Vojenská historie Francie

Zkopírováno. Bohužel neznám původní zdroj.

Galské války: Porážka. V této válce, jejíž konec předznamenal dalších 2000 let historie Francie, byla tato země dobyta Italem.

Stoletá válka: Z většiny prohraná; Francii nakonec zachránila nedospělá dívka trpící schizofrenií, jež bezděčně definovala První pravidlo vedení války Francií: “Francouzská armáda zvítězí pouze v případě, že jejím vrchním velitelem není Francouz”.

Italské války: Porážka. Francie se stává jediným státem v historii, který s Itálií prohrál dvě války.

Válka třicetiletá: Francie se technicky vzato války neúčastní, ale svou zahraniční politikou si invazi nakonec vykoleduje. Na základě faktu, že ostatní válčící strany ji postupem času zcela ignorují, Francouzi prohlašují že uhráli plichtu.

Válka s Nizozemím: Plichta.

Válka s Augsburskou ligou / válka krále Viléma / francouzsko-indiánská válka: Ve skutečnosti porážka, o níž Francouzi tvrdí že byla plichtou. Tři plichty hned po sobě frankofilové celého světa považují za vrchol válečnických úspěchů Francie.

Válka o dědictví španělské: Porážka. V této válce poprvé prohráli bitvu u Marlborough, což se od té doby stalo jejich oblíbenou kratochvílí.

Americká revoluce: V gestu, které se vbrzku moderním Američanům opět připomene, Francie tvrdí že válku vyhrála, i přesto že téměř všechnu váhu boje nesli angličtí kolonisté. Později je tento krok znám jako de Gaullův syndrom, a z něj vychází Druhé pravidlo vedení války Francií: “Francie zvítězí pouze v případě, že o většinu válčení se postará Amerika”.

Francouzská revoluce: Vítězství, především proto že protivníkem byli taktéž Francouzi.

Napoleonské války: Prohra. Dočasná vítězství (viz První pravidlo!) díky vedení Korsičanem, který se však ukázal jako naprosto neschopný porazit anglického ševce.

Francouzsko-pruská válka: Porážka. Němci sehráli roli opilého spratka, který je v sobotu v noci zcela sám zamčen v domě s ošklivou holkou.

První světová válka: Díky příměří uzavřenému v poslední chvíli před porážkou, po tom co je zachránila Amerika, uhráli Francouzi plichtu. Tisíce Francouzských žen zakusily pocit, jaké to je vyspat se nejen s vítězem, ale navíc s takovým, který je neoslovoval “fräulein”. Bohužel, vzhledem k masovému použití kondomů Američany, Francouzi prošvihli výbornou šanci k vylepšení svého genofondu.

Druhá světová válka: Porážka. Německem dobytá Francie je Američany a Brity osvobozena právě ve chvíli, kdy se spojenecká vojska konečně naučila píseň Horst Wessel.

Indočína (Vietnam): Porážka. Frnacouzská armáda se hodila marod a zalezla do postele s kapavkou od Dien Bien Phu (diagnóza Dien-Bien-Flu).

Povstání Alžířanů: Porážka. Od křižáckých dob první případ, kdy západní armádě natrhla prdel muslimská NEturecká armáda. Bylo definováno První pravidlo muslimského válčení: “Francouzům dokážem vždycky nakopat prdel”. Stejné pravidlo již v té době měli Italové, Rusové, Němci, Britové, Holanďané, Španělé, Vietnamci a Eskymáci.

Válka proti terorismu: Francie, mající na paměti svou vojenskou historii, se rozhodla kapitulovat do rukou Němců a muslimů. Čistě z bezpečnostních důvodů. Byl učiněn pokus o kapitulaci do rukou Vietnamského velvyslance, ten však selhal, když velvyslanec vyhledal azyl v McDonaldu.

Otázka, kterou by si měla položit každá země dostatečně debilní na to aby se spoléhala na Francii, by neměla znít “Můžeme se na Francii spolehnout?”, nýbrž “Jak dlouho bude trvat, než se Francie položí?”.

G. Kilber.

V jednom z dopisů šéfredaktorovi Houston Chronicle kdosi o postoji Francie k otázce Iráku napsal: “Jít do války bez Francie je totéž, jako vyrazit na jelena bez xylofonu”.