Xiamen má jenom 2,5 miliónu obyvatel, a tak nemá metro. Můžete po něm cestovat autobusem nebo na kole. Kolo jsem neměl a čínský autobusy nemám rád. Takže jsem se rozhod strávit i čtvrtej den nedaleko svýho bydlení.

A tal jsem vyrazil na kopec, co se tyčí uprostřed města. Myslel jsem, že to bude snadný… jenže jsem zapomněl, že jsem v Číně, kde najít vchod na kopec je zatraceně těžký.

Tak jsem běhal kolem hory jak šílenec a ten vchod furt ne a ne najít. Pak jsem aspoň našel pěkný jezírko.



Ale ten vchod prostě furt nikde. Nakonec jsem se vydal cestou, po který se procházely kozy.

Jak se ukázalo, cesta vedla k cíli. Dokonce se ukázalo, že už jsem na týhle cestě jednou byl, ale nezdála se mi dost dobrá. Na konci ode mě vybrali 40 yuanů a psali, že prej je to nějaká botanická zahrada (tu jsem teda neviděl).

Pohledy z hory dolů na město byly fakt pěkný, bohužel ale mym foťákem za 60 ojro to nešlo zachytit. Aspoň jedna teda, no, když tak prosíte.

Slez jsem dolu a ukázalo se, že nejlepší cesta nahoru vedla přes buddhistickej chrám. No ale jak jsem to měl znát? Už když jsem byl na Gulangyu a viděl tam tu sochu, bylo mi jasný, že tohle místo má něco společnýho se Ztracenejma. To se potvrdilo, když se ukázalo, že v buddhistickym chrámu sídlí Dharma. Bohužel jsem neměl transývr, tak jsem o tom nikomu nemoh říct. A co na to ti druzí?

Mimochodem, ten seriál byl ale píčovina, co?

Zase jsem celej den nic nejed. A protože mi Caroline zakázala McDonalda, zašel jsem do jinýho fastfoodu. Jmenovalo se to Ajisen Ramen nebo jak. Dal jsem si nějakou pálivou rejži, která byla tak pálivá, že jsem se na nic jinýho nemoh soustředit. 🙂

Diclaimer: Čtenářky si stěžujou, že tady prej furt píšu enem o jídle. Já bych o něm nepsal, kdyby bylo evropský. A jiný čtenáři informace o tom, co se tu jí, vyžadujou. Tak si trhněte. 😛

Protože byl dneska Silvestr, byla naplánována jakási pařba. Událost jsem vyhlížel se značnou skepsí. Jestli je nějakej svátek, kterej fakt nesnášim, pak je to Silvestr. Povinný skupinový veselí mi připadá odporný jak máloco. Holt, misantropie. Navíc, když už to překousnu a někam se teda jdu skupinově veselit, vždycky to dopadne tak, jak říká Barney Stinson: “Nech to bejt, Tede. Snažíš se změnit tuhle noc na něco víc než to je. Je to Silvestr, což je každoročně to největší zklamání.” True story.

Nejdřív jsme se sešli hned u baráku v nějaký hospodě, že prej se najíme. Zrovna jsem jed, takže jsem si většinu jídla odpustil. Přesto jsem zaplatil svuj podíl. Hned na vrcholku jídelního lístku bylo jídlo, co mě zaujalo. Samozřejmě to bylo zas všechno čínsky, ale u tohohle jídla jsem znal všechny znaky. Koushui ji? Pusa, voda, kuře? Později mi bylo zděleno, že pusa-voda znamená slina, ale stejně slinový kuře neslibovalo nic pěknýho. A ani to moc dobře nevypadalo. Ale Lee tvrdil, že to chutná mnohem líp než to vypadá. Tak jestli tomu Afričanovi věříte, tak si to někdy dejte. Já jsem se neodvážil. 🙂

Kromě obvyklých postav Leona, Ashleen a Leeho dneska přišel i Vladimir z Bulharska s těžkym “ruskym” přízvukem a Leeova konkubína Juliet, což byla hodně mladá Číňanka. Odhadoval jsem jí tak na 18 a Leeho tak na 45. Pak mi bylo řečeno, že jí je 25, ale stejně… 20 let rozdíl? No ty koky!

