Fotbaloví bafuňáři se zase předvedli.
Pavel Horváth zvedl po zápase pravou ruku zhruba do výšky ramen. Měl ji pokrčenou.
Kdo v tom vidí hajlování, neměl by se radši moc koukat na čtverce. Mohly by mu totiž nebezpečně připomínat kosočtverce s čárkou uprostřed.
Body mojí obhajoby:
1) Pavel Horváth se nikdy nikde neprojevil ani jako rasista, ani jako fašista.
2) Pavel Horváth hrál už v mnoha klubech s mnoha hráči různé barvy pleti. O žádných problémech nikdy žádná média neinformovala.
3) Kdyby kdokoliv takhle zahajloval na Hitlera, tak myslim, že by dovolenou trávil na táboře v Osvětimi. Hajluje se s nataženou pravicí v úrovní očí. S tím Horváthovým gestem to má společnou maximálně tu pravou ruku. Navíc Horváth tu ruku zvedl opakovaně, hajluje se napoprvé, stojí se v pozoru, vypíná se hruď.
4) Obdobné gesto se používá např. pro zklidnění davů nebo ho používá policista jako znamení pro zpomalení vozidel.
5) I kdyby nakrásně o hajlování šlo, o názorech Pavla Horvátha to nevypovídá zhola nic, stejně jako by ho nikdo nemohl považovat za stoupence gulagů, pokud by na disciplinárce řekl: „Čest práci.“
Naše milá disciplinárka konstatovala, že: “Užil část nacistického pozdravu, čímž znevážil jméno fotbalu.” No, tak to je fajn. Odteď už nesmíte nikdy říct slovo norimberské. Když řeknete třeba, že norimberské počasí bylo vynikající, dostanete pokutu. Užili jste totiž součást nacistického slovníku (norimberské zákony). Vlastně radši neříkejte ani zákon.
Prostě a jednoduše se disciplinárka jako obvykle nacházela v důkazní nouzi a jako obvykle nectila princip in dubio pro reo (při pochybnostech ve prospěch obžalovaného). Škoda, že je předseda disciplinárky právník.
A tak se v našem absurdistánu stalo, že Pavel Horváth — ačkoliv nic neudělal — dostal exemplární trest. Za nic. Dostal nejvyšší pokutu v české historii. A to přitom vulgarismy hráčů nebo trenérů jsou na týdenním pořádku. O prasáckých faulech a kapřících ani nemluvě.
Připomíná to vtip, který se vyprávěl za komunistů.
Přijde nový vězeň na celu. Spoluvězeň se ho ptá:
– Kolik jsi dostal?
– Deset let.
– A za co?
– Za nic.
– No, počkej! Za nic se dává aspoň patnáct.
Já jsem si z toho sice dělal srandu (neb sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli), ale disciplinárka mě opět znechutila. Ještě že na naší fotbalovou ligu nekoukám.
Přečtěte si celý článek na iDnesu. Je plný zajímavých mouder. Zajímavé je, že podle mých informací nevolalo publikum ani Sieg heil!, ani Siegl Horst, ale zcela normálně Horst Siegl. Jméno koho jiného by taky pravověrný sparťan měl skandovat? Snad ne Vlastimila Košťála.