Sheep shaggers are leaving…

Tak. Zejtra ráno odjíždí Novozélanďani Dave a Sue, který tady se mnou byli od začátku. Neumim si to tu bez nich ani představit.

Barák docela ztichne. Z lidí, co vídám aspoň občas tu zbyde jenom Fin, Steve a Michelle, všichni ostatní budou fuč.

Tihle Novozélanďani, to byli zezačátku jediný moji komarádi tady. Věděl jsem, že ať se Číňani jakkoliv zblázní, u večeře zase potkám Novozélanďany (a Kena z Austrálie a Fina ze Skotska). Všichnni Australani už jsou pryč, Novozélanďani se proházeli a zejtra mizí David a Sue.

Dobrou noc…

Ježíš vynálezce

Ježíš čekal tři dny, než se vrátil do života. Bylo to dokonalý. Kdyby čekal jenom jeden den, spousta lidí by se ještě ani nestihla dozvědět, že umřel. Všichni by ho zdravili: “Čau Ježíši, jak to jde?” a Ježíš by asi odpovídal: “Jak to jde? Já jsem včera umřel!” a oni zas na to: “Hmm, já bych řek, že jsi docela živej, vole…” a pak by Ježíš musel vysvětlovat, jak vstal z mrtvejch a jakej to byl zázrak a ten druhej by řek něco jako: “Hm, no jasně, brácho…” A nevrátil se ani v sobotu. To má každej plno práce, musí doma uklízet, štrikovat, zastřihávat si bradku, ne. Počkal ten přesnej počet dní, tři. Navíc byla neděle, takže každej už byl v kostele a všichni tam bědovali: “Ach ne, Ježíš umřel,” ale pak prásk! Vlítne do vrat, běží uličkou, všichni jsou z toho úplně nadšený, a FYI, takhle vynalezl high five. A proto čekáme tři dny, než zavoláme ženě, protože tak dlouho chce Ježíš, abychom čekali… Čistá pravda.

-Barney Stinson

Přeložil jsem já, originál zde.

A škoda, že jsme se nedozvěděli, jak to bylo s lodí SS Dibs, která byla ztracena na moři a jejíž kapitán Sir Walter Dibs vymyslel “zabírám!”… :(

Jingji Xueyuan

Jak jistě víte, moje čínská škola se zove 山东经济学院 (Shandong Jingji Xueyuan), tedy Shandongská ekonomická univerzita nebo Vysoká škola ekonomická v Shandongu, protože univerzita se řekne 大学 (daxue). Podobnost s názvem VŠE čistě náhodná. // Mimochodem, VŠE by se čínsky řekla 布拉格经济学院 (Bulage Jingji Xueyuan). Jo, Bulage je Praha. :D

Narozdíl od Prahy ale není místní ekonomická univerzita tou nejlepší školou ve městě. Tou je Shandonská univerzita, která má prej pět kampusů. Naše škola jenom dva.

Začněme od toho nejdůležitějšího. Záchody jsou naprosto příšerný. Neni utrpení jenom bejt na záchodě, ale taky bejt v učebně hned vedle záchoda. Nejlíp uděláte, když si zujete boty, abyste ten puch přerazili (© Dr. Dlaha). Některý studenti si dokonce nezavřou dveře, když jdou na velkou (na tureckej záchod)… Continue reading “Jingji Xueyuan”

Mýty a legendy o Číně #2: Čína jako země nesvobody aneb pokrytec Cameron v Pekingu

Máme to velké štěstí. Do naší lidové republiky zavítal sám předseda vlády jejího veličenstva David Cameron. Škoda, že nepřijela Cameronová, to by byla lepší návštěva. (BTW, minulej tejden byl v Jinanu Maradona…)

Cameron je takový britský Topolánek. Tisíce řečí a v Bruseli si vždycky stříkne do kalhot, když na to přijde. A teď přijel poučovat zaostalý Asiaty na univerzitě v Pekingu. Pochválil Číňany za ekonomickou svobodu, ale zkritizoval absenci politické svobody. A to se na to podívejme!

Ekonomická svoboda je v Číně větší než v Evropské unii. O tom nemůže pochybovat žádný seriózní člověk. Připadá mi, že každý tady podniká. Sice jsou to hodně malé podniky, ale zato jich tu je celá spousta. A samozřejmě tady neexistují nesmyslné regulace na každičký prd jako v Cameronově Británii, která musela tzv. transponovat celé acquis communautaire (česky řečeno: nuceně schválit celé zákonodárství Evropské unie). Continue reading “Mýty a legendy o Číně #2: Čína jako země nesvobody aneb pokrytec Cameron v Pekingu”

Lidová měna

V Číně se platí yuanem, to vám řekne každej, kdo čte noviny. Avšak, jako všechno v Číně, je to vlastně docela jinak. :)

Ekonomové znají čínskou měnu spíše pod názvem renminbi, což v překladu znamená lidová měna a je to skutečně název měny. Její jednotkou je yuan (někdy přepisováno v češtině jako juan nebo jüan, ale ve skutečnosti se to čte zhruba jako jüen). Neznám žádnou další měnu, kde by se jednotka jmenovala jinak než měna samotná. Jednotkou měny dolar je dolar, jednotkou koruny je koruna, jednotkou eura je euro. (Né, vole.)

