Takovej zápas jsem snad ještě neviděl. Přišel jsem ve druhé minutě asi půl minuty před gólem Rusáků. Vlítli na nás teda parádně. A můj pocit podpořený strachem komentátorů z Ruska (já sám jsem Rusáky na tomto turnaji předtím neviděl ani minutu) způsobil ty nejčernější myšlenky v mé mysli. Zlaté brusle Ovečkinovy mě docela provokovaly (o kouřovém sklu ani nemluvě). Ale věřil jsem, že se může stát, že Rusům dojde a my upachtíme nějaké góly a můžeme to dohrát důstojně. O tom, že nás přehrají, jsem nepochyboval.
Leč ubráněně oslabení nás povzbudilo a Rusy srazilo a troufám si říct, že jsme je ve zbytku zápasu mírně přehrávali. Přesto kdyby Malkin a Fuente Ovejuna nebyla taková polena, museli bysme dostat snad desítku, tolik měli šancí. Měl jsem obrovskou radost, že gól dal Patrik Štefan. Ze všech hráčů letošního MS jsem se na něj těšil nejvíc, protože jsem ho předtím nikdy neviděl a přece jenom je to mimo Romana Hamrlíka naše jediná jednička v draftu NHL. V každém zápase mě potěší dvojice Irgl, Plekanec. Konečně ukázal Milan Hnilička, že jsem mu důvěru nedával zbytečně. K našemu čtvrtému gólu se dá říct snad jenom jediné — Neuvěřitelné.
Hoši, děkujem.