Kdo bohatne v Číně II

Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. 🙂

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™. Continue reading “Kdo bohatne v Číně II”

Arno Orzessek: Recenze knihy Tomáše Sedláčka

Když mu bylo lehce přes dvacet, byl Tomáš Sedláček ekonomickým poradcem Václava Havla. V roce 2006 ho Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů. Momentálně se o jeho knize Ekonomie dobra a zla diskutuje na mezinárodní scéně.

Člověku se chce slavit. Konečně nějaký odborník vysvětluje, že skutečná ekonomie není žádnou poddajnou služebnicí velkokapitálu, nýbrž hluboce morální vědou. Konečně nějaký ekonom atakuje ony arogantní kolegy, kteří věří na toho bizarního “homo oeconomicus” a matematizovatelnost všech vědeckých procesů, ale v krizi se vybarví jako věštitelé z kávové sedliny. Continue reading “Arno Orzessek: Recenze knihy Tomáše Sedláčka”

Vraťme pacientům kontrolu

Do debaty o reformě zdravotnictví bych rád přispěl touto kapitolou o zdravotnictví z knihy The Plan: Twelve Months to Renew Britain autorů Dana Hannana a Douglase Carswella. Hlavní body návrhu jejich reformy jsou:

  • Dovolme pacientům, aby se vyvlekli ze státního systému a místo toho si platili svoje příspěvky na individuální zdravotní účty
  • Část těchto účtů by byla používána pro každodenní zdravotní péči a část by byla odložena stranou jako pojištění proti vážným nemocem
  • Vláda by nadále platila za ty, kteří si vyberou, že zůstanou ve státním systému, a za ty, kteří si nemohou dovolit zařídit individuální účty
  • Motivujme prevenci před léčbou

Kapitolu jsem přeložil já a přečíst si ji můžete zde ». Jinak ale vřele doporučuju celou knihu plnou pravicových reforem.

Deset věcí, co si my zlí kapitalisté skutečně myslíme (krátké info pro protestující z Occupy)

Zapsal Daniel Hannan v článku Memo to the Occupy protesters: here are ten things we evil capitalists
really think
. Přeložil yours truly. Vyšlo v Laissez Faire.

Dnes ráno jsem mluvil s některými protestujícími z Occupy. Šokovalo mě, jak hodně mimo byly jejich představy o mých názorech, které jako pravičák mám. Abychom si lépe porozuměli, předkládám zde deset věcí, které — a to mi věřte — si myslí většina pravicových grázlů, se kterými se stýkám. Samozřejmě neočekávám, že přesvědčím svoje levicové čtenáře v jediném článku, ale mohou získat
lepší představu o tom, co si skutečně myslíme. Continue reading “Deset věcí, co si my zlí kapitalisté skutečně myslíme (krátké info pro protestující z Occupy)”

Shandongský venkov

Zajímavá videoreportáž z venkova v mojí domovské provincii Shandong — to jsou tedy přesně místa, která jsem neviděl.


hat-tip: Marginal Revolution

Obzvlášť zajímavá je první půlka (pokud rozumíte anglicky), druhá půlka představující Čínu jako policejní stát a na pokraji hospodářské deprese mi přišla už celkem iritující. Ale i tam se najdou zajímavé věci — např. ten hotel. 🙂

Jak se dostat ze sraček: Toalety a každodenní selhávání vládnutí v Ghaně

Dostal se mi do rukou hodně zajímavej článek s poetickym názvem, kterej pojednával o veřejnejch záchodcích v Ghaně. Dost mě zaskočil, protože jsem neměl nejmenší tušení, že někde na světě panuje tak otřesná situace. Dávám vám k přečtení zkrácenou českou verzi článku:

Sjaak van der Geest & Nelson Obirih-Opareh: Getting out of the shit: toilets and the daily failure of governance in Ghana

Článek autorů z roku 2002 navazuje na jejich předchozí výzkum publikovaný o rok dříve. Jak poetický název napovídá, jedná se o situaci toalet v Ghaně.

Článek začíná dvěma citáty z roku 1929 z Windhoeku (Namibie). Postupným čtením článku zjišťujeme, že pokud se situace za posledních 80 let zlepšila, nebylo to o mnoho. Autoři dokonce říkají: “Během návštěvy Accry ve 21. století si člověk připadá jako na návštěvě Windhoeku v roce 1925.” Continue reading “Jak se dostat ze sraček: Toalety a každodenní selhávání vládnutí v Ghaně”

Free Tibet?

