Guangzhou, den první

V hostelu jsem se rozloučil s Filipíňačkou Michelle, která za tejden jede na Vánoce domů, a pak už jsem vyrazil na xMas Trip 2010. Cestou na letiště ani v letadle se nic mimořádnýho nestalo. Ani jsem neumrz, protože se v Jinanu oteplilo na příjemný jarní teploty.

Na letišti byla celkem nuda, a protože tam neni ani jeden pořádnej kšeft, tak tam taky byl hlad. Docela jsem se vyděsil, když jsem prošel security checkem a už volali last call mýho letadla. Myslel jsem, že mám ještě spoustu času. :) V letadle bylo na výběr seafood s nudlema, nebo prase s rejží. Dal jsem si prase, ofkoz. Nic moc, Emiráti maj lepčí jídlo.

Přistáli jsme v Guangzhou (česky Kanton) a hned z letiště bylo vidět spoustu palem. Nádhera. Venku příjemná teplota asi 16 stupňů. Nasednul jsem na metro a jel do čtvrti Fangcun (Voňavá Vesnice), kde jsem si koupil ubytování v hostelu. Cesta metrem trvala 65 minut. Myslel jsem, že chcípnu žízní a únavou. Continue reading “Guangzhou, den první”

Co se děje poslední dobou v Číně

Tak třeba dneska ukazoval muj teploměr -5 °C, když jsem se probudil. Brrr. Ale zejtra už má zase bejt nad nulou.

—

Minulý úterý jsem byl poprvý v životě v thajský restauraci. Jídla ale byly takový thajsko-čínský, takže bohužel jsem nemoh použít žádnej z fíglů, který popisoval DGX. K jídlu jsem si vybral nějakou bramborovou polívku v kokosovym ořechu, ale řekli mi, že kokosy nemaj. Ale i tak jsem si vybral dobrý jídla.

Byl jsem tam se svojí starší spolužačkou ze třídy studentů MBA. Nemoh jsem jí přesvědčit, že mezi Čechem, Němcem a Američanem neni ve vzhledu žádnej rozdíl. Pořád mi to nevěřila. A nejsem si úplně jistej, jestli jsem to pochopil dobře, ale říkala, že sex chce až po svatbě. Že už měla přítele tři roky, ale teď už dlouho nikoho neměla a že ani nemá kde by někoho poznala. Přitom je milá, pěkná a ani nemá knír jako ostatní Číňanky. Pochopit některý věci mi asi neni souzený, no. (Já vim, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že jsem se na to začal vyptávat já, ale skutečnost je opačná. Začala o tom ona úplně zničehožnic.)

V restauraci byla živá muzika. Chlápek a mladice. Chodili octolu ke stolu a pěli písně. Každej si moh poručit jazyk, v jakym maj zpívat. Mysle, že jsou to Thajci, chtěl jsem thajštinu. Odzpívali a že prej můžem ještě jednu. Tak spolužačka řekla čínštinu. Pak se přiznali, že nejsou Thajci, ale Filipínci. Zpívali fakt pěkně a jazyků zvládali spoustu. Continue reading “Co se děje poslední dobou v Číně”

V luxusní restauraci

Popsat tenhle zážitek asi nebude úplně snadný, proto s tim taky už tak dlouho váhám, ale jdeme na to.

Můj učitel čínštiny jménem Wang Lei a zvaný Larry vymyslel, že půjdeme do Shandongskýho muzea, který se přesunulo z Hory tisíce Buddhů do novýho baráku nedaleko našeho kampusu. Muzea mě sice neberou, ale proč ne. K tomu vymyslel, že nějaká čínská rodina mě chce pozvat na večeři. To už znělo líp, takže jsem souhlasil i s tim.

Larry se rozhod, že obě akce spojí. A tak jsme šli s rodinou do muzea a pak na večeři. Naštěstí jsme do muzea přišli až někdy ve tři, přičemž v pět tady všechny takovýhle místa zavíraj, a dvě hodiny se daj přežít. Bohužel se nikdo neujal výkladu, takže jsem skoro vůbec nevěděl, na co se koukám. Paní Wangová se toho v Šanghaji zhostila mnohem líp.

Na to, jak je ten barák obrovskej, v něm navíc je pěkný prd podle mě. Taková samoúčelná megalomanská stavba. Číňani v muzeích před zavíračkou začnou hrát muziku (vůbec ne otravnou), aby návštěvníci věděli, že se maj pomalu pakovat. Tady začali hrát už půl hodiny před koncem. A zatimco za vstup na kopec nebo k jezeru se v Číně platí, muzea jsou zadarmo. Continue reading “V luxusní restauraci”

Uvězněn na střeše

Vyndal jsem prádlo z pračky, oblečení odnes na uschnutí do pokoje, ale povlečení jsem chtěl dát schnout na balkón. Venku je sice jenom deset stupňů a fouká jaxvině, ale svítí sluníčko. Protože to je akce na minutu, jdu tam v tričku a kraťasech, jenom si vezmu pantofle.