Pak jsme se teda vypravili na tu párty. Venku se strhnul hotovej uragán. V tom uragánu jsme to docela dlouho nemohli najít, což byla v tý zimě fakt zábava jak blázen. Potřeboval jsem Get Psyched Mix, ale neměl jsem ho.

Nakonec jsme klubiki našli. No, tywoe! Bylo to velký asi jako muj dětskej pokoj a bylo tak tam sto lidí. Nebylo tam místo k sezení, muzika nahlas, pivo drahý a nebylo se kam hnout. Přesně tak, jak to nesnášim. Měl jsem voucher na jednou pivo zadarmo, tak si říkám, že to tu vydržim do půlnoci, a pak vysmrdim.

Přestože tam byli skoro samý cizáci, půlnoc se ani neodpočítávala. Pivo jsem dopil a hodlal jsem zmizet. Ukecali mě ještě k jednomu pivu. Mezitim jsem tam objevil Češku. Jmenovala se Eva, takže to byla pravděpodobně ta, co provedla zápis na zdi u Helen’s, jak jsem psal v reportáži z prvního dne. Muckala se tam s nějakym černochem a tvářila se, jak kdyby jí hovno nesmrdělo. Už jsem málem zapomněl, že všechny holky nejsou tak milý jako Číňanky. Ach… (Doufám, že si to teď přečte. :mrgreen: )

Pak nevim proč, se ke mně nachomejtla blonďatá Japonka a začala na mě mluvit čínsky. No uznejte sami — kde se vám tohle stane? 🙂

Já, Olivia, Leon a Vladimir jsme vyklidili pole. Byl jsem zván na sledování Twin Peaks, což jsem s díky odmítl. Avšak Olivia a Vladimir šli k Leonovi na noc s Twin Peaks. Takže jsem se musel odvézt sám k Olivii do bytu. Hned první den mi dala klíče, což bylo hodně příjemný. Chtěl jsem zavolat svoje hochy, aby jí ten byt trochu vybílili, jenže v něm nic neměla… jenom prehistorickej notebook. A kde nic neni, ani ČSSD nevezme.

Jak už jsem snad říkal, u Olivie v bytě byla ukrutná zima. Takže jakmile mi začaly omrzat prsty a nos, radši jsem usnul.

Olivia se neukázala doma ani celou sobotu. Přišla až večír. No a já měl poslední den před maratónem. Takže plán zněl jasně: Klid na lůžku, pořádně se najíst a večer lehce proběhnout.

Snažil jsem se to dodržet, ale ráno jsem se probudil s… jak bych to… no prostě se sračkou jak řemen. To neni před maratónem zrovna vhodná disposice. Přesto jsem se držel plánu a doufal jsem, že to přejde. Vyrazil jsem do kampusu nafotit ještě nějaký fotky a natočit nějaký video, to byl vlastně dnešní celej program.

Jinak se toho dneska moc nestalo. Večer jsem se kousek proběhnul, byla pěkná kosa.

Akorát večer jsem se s Olivií asi čtvrt hodiny dohadoval, jestli Peking, Šanghaj nebo Hong Kong jsou provincie, nebo nejsou. Protože zatvrzele tvrdila, že její Zhejiang je nejbohatší provincie.

Pak jsem se jí snažil vysvětlit, že čínština je tak těžká mj. proto, že má tak málo slabik — 480, angličtina má skoro 8000. Nejsem si jistej, jestli to pochopila. 🙂 Pak jsem radši nařídil budíka na 4:45 a usnul jsem. V šest ráno mám na kole přijet k Leonovi a pojedem autobusem na start malasongu, jak se tomu tady říká.

Mimochodem, Leon je první živej člověk svýho druhu, co jsem viděl. Věří tomu, že existuje globální oteplování. Na offroadech mu nevadí, že smrděj ve městech jak cyp, ale že oteplujou zeměkouli. Zákaz žárovek je dobrá věc, brání to globálnímu oteplování. Poplatek 20 % u Western Union je sviňárna. Spolupracuje s Avaaz.org a nosí jejich tričko. A přitom úplně drze pije Coca-Colu — z každý flašky přitom vypustí do vzduchu tolik CO2!

No nic, jdu spát, zejtra je běh.