Po neuvěřitelné noci jsme se probudili do hongkongského rána. Už zanedlouho jsme měli sraz s Peggy a Stevem, mými couchsurfery z roku 2011.
Kdo četl Kompletní slepici, dobře ví, že Číňani si dávají tzv. “anglická jména”. Jedna z nejlepších otázek, kterou vám Číňan může položit, zní: “Martin? To je tvoje anglický jméno?” – “To je moje opravdový jméno, díky za optání.” V Hong Kongu s anglickými jmény došli tak daleko, že je mají napsaná i v občance a oslovují se jimi mezi sebou.
Peggy se Stevem nás nejdřív vzali na “typickou hongkongskou snídani”, jak to sami nazvali. Koukali dost překvapeně, když jsem jim říkal, že míchaný vajíčka, šunka, toast, buchty – a ano i čaj s mlíkem jsou věci, který lidi jedí v Anglii a že to jim vnutili Angličani. Já jsem zase koukal překvapeně, že tu jezdí červený double-deckery.
Typická hongkongská snídaně. :)))
Zatimco kartička na metro se v Londýně jmenuje Oyster Card (ústřice), tady v HK se to jmenuje Octopus Card (chobotnice). To by se ta pražská mohla na počest Krndy jmenovat třeba Medusa Card, ne?
Potom nás Peggy a Steve vzali na trh, kde jsme nakoupili nějaký to exotický ovoce a taky redukci na zásuvku, protože tady nainstalovali Angličani ten svuj nesmysl. Ještě hůř na tom jsou ale státy – konkrétně Indie, Srí Lanka, Nepál a Namibie – odkud Angličani odešli dřív, než tam stačili nainstalovat tenhle moderní standard, takže tam maj starej anglickej standard. :D (Celý je to velká legrace.)
Taky mě teda překvapilo, kolik lidí se může vejít na ulici. Tady v Mong Koku byla hustota lidí úplně neskutečná. A sedačky v restauraci dost malý. Dva Číňani se tam možná vejdou, ale pro dva Evropany to byla zkouška. Jinak ale člověk musí obdivovat, jak efektivně jde využít každý místečko prostoru, když to potřebujete.
Vmáčkněte se na tu sedačku a dobrou chuť
Ulice v Mong Koku
Přes cukrárnu jsme to vzali do slavnýho hongkongskýho přístavu Victoria Harbour (všimněte si britskýho spellingu). Tenhle přístav je vizuální synonym pro Hong Kong. První zmínka o přístavu pochází od eunucha a diplomata (nesmějte se!) Zheng He z roku 1425. V padesátých letech 19. století se tady plavalo a hrálo vodní polo. V 70. letech 20. století se zjistilo, že voda je špinavá, a od tý doby se tu dělá už jenom business.
Viktoriin přístav v roce 1905
A v roce 2006
I takhle v noci tady v červenci máte třicet stupňů a v tom davu lidí, co si touží pořídit fotky zářícího přístavu si zkuste najít chvilku na zamyšlení. Tisíce kilometrů od Londýna leží tento nepříliš veliký ostrov, který nemá ropu ani žádné jiné nerostné bohatství, a přesto se během půlstoletí dokázal z naprosté chudoby stát jedním z nejbohatších kousků planety a miliónům lidí tak pomohl z hladovění k pohodlnému žití.
Dodnes sem proudí lidé po miliónech. Jestli Hong Kong není obhajobou liberalismu a volného trhu a zároveň platným protipříkladem vůči téměř všem námitkám naivních socialistů, pak zavíráte oči před jednoznačnými fakty.
—
Druhej den jsme si udělali trip double-deckerem na Victoria Peak. Jo, kopec i přístav se jmenujou po Viktorce. A chudák Jirka Šestka (ten koktavej) nemá nic. :-/ Pokud jsou vaše znalosti Hong Kongu tak špatné, jako ještě před dvěma lety byly ty moje, tak vás překvapí, že tu mají tolik přírody. A to ani nemluvím o ostrově Lantau, kam jsem se bohužel zatím neměl čas dostat, takže o něm nemohu dobře referovat. Ale je tam v podstatě jenom příroda, žádní lidé. Což je bohužel chyba.
Obrázky z Victoria Peaku opět hovoří lépe než slova.
—
Náš poslední celý den v Hong Kongu jsme zasvětili koupání v moři. Dlouho, předlouho jsme jeli na Stanley Beach. Jelikož se HK nachází na 22. stupni severní šířky, očekával jsem hodně ostrý slunce. Jelikož mám kůži jako cikánka, jak mi v pěti letech řekla jedna holka na děčínskym koupališti, normálně se vůbec opalovacím krémem nemažu. Tady jsem si to ovšem netrouf. Ukázalo se, že i tak jsem situaci dost podcenil a při čtení Listů federalistů jsem se orožnil pěkně do ruda. Thanks, Obama!
Pozdrav z pláže
Večer jsme se setkali s grásnou Grace, Šárčinou buddy z VŠE z roku 2013. Provedla nás po přístavu, ukázala mi, kde je centrální banka, abych si s ní moh udělat svoji tradiční fotku (bohužel jsem na ni v několika zemích zapomněl!).
No a pak už zbejvala jenom poslední hongkongská noc, ráno jsme šli na trhy, kde jsme čínsko-anglicky usmlouvali slevy na nějaký suvenýry pro příbuzenstvo a v brzkém odpoledni přejezd vlakem do Guangzhou, zpátky na čínskou pevninu.