Xiamen, den třetí — Gulangyu

Před mapou ostrůvku

Když říkáte Číňanům, kam jedete, všichni vám odpoví totéž. Takže to začne bejt po chvilce docela otrava.

Rozhovor, vzor 1:
– Kam jedeš?
– Do Šanghaje.
– Na Expo?

Rozhovor, vzor 2:
– Kam jedeš?
– Do Guangzhou.
– To ale neni turistický město!

Rozhovor, vzor 3:
– Kam jedeš?
– Do Haikou.
– Mnohem lepší je Sanya.

Rozhovor, vzor 4:
– Kam jedeš?
– Do Xiamenu.
– Tam maj nejhezčí čínskej univerzitní kampus a musíš jít na Gulangyu!

A kdo jsem já, abych odporoval čínské kolektivní moudrosti? Vypravil jsem se na ostrůvek Gulangyu, který patří k Xiamenu, který sám je ostrov.

Caroline mi v mapě zakreslila, kam se mám dostavit a že prej mě na ostrůvek odveze přívoz. Cesta tam je zadarmo, ale za cestu zpátky se platí 8 yuanů, neplatí se jenom, když se vracíte mezi desátou a dvanáctou večer — zajímavej obchodní model. :)

Přišel jsem k něčemu, co vypadalo jako místo, odkud by mohly jezdit přívozy na Gulangyu. Ale ženská mi nabízela cestu na Taiwan, prej za 100 yuanů. Povídám, že nejedu na Taiwan, ale na Gulangyu. Tak mě poslala o dům dál.

Gulangyu je zajímavej ostrůvek se spoustou zajímavejch baráků a výhledů na moře, kde to musí bejt v létě ještě mnohem hezčí. Protože nemá ani dva čtverečný kilometry, můžete se bez obav ztrácet v zákoutích jeho roztodivných uliček, aniž byste se museli strachovat, že už se nenajdete.

Těžko říct, jak dlouho vám může trvat, než projdete všechny uličky. Rozhodně jsem to ale nechtěl zjišťovat, protože jsem měl v dobrý paměti, jak jsem si pochůzkama dokázal vyřídit nohy v Guangzhou, a to jsem nechtěl pár dní před maratónem riskovat.

Samozřejmě jsem se zase nesnídal, takže když už jsem hlady málem padnul do moře, dal jsem na Carolinin příkaz a koupil si místní streetfood. Bože, to byl hnus! Nějaká ryba zabalená v nějakym bílym želé — skoro se to nedalo ani polknout a pití jsem neměl. Ale protože jsem měl tak velkej hlad, tak jsem to sněd, ale byla to fuška.

Kočkám místní proviant šmakuje

Na Gulangyu nejsou auta. Což mě přivádí k myšlence, na kterou jsem zapomněl. Doprava v Guangzhou a Xiamenu vypadá celkem evropsky, dokonce jsou tam k vidění i pruhy pro cyklisty. A signifikantní je, že jedinou bouračku, co jsem v Číně viděl, jsem viděl právě v Xiamenu. Můžete to brát jako paradox, ale podle mě to má přísnou logiku.

Když máte pocit, že vás ochrání všechna pravidla a semafory, přestane dávat pozor. Když se na vás ze všech stran řítí houkající auta, motorkáři a cyklisti, musíte dávat bacha, jinak přijdete o kejhák.

A ještě jedna oprava: Buzerkamer jsem tu (i v Jinanu) už našel spousty. Sice pořád řádově míň než v Praze, ale stejně… :cry:

Ale zpátky na Gulangyu. Procházel jsem se podél pláží a fotil zajímavosti. Samozřejmě i tady se našla spousta svatebčanů, co chtěli mít Ty Nejhezčí Svatební Fotky Na Světě™ a taky tu šlo vidět modelíny a frikulíny.

Pak jsem dostal zprávu do sluchátek, že na Gulangyu bydlí Jean (šli jsme s ní běhat předevčírem). Tak jsem jí psal zprávu, jestli se se mnou chce vidět a kdy se vrátí. Prej až skoro v sedum. Tak dlouho by mě to tu nebavilo a navíc jsem měl jenom letní outfit. Xiamen se nachází těsně nad obratníkem raka.

Celou dobu jsem si myslel, že ten ostrov, co vidim nedaleko, je Taiwan. Ale pohled do mapy doma ukázal, že to je nějakej jinej ostrov Fujianu a že Taiwan je až za nim. A doplavat se tam nedá, je to přes 200 km daleko.

Fotky řeknou víc než tisíc slov…

Pohled na Xiamen

Před váma jenom širý moře… ideální místo pro relax a přemýšlení

Večer jsem šel s hostitelkou Olivií a její kamarádkou Ashleen na večeři. Konečně jsem měl chvilku čas si se svojí hostitelkou povídat, protože např. v noci na dnešek jsem ani neslyšel, že přišla domů. :) Ashleen jsem opět zpovídal o Martiniku.