Pro letošek jsem se kvůli okolnostem rozhodl najít si práci v Praze. Zatím to dopadlo neslavně, přečtěte si o dvou posledních případech.

MF Dnes
Vedu web LeTour.cz a při vší skromnosti si myslím, že to je nejlepší zpravodajství o TdF v češtině. Protože to, co předvádějí ostatní “sportovní redaktoři”, to místama fakt nechápu. Někdy mi připadá, že si spletli cyklistiku s nějakým úplně jiným sportem, nejspíš s prší, a tomu jejich výplody odpovídají.

A tak jsem si řekl, že bych to moh psát za peníze. Rozeslal jsem pár mailů, na které jsem samozřejmě nedostal žádné odpovědi. Jediný, kdo mi odpověděl, byl vedoucí sportovní redakce MF Dnes a chtěl se sejít. Sešli jsme se minulý čtvrtek. Šéf se ukázal jako příjemný pán.

Poté mě předal podšéfovi, což byl taky příjemnej pán. Jenže ten na mě měl uchystáno, že bych dělal regionální sport. Na to jsem se tvářil jak sedma na osmu. Ukázalo se, že bych dělal to, co nikdo dělat nechce (reportáže z 15. volejbalový ligy nejsou zrovna muj koníček — a za rok bych se možná dostal na 14. rugbyovou 😕 ), obětoval bych tomu strašně moc času a nedostal bych za to zrovna královský peníze. Nicméně jsem souhlasil (!), že pujdu hned další den na tiskovku.

Jak vidíte, mojí představě o reportážích o Planet Armstrong, nebo jak by se to třeba mohlo jmenovat, se to moc nepodobalo 🙂

Proto jsem si doma udělal kafe, asi hodinu to rozdýchával, zažádal si o oponenturu mailu a ten pak poslal. Zdvořile jsem se omluvil a práci jsem vzdal. Šéf to vzal jako sporťák.

A tak jsem byl zase bez práce…

můjsport
Když jsem odmítnul práci pro MF, jal jsem se hledat něco jiného. Na jobs.cz na mě vykoukla pozice prodavače ve sportovnim krámu. Poslal jsem tam životopis (profesionálně zredigován od Ing. Ivy) a za chvilku mi přišla odpověď od šéfky, že muj životopis se jí líbil nejvíc a že se mám hlásit zejtra v prodejně v Revoluční.

Tak jsem učinil. Pohovor byl k mému zklamání vyřízen asi za dvě minuty, ani ten kšeft jsem si nestih prohlídnout. Zašel jsem teda s Evou na oběd a doma jsem si zběžně prohlídnul web.

Domluvili jsme se, že přijdu ve středu na zaučení. OK.

Tak jsem přišel. Už zase se mě ptali na to, jak rozumim lyžím. WTF? Ještě nějakej ten pátek lyže nebudou v módě, myslim že. Pak namísto toho, aby mi ukázali, kde co je, kde co neni a co o tom mám říkat, jsme se nudili a nudili.

Pak mě zjebal šéf za to, že nic nevim.

A nudili jsme se a nudili…

Nechápu, proč jsme tam byli dva prodavači + servisák na práci, kterou by zastal servisák sám a ještě by se u toho nudil. Pobyl jsem tam 8 hodin a za tu dobu nepřišlo víc než 8 lidí (jiné dny prý chodí ještě míň lidí). Ani jsem se nemoh nudit v sedě, protože tam nebyla židle. No katastrofa. Abych snášel takovouhle práci, musel bych dostat aspoň dvojnásobnej plat, tohle byl výsměch.

Já myslel, že to bude něco jako na tom veletrhu. Tam chodili lidi pořád, takže čas strašně rychle utíkal, s šéfama byla prča. A tady jsme celej den jenom stáli a blbě čuměli.

Byl jsem definitivně rozhodnut začít si hledat novou práci, když v tom přišla šéfka, že mám padáka, protože prej nerozumim kolům (což zjistili až 6 hodin potom, co se o tom se mnou bavili naposled…). Nic proti tomuhle výroku, to je pravda. Ale přesně stejně je pravda, že namísto nudy mi mohli dát k přečtení detailní specifikace každýho kola na krámě a za tu dobu bych se naučil každou komponentu na gram přesně a zasvěceně bych pohovořil.

Ergo ten důvod byl imbecilní a irelevantní.

Byl jsem rád, že mě vyhodili, ta práce nebyla fakt nic, co bych chtěl dělat. Ale ta práce, ten ztracenej tejden a to zdůvodnění na konci, to mě teda celkem naštvalo.

No nic, hledám dál.

PS: Může mi někdo vysvětlit, jaký pud vede někoho k tomu, aby si koupil košík na cykloflašku v ceně 1700 Kč?