Je 10. března, takže nás zase zaplaví spousta tibetskejch vlajek. Málokdo ale ví, jakej panoval v Tibetu režim před tim, než tam přišli komanči z Pekingu.

Nabízim proto úryveček z bezvadný knihy Čínský svět (s. 102) od Víta Vojty (zase dělám reklamu konkurenci). Třeba to někoho přiměje zamyslet se, že neni všechno tak jednoduchý, jak se snaží vylíčit Ondřej Liška Podšitá.

Čínská strana, i prostřednictvím tibetských pamětníků, argumentuje tradičním charakterem tibetské společnosti, silně feudálně stratifikované[219] ještě ve 20. století. Nuzné podmínky se podařilo odstranit otevřením a modernizací Tibetu, dnes žije obyčejný člověk lépe než aristokracie poloviny 20. století. Ve věci ničení klášterů za kulturní revoluce 1967-1976 se poukazuje na to, že ultralevá úchylka postihla plošně celou Čínu, protože k neštěstí ničení “památek feudalismu” docházelo po celé zemi.

[219] Užívá se i výraz otrokářská, protože nesvobodné obyvatelstvo trvale existovalo.

Doporučuji také články Dalai Lama: Savior, or Selfish Jerk? a hlavně Cesta k posvátným místům Tibetu od Filipa Tvrdého.

Gary Johnson, libertariánský kandidát na prezidenta USA

Čtete překlad článku Dana Hannana Meet Gary Johnson, the most libertarian candidate ever to seek the US presidency

Unavuje mě poslouchat neustále o údajném nedostatku talentu v Republikánské straně. Co třeba Marco Rubio, Paul Ryan, Herman Cain, Tim Pawlenty, Ron Paul, Mitch McConnell, Jim DeMint, Chris Christie nebo Scott Walker?

Tady je navíc někdo, o kom jste možná ještě neslyšeli, někdo naprosto nepodplatitelný, někdo, kdo je zcela jistě ten nejvíce protivládní kandidát v historii, který se uchází o republikánskou nominaci: Gary Johnson, dvojnásobný guvernér Nového Mexika. Continue reading “Gary Johnson, libertariánský kandidát na prezidenta USA”

Ptáci vs. ropná skvrna

Už to proběhlo všemi anglicky psanými ekonomickými blogy, ale nemůžu o to ochudit svoje čtenářky. Původně to vyšlo na webu Marginal Revolution v článku Počet zabitých ptáků.

Počet ptáků zabitých ropnou skvrnou BP: nejméně 2 188 a číslo se zvětšuje.

Počet ptáků zabitých větrými elektrárnami: 10 000-40 000 ročně.

Počet ptáků zabitých auty: 80 miliónů ročně.

Počet ptáků zabitých kočkami: Stovky miliónůmiliarda ročně.

Nebojte se, jsou tu i dobré zprávy.

Počet ptáků zabitých v rybářských oblastech: Desítky až stovky tisíc ročně (naštěstí pro ptáky jsou některé rybářské oblasti nyní uzavřeny).

…a když jsem byl naposled v KFC, chutnali někteří ptáci výborně.

Obžaloba koalic a konsensů

Dan HannanTou úplně nejdůležitější vlastností demokracie je toto: voliči dostávají pravidelně možnost skoncovat s darebáky. Na chvíli se zamyslete nad zeměmi, které nemají reprezentativní vládu — řekněme Kuba nebo Írán — a uvidíte, proč je to důležité.

Naopak, hlavní argument proti koalicím a reformám volebního zákona, které vedou ke koalicím, je tento: směřují k tomu, že většina stran je u moci většinu času.

Westminsterský systém, upřednostňovaný ve většině anglosaských zemí, podporuje jasné rozdělení mezi vládu a opozici. Toto rozdělení napomáhá udržet stát malý a občany svobodné. Strana, která není v úřadu, má všechny důvody k tomu, aby bránila expanzi státní moci, zatímco strana v úřadu je ostražitá před budováním vládní mašiny, která musí jednoho dne padnout do rukou jejím oponentům. Continue reading “Obžaloba koalic a konsensů”