Politické paměti staré igelitky jsou bohaté. Mohla by vydat stejně zajímavou knihu jako Zeman. Však s ním byla už v Bambergu, vzpomínáte?

Ale popořádku. Všimli jsme si jí už dávno, když posloužila dobrodincům Pepovi z Hongkongu, zesnulému Bácsovi a orientálci Singhovi. Byly to nesmělé začátky. Stará igelitka povalila tehdy vládu, ale neusnula na vavřínech. Dnes slouží na nejvyšších místech trvale a nosí sem tam ohromné obnosy. Polkla milion, který dal strýc Grossovi. Rathova pobočnice ji měla na miliony, které lákala za poradu s Rathem. Ministr financí a pokladník ČSSD Svoboda v ní odnesl kus továrny na kočárky. Vloni si v ní chtěl odnést pět v českých, které se válely na stole u lesa, ředitel Paroubkova úřadu. Před časem v ní bylo třicet milionů, které pak přeskočily do krabice pod postel Srby, vražedníka z ministerstva zahraničí.

Igelitka je jak Siréna, vábí své politiky, vtiskuje se jim do ruky a sama od sebe se plní penězi, aby své politické přenašeče zahubila. Ale přenašeči jsou šťastni – mít v igelitce dolary, eura, miliony, stovky milionů, někomu je dát, případně si je od někoho vzít, přeposlat je do Afriky šamanům, strčit pod postel, to je rozkoš, za kterou už stojí zemřít.

Český politik dávno není služebník lidu či povětrných žen, nýbrž staré igelitky. Jde do parlamentu, jede na ministerstvo, najednou má v ruce tašku, v ní dva miliony, ani neví, kde se vzaly, a také neví, komu je pak dal. Ví jen, že to vše bylo legální. Vždyť šlo jen o takové nějaké milionky, bah. Ale ten pocit ministra-človíčka, poslance-nuzáčka: dva miliony! Sto milionů! Kdy já to naposledy držel v ruce. Včera, vole, když ti kamarádi prodali státní pozemky za babku.

Úřad ministra Zgarby dokázal do igelitky nacpat i pozemky za dvě miliardy – to je výkon. Igelitka se kroutí, sténá, ale dvě miliardy v pozemcích pozře. Soudce Berka ji plnil konkurzními podstatami – také zázrak. Ministr Palas do tašky nacpal Setuzu, jednomu advokátovi ji ministryně Součková naplnila deseti miliony.

Takový je jen výsek z ohromné kariéry staré igelitky. Zvědavcům připomeneme, že praktikovala i v Restauracích a jídelnách (RaJ). Přenášela rumy ze samoobsluhy do vinárny, maso od řezníka zezadu do grilu, výpalné od pinglů nahoru na ředitelství vyžírkům, odborníkům na víno, výživu a šmelinu. V igelitce se natřásala játra, mžik, byl tam karton tvrdých spart nebo i devizák. Sledujte ten růst od jater nahoru: dnes igelitka pojme miliardové majetky, ani nehekne. Ke spartám by se už nesnížila. Politika se bez ní nedá dělat. Kdysi šlo igelitce o krk – za Bácse padla vláda ODS, igelitčina cesta do Bambergu otřásla sprostým Zemanem, ministra Svobodu zavřeli. Dnes se nechvěje nikdo, nic není riskantní. Zgarba odešel, co popadl, je jeho. Když šla igelitka od strýce ke Grossovi s milionem, neriskovala nic. Gross svůj byt zaplatil správně, řekly orgány. Nevšimly si, že nesprávnými penězi. Předseda vlády říká, že poslat peníze z konta na konto není trestný čin. Myslí tím krausovsko-rigovské africké miliony, které asi spadly z nebe. Kraus: Jsou Riga. Rigo: Jsou Krause. Igelitka se věru nemá čeho bát. Chcete hejbnout s miliony? Někomu je dát, někde si je vzít? Zavolejte igelitce!

Chce někdo strčit do igelitky celou tuto politiku, Zgarbou počínaje, Krausem konče? Ale to nejde, igelitka bere jen cennosti. Bezcenné pány, pouhé nosiče igelitek a řečí, by vyplivla jak velryba Jonášovy botky.

Co chce tento hořce nevážný článek říci? Že už jsme na dně – že fantazie pisatelova si horší poměry představit už neumí. Kdo má politické krytí, může skoro cokoliv. Nad evidentními ničemnostmi oslepne i premiér – kdyby poškodily jeho politiku. Že politici tahají podivné miliony v igelitkách, není neobvyklé, to dělají, byť elegantněji než u křupanů, všude na světě. Neobvyklé je, že z toho není řádné, jasné a racionální vyšetřování. Kol staré igelitky se otáčejí jen kocourkovské výmluvy typu nastražil to nepřítel, je to štvavá kampaň. Všichni vědí, co má igelitka v útrobách, ale mlčí. Zlepšit poměry nechce nikdo. Stačí jen krytí z keců a záhadných vět. Však také ano – co kdyby jednou přišla stará igelitka i k vám naditá miliony a řekla: Popones mě, hochu zlatej. Co by asi bylo?

Autor: KAREL STEIGERWALD, vyšlo v MF Dnes 25. 01. 2006


S Jiřím Čunkem se do naší politiky opět igelitka navrátila.