Zamyšlení nad lidmi, jejich (pří)zvuky a jejich vystupováním

Včera se z nějakého důvodu nemohl na přednášku Socioekonomické geografie dostavit doc. Wokoun, a tak za sebe poslal náhradu Ing. Pěluchu. Tohoto pána máme na cvičení stejného předmětu, a protože já jsem v hodinách šprťáckej aktivista, myslím, že si mě pamatuje :cool:

Já jsem ale nestačil zírat. Na té přednášce to byl jiný člověk. Měl sako, v ruce dálkové ovládání a působil — ne sice úplně, ale přesto značně — jinak než na cvičeních. Nejvíc jsem se ale podivoval jiné věci. Na cvičeních pan inženýr strašně často říká jako kdyby. Prostě říká jako kdyby nějakou větu a najednou to tam jako kdyby foukne. Nevím, jak ostatní, ale mě tahle parazitní slova vždycky vyruší. No a na té přednášce to neřekl ani jednou. Jak říkám, jiný člověk.

***

V pondělí jsem měl prezentaci. Jmenovalo se to Legalizace marihuany. Nebyl jsem ani zdaleka tak nervózní jako při prezentaci Der Herr der Ringe v Německu, ale trochu přece. Tedy nejnervóznější v životě jsem byl při referátu Prager Frühling. Nevím proč. Když jsem mluvil normálně v hodině, nebyl jsem nervózní. Jenže během tohodle referátu se mi chvěl hlas jako list ve větru. Nejhorší na tom bylo, že jsem s tím ani zaboha nedokázal nic udělat. Asi bych si musel prdnout adrenalin přímo do srdce nebo co.

Ptal jsem se po hodině spolužáků, jestli mi vůbec bylo rozumět. Někteří přiznali, že ne, že to fakt nešlo. Že to po druhý větě vzdali. Ale třeba šprt a estét Matze mi řekl, že poslouchal a že víceméně stejně už všechno věděl. Přitom příběh o zhasnutí světla na Strahově znát nemohl… nebo přece? Aspoň u nikoho nevybuchl záchvat smíchu, takže jsem z toho nemusel mít trauma :)

Po prezentaci jsem obdržel anonymní názory na svůj výkon.

+ logická a přehledná struktura
+ podpořeno názory konkrétních lidí
– občas plevelná slova (ehm)
– mírně tlumit gestikulaci
– nedívat se na plátno

Tenhle názor tedy nebyl anonymní, byl od vyučujícího. Tedy já vím o některých svých hnusných slovech, která cpu kdekam, a snažím se s tím něco dělat. O spoustě dalších určitě nevím. Zrovna tak totiž nevím o tom, že bych říkal ehm. No, ehm. Gestikuloval jsem vědomě, myslím, že to nebyla žádná Tereza Pergnerová, ale dobrá, pokusím se to trochu utlumit :) . Myslel jsem, že občasný pohled na plátno není tak špatný, ale vypadá to, že je.

Super téma a nevěřim, že si nikdy nehulil! :)

Já blbec jsem totiž zapomněl říct na začátku prezentace důležitou věc, totiž rozdělení názorových proudů do čtyř skupin. Vzpomněl jsem si na to až úplně na konci, takže jsem místo toho řekl pouze krátké dementi, že jsem marihuanu nikdy nekouřil. Denisa mi to doteď nevěří a zřejmě není sama, protože tenhle názor u mě přistál z druhé strany :)

Dobré argumenty, přesvědčivé :)

Díky :oops:

+ nekouká moc na plátno
– oční kontakt s publikem
+ dobré argumenty

Tak vidíte, že to s tim plátnem neni tak hrozný. Oční kontakt — chtělo by to mít prezentace častěji. Než jsem si vůbec vzpomněl, že mám mluvit k lidem, byla třetina prezentace pryč. A i potom jsem se soustředil pouze na pravou polovinu diváctva. Nevím proč :???:

Prezentace dobrá, osobně teda nejsem takovým absolutním zastáncem legalizace jako ty, ale každej má svůj názor.

K tomu neni co dodat. Moje prezentace je zde. Bohužel to máte bez povídání, ale někdy ho sem snad dopíšu. Ostatně jsem již dlouho nepřispěl do rubriky Zkouřená země.

***

Překvapila mě Paroubkova manželka. Údajně žije v Čechách už hafo járů, ale česky mluví strašně těžkopádně. Navíc ten její přízvuk mi daleko více než slovenský přišel ruský. Nejsem teda žádnej znalec slovenských dialektů, ale takový pocit jsem předtím neměl u žádného Slováka.

Nicméně jsem nad tím dále přemýšlel a prováděl pozorování. Na našem cvičení z němčiny máme Slováků několik. Dva z nich mluví německy tvrdě, právě s takovým ruským přízvukem. Jeden z nich ani není schopen vyslovit ö. Otázka zní: Proč? Proč mi jejich slovenština připadá normální, ale jejich němčina taková ruská? Dodávám, že nic takového jsem nezažil u žádného německy hovořícího Čecha a že takových jsem slyšel víc než habaděj.

Aby se to ještě víc zamotalo. Když jednou Fips napodoboval můj přízvuk, musel jsem mu na to odpovědět, že nejsem Rusák, nýbrž Čech a že můj přízvuk je jiný než ruský. Trvám na tom stále, ale možná není v silách germánského mluvčího bez dostatečných zkušeností takové jemné slovanské rozdíly rozlišit (tím spíše, když to nedokáže slovan jako já u výše zmíněných Slováků :) ). Inu, jak říkal Tolkien ústy Elronda nebo Legolase, ovce se mezi sebou také poznají, ale nám připadají stejné.

To nejzajímavější na závěr. Na němčinu s námi také chodí člověk jménem Georgi. Vždycky jsem ho slyšel mluvit jenom německy — jak jinak než s ruským přízvukem. Říkal jsem si, že je asi z Ruska, ale bylo mi divné, že mu ve jméně chybí na konci to j. A pak jsem ho slyšel mluvit česky. Úplně bez přízvuku. No sakra! Pak jsem se dozvěděl, že je to Makedonec.

***

Psali jsme test z Podnikové ekonomiky. Vedle mě si sedla příjemně vystupující holka. Snažila se mluvit česky, i když s chybami. Přízvuk jsem po zkušenostech odhadoval na spíše jiný než slovenský, ale nebyl zase tak úplně rusky tvrdý. Po chvíli jsem se odhodlal zeptat… a byla to Ruska. Přišlo mi sympatické, že mluví česky líp než všichni Slováci.

O tom proč jsou na českých vysokých školách všichni národové světa si povíme zase až příště.