Pověsim prádlo na tyč a jdu zpátky do svýho pokoje, viď. Ale vítr zabouchnul dveře na balkón a až teď zjišťuju, že klika zvenčí je tam jenom pro srandu králíkům a otvírat se s ní nedá. D’oh! Continue reading “Uvězněn na střeše”

Mai Dang Lao

Tak zase jednou o jídle…

Mai Dang Lao (麦当劳) je čínské pojmenování pro McDonalda. McDonald narozdíl od Coca-Coly nebyl prozíravý a pouze tupě přerýmoval svůj název do čínštiny na základě podobné výslovnosti. Mai Dang Lao je nesmyslný výraz. Coca-Cola je čínsky Kekou Kele (可口可乐), což nejenom, že podobně zní, ale ještě to znamená něco jako lahodná. Kupodivu Mountain Dew se v čínštině neřekne jako horská rosa, ale jako velká vlna. A vůbec to nezní podobně.

Ale zpátky k McDonaldu.

Čínskej McDonald se těm evropskejm hodně podobá. Víc než se čínský KFC podobá evropskýmu a o Pizza Hutu jsem tady už myslim psal. Přesto je tu několik odlišností. (Tenhle tejden u McDonalda instalovali vánoční výzdobu s vločkama a Santa Clausema v oknech.)

Číňani nemaj slovo pro menu. Nemůžete si poručit Big Mac menu, ale musíte říct, že chcete big mac, hranolky a colu. A já furt, proč to nechápou, když říkám úplně jasně, co chci. :) Continue reading “Mai Dang Lao”

Murray Rothbard píše o Tomáši Sedláčkovi

Murray Rothbard napsal o jakémsi moulovi. Avšak nemohl jsem se při čtení ubránit dojmu, že píše o našem českém Tomáši Sedláčkovi, podle kterého se John Stuart Mill jmenuje prostředním jménem Steward. :D

O Robertu Heilbronerovi, stejně jako o Johnu Kennethu Galbraithovi, se dá říct, že spadá do kategorie “populární ekonom” — to jest někdo, kdo neví o ekonomii prakticky nic, ale přesto o ní napíše sérii bestsellerů, které dychtivě čtou téméř pouze neekonomové, kteří rozumují o hlubokých myšlenkách, které tam nalezli. […] Jeho nová kniha je tak nedostatečná, že spadá do kategorie “ne-kniha”.

Zdroj: Ludwig von Mises Institute

Pražské náměstí

Držte si klobúky, čínskej pop je tu…

Když může Žlutej pes (黄狗) zpívat o Londýně nad Temží, co by nemohla frndička z Taiwanu zpívat o pražskym náměstí, no ni?

Pokud to chcete i s textem, tak to máte tady. Ale bacha, upozorňuju snaživý studenty čínštiny: přestože na Taiwanu mluví mandarínskou čínštinou, pořád používaj tradiční znaky.

Rozhovor pro Economix

Na naší škole jsou dva školní plátky. Tak ten lepší z nich se mnou udělal rozhovor. Přečíst si ho můžete na straně 24 tady (pdf).

Ochutnávka:

V létě ti nakladatelství Lambert vydalo bakalářskou práci. Jak jsi toho docílil?
Nakladatelství mě oslovilo samo hned poté, co se na ISIS objevilo zadání mé práce. Jelikož nakladatelství vydává anglicky psané práce a tuto podmínku jsem splňoval, tak si mě vybrali. Nevím, čím dalším jsem je zaujal.

A když už tam budete, podívejte se taky na stranu 25. :)

Co tu chybí

Abyste si dokázali líp představit život v Číně, tak tady máte seznam věcí, co tu chybí. Seznam bude průběžně doplňován, pokud si vzpomenu na něco dalšího.

  • pivo: Místní pivo je limonáda, navíc vůbec neznaj pivo točený.
  • hospoda: Protože neznaj pivo, neznaj klasickou hospodu.
  • kafe: No, když se snažíte, tak kafe nakonec seženete. Nejspíš ale u McDonalda nebo KFC. Minulej tejden otevřeli v Jinanu Starbucks, stála se 150metrová fronta. Automat jsem tu viděl všehovšudy jeden (a kafe v něm stálo 1 yuan).
  • marmeláda: Sehnatelná, ale obtížně. Neni moc na výběr. Continue reading “Co tu chybí”