Z logiky věci teda můžete říct např., že platbu chcete provést v renminbi nebo v yuanech, můžete říct, ale nemůžete říct, že něco stálo deset renminbi. Taky neříkáte, že v autě jedete 100 rychlostí, nýbrž 100 km/h. Takže i když to spousta cizinců říká, tak vy to neříkejte. ;) Continue reading “Lidová měna”

Kolik nás stojí Evropská unie (bez eurohujerských brýlí)

Většina lidí si myslí, že na Evropské unii vyděláváme majlant, že krátce řečeno “jsme kotel fplusu, woe”.

Podle webu money-go-round.eu činily v roce 2009 platby do EU z českého rozpočtu 1524 miliónů eur, tedy 1,5 miliardy eur, což je v současném kursu zhruba 37,5 miliardy korun.

Z toho by člověk selským rozumem odvodil, že Evropská unie nás stojí 37,5 miliardy Kč. Avšak eurohujeři přišli na to, že důležité nejsou výdaje, ale jakási čistá pozice. Logika je asi stejná jako kdybyste ve své firmě říkali, že auto vás nic nestálo, protože jeho čistá pozice je třeba 20 tisíc měsíčně, o které vyděláte více než bez něj.

Nikdo nepopírá, že vyděláte, ale s cenou toho auta to nesouvisí. Stejně tak s cenou EU nesouvisí, kolik z ní přijde peněz! Ještě jsem neslyšel říkat, že vlastně daňoví poplatníci státu nic neplatí, protože za svoje peníze dostávají silnice, školy, nemocnice… a že tak jsou vlastně fplusu — naopak každý (oprávněně) nadává, že ten stát bere na daních nějak moc. (S výjimkou mameluků typu Pehe a Špidla.)

A už vůbec nemluvim o tom, že celé příjmy z EU jsou totální nesmysl a že na EU ve skutečnosti proděláváme kalhoty.

PS: Dobré tradice je třeba dodržovat. Sbor auditorů pošestnácté v řadě neposvětil účetnictví Evropské unie.

Shanghai Trip — shrnutí

Jak jsem sliboval, přinášim shrnutí dvoutýdenního tripu. Sice trochu se zpožděnim, ale lepší pozdě nežli později, no ni? (Taky jsem tomu nemoh uvěřit, ale pravidla.cz mě přesvědčily.)

Nevěděl jsem, kam se tady v Číně všude chci podívat, ale určitě jsem věděl, že se chci podívat do Šanghaje. A týdenní pobyt mě přesvědčil, že jsem dobře udělal. Šanghaj mi hodně připomínal Londýn, jenom bez bordelářskejch muslimů, ale zato se žluťákama.

Nechápu, jak někdo může tvrdit, že v Šanghaji je nuda, protože tam nic neni. Vždyť je to největší město na světě, proboha. Nezbývá než parafrázovat známý výrok Samuela Johnsona o Londýně:

Kdo je unavený Šanghají, je unavený životem, protože v Šanghaji je všechno, co život nabízí.

Continue reading “Shanghai Trip — shrnutí”

Píšou mi psaní

Přistála mi na Facebooku zpráva následujícího znění:

Dobrý den, chtěl jsem se Vás zeptat na tuto věc. Strana svobodných občanů ve které se aktivně angažujete se vymezuje silně negativními názory vůči EU. Když se na to podíváme z trochu jiné roviny než s jakou se obvykle setkáváme v médiích, dospějeme k tomuto: Pro koho je sjednocování Evropy, a vznik celoevropského státu nevýhodné?- Pochopitelně pro konkurenční mocnosti, zejména pro USA. Vím, že zejména v 90.letech se v ODS objevovaly názory, že spíše než do EU bychom měli vstoupit do USA a stát se jejich dalším státem. Není tudíž skutečná podstata Vašich protievropských názorů v tom, že chcete pomáhat USA vůči evropské konkurenci?
S přáním hezkého dne, XXX

Bankovní odyssea

Založit si v Číně účet a poslat si na něj peníze, to neni jen tak, jak se ukázalo.

V první bance mě odmítli, protože neuměli napsat čárku nad Á ve slově Pánek. Nepomohlo vysvětlování, že jí tam psát nemusí. Ve druhý bance si to vysvětlit nechali a účet za malý peníz založili. Popisoval jsem to ostatně v příběhu o Dívce z ulice.

Čínskou kartu jsem chtěl ze dvou důvodů. Zaprvý kvůli poplatkům za výběry v zahraničí, který maj český banky, kvůli kurzovýmu riziku a kvůli tomu, že místní bankomaty někdy peníze z cizácký karty nechtěj vydat. Zadruhý jsem chtěl čínskou kartu, protože jsem se snažil přihlásit na maratón v Xiamenu, ale u obou mejch karet Visa mi to pořád psalo Payment Fail!.

U čínský karty mi to nepsalo nic podobnýho, zato mi to pořád psalo, že heslo, co mi přišlo smskou, je moc krátký. Zkoušel jsem to snad stokrát. To by ses posral. Ale o tom až potom. Continue reading “Bankovní odyssea”