Občas šlápneš do Bruselu
Přesně jak řekl Ivan Langer novinářům. Takže bijeme na poplach. A vyzývám všechny demokraty této země, aby bili na poplach se mnou (na Déčáky to dám, až to bude fakt vážný). Nedopusťme nový nástup Národní fronty. Poslední naděje se upínají k prezidentu republiky. Pak už jsou šance pouze na obsazení parlamentu férovými kluky z ulice a puč (popř. po občanské válce).
Dobře to popisuje Radek Hulán zde.
Zatímco jsem tady nebyl, se stalo tolik věcí, že by se z toho jeden pomát. Takže jdeme na ně.
Skutečně mi zůstává rozum stát nad uvažováním mnohých politologů, politiků a novinářů. Vymysleli teorii, že Klausovi jde v těchto dnech pouze o znovuzvolení a na nic jiného nemyslí ni ve dne, ni v noci. A o tom že jedná s Paroubkem. Vážně si tento spolek děrohlavých jedinců myslí, že by státník takového kalibru riskoval celou svoji pověst jenom kvůli pěti letům v další funkci? Vážně si myslí, že by jako zakladatel ODS tuto stranu poškodil jenom proto, aby získal podporu pro svoji kandidaturu? Je tu celou tu dobu od revoluce. Za tu dobu si mohli dokonce i politologové všimnout (vím, že jsem na ně celkem tvrdý, ale tohle by zvládnout mohli), jaký Klaus je a že něco takového by nikdy neudělal. Continue reading “Zatímco jsem tady nebyl”
V loňském roce jsem nabyl 18. roku věku. Proto mi byly letos doručeny volební lístky. Bohužel jsem se jich zmocnil až den před volbami, takže jsem se rozhodl, že už nemá smysl lístky těch dvou nejspravedlivějších stran ani podpalovat, ani je nikde vylepovat a psát na ně NASRAT.
Ještě jsem se věrolomně zamyslel, jaké by to asi bylo, kdyby nebe nebylo. To už jsem se ale chápal lepidla a čtvrtek, abych devátý lístek s nadpisem Občanská demogratická strana hezky čtvrtkou podlepil. Učinil jsem tak a zamkl jej do sejfu. Druhý den hned po ránu se mě zmocnil nechutný pocit zatočit s tou sviní (povšimněte si prosím data toho článku a uznejte moji jasnozřivost :)).
Tedy jsem se vypravil do volební místnosti, paní si mě vodfajfkovala a já jsem zmizel za plentou, kde jsem dostal strach. Vyňal jsem tedy podlepený lístek z modré obálky a přemístil jej do šedé. Volíznul jsem obálku a po chruščovovsku ji botou zalepil. Posléze jsem učinil dva kroky ku volební urně a se slovy “Tady to máš, Paroubku!” jsem učinil jeden čistý vrh.
Druhý den jsem celý zasvětil sledování výsledků a páně Lebedových komentářů. Na závěr dne mě ParouBack za mou celodenní snahu odměnil sladkým bonbónkem — ukázal, že je vskutku takový idiot, jak jsem tvrdil již před více než rokem. No a teď prej budem čekat až do srpňa.
Podepište prosím petici za odstoupení Jiřího Ropuchy Paroubka ze všech politických funkcí:
Považoval jsem vás vždy za nadprůměrně inteligentní sociální demokraty. Proto vás vyzívám: Založte novou stranu. Bez aparátčíků. Novou, skutečně demokratickou levicovou stranu. Takovou, za kterou se my ostatní nebudeme stydět. Takovou, se kterou budeme moci jednat. Vždyť i vám samotným musí být z Jiřího Ropuchy Paroubka zle.
Nedávno jsem psal seminární práci na ZSV, jejíž název zní Proč je většinový volební systém lepší. V jejím úvodu jsou popsány rozdíly mezi poměrným a většinovým systémem. To kdyby to náhodou někdo nevěděl. Na konci je jako příloha stručně popsáno několik metod přepočtů hlasů na mandáty. Přiznávám se, že nerozumím ani jednomu z nich. U nás od roku 2002 funguje d’Hondtova metoda. Nevím sice, jak se to počítá, ale zvýhodňuje to velké strany. Continue reading “D’Hondt a podvod na voličích”
Přestože jsme roztrpčeni neumětelstvím SC&C a ostatních agentur, musíme konstatovat, že volby dopadly dobře. Máme k tomu následující důvody:
Paroubek svým včerejším führerovským vystoupením odradil řadu svých voličů. V případných předčasných volbách se mu to vymstí.
To, co před letošními volbami předvedly, je neskutečný šlendrián. Vyvodí z toho nějaký šéf osobní zodpovědnost? Že nedokáží zpracovat ani na vzorku 24 tisíc voličů opouštějících volební místnosti ani přibližné výsledky, je skandál.
Vyhráli jsme. :mrgreen:
Děkuji všem voličům, kteří zvolili ODS, Železného nebo KDU-ČSL. Těm, kteří zvolili ODS, děkuji nejvíce.
Z Ostravska jde svěží vánek, do Strakovky Topolánek!
Předseda ODS nahradil po volbách 2002 v čele jediné rozumné strany Václava Klause, který se nedlouho poté stal prezidentem republiky. Není sporu o tom, že ti dva jsou každý z úplně jiného těsta. Klaus je uhlazený profesor, který denně publikuje články, dává rozhovory, hovoří na seminářích. Je vůdce. Topolánek vystupuje lidově (což neberu jako negativum), je spíše manažerem.
Spousta lidí říká, že ODS má slabého lídra. Nemyslím si to. Vyhrál se stranou už troje volby a jsem přesvědčen, že zítra vyhraje čtvrté a lidé o něm přestanou pochybovat. Za jeho působení dosáhly preference ODS až 99 mandátů. Je sice pravda, že za to nejvíce mohla upřímná ČSSD a křišťálově čistý Stáník, ale to na Topolánkově úspěchu pranic neubírá.
Topolánek se vyjadřuje věcně, rozumně a umí argumentovat. Líbí se mi, jak dokáže s nadhledem anglického gentlmana s úsměvem přejít Paroubkovo vztekání. Vůbec se nedivím, že v závěru kampaně už na něj neměl nervy. Když Paroubek nedokáže vyslovit větu, ve které by ho neurážel, je nemožné zůstat nad věcí. Tolik hnusu, co vylila ČSSD za posledních pár měsíců, tolik jich podle pamětníků nevylila za posledních 30 let své vlády ani KSČ.
Ale hlavní důvod mé důvěry v našeho předsedu (zanedlouho premiéra) pramení v tom, že jej do funkce zvolil vrcholný orgán strany, které důvěřuji. Víc už ani nemusí dokazovat. Má strana jej zvolila a já za ním budu stát v dobrém i zlém. Mám k tomu postoj analogický k postoji Američanů ke svému prezidentovi.
