Já vim, že vy si říkáte, že ve Washingtonu přece nikdo zabloudit nemůže, protože ulice jsou tu přece kolmý a pěkně očíslovaný. A přesně na tohle když se spolehnete, tak zabloudíte!
V prvnim tejdnu jsem bydlel na couchsurfingu, ale nakonec jsem byl vypuzen do hostelu, ale u hostitelky mi pořád zbejval kufr. A protože slavila s kamarádkou její narozeniny, musel jsem dojít kamsi do hospody. Sice mám mapu, ale nebudu do ní přece furt civět, když je to tak jasný. Prostě se dostanu na správnou ulici a pak pujdu furt rovně, až dojdu do čtvrtě Adams Morgan, kde je ta hospoda.
Takže běžim, běžim po ulici a najednou jsem v lese. Cože? V lese? Ve Washingtonu je les? Podívejte se sami, chtěl jsem jít po 17. nebo 18. ulici, tj. podle modrý šipky.
Narazil jsem na les. Tak jsem se vrátil zpátky na šestnáctou ulici a les jsem obešel. Povedlo se mi obejít i obě motanice, kde — jak můžete vidět — architek nerespektoval pravidelný číslování ulic. Motanicema jsem se nenechal nachytat jenom kvůli tomu, že jsem v nich zabloudil asi dva dny předtim. Zkrátka a dobře, dorazil jsem i díky menšímu bloudění ještě na konci asi o hodinu pozdějc, než jsem chtěl.
Prostě to město je pravidelná mřížka jenom tak do míle od Kongresu. Jakmile jste trochu dál, je to neskutečnej bordel. A to samozřejmě nemluvim o tom, že se nečísluje od západu na východ (nebo naopak), ale od prostředka, takže musíte udávat i světový strany ulic.
Tohle město musel prostě navrhnout Francouz.