám sem hodim, abyste mě nepomluvili, že jsem tuhle blogerskou hru celou zkazil. Článek pwned.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Všechny moje články by si mělo přečíst víc lidí, ty vole! Proč bych je jinak psal, kdybych nechtěl, aby si je přečetlo co nejvíc lidí? 🙂

Můžete si vybrat jakejkoliv muj článek s tagem ekonomie, všechny vás dozajista obohatí. Ale byl bych rád, kdyby si co nejvíc lidí přečetlo článek Ekonomie životního prostředí Václava Klause a zamysleli se nad ním aspoň minutu.