Posts tagged usa2013

Z Hyattsvillu na letiště v New Jersey

V pátek mi skončila stáž v Cato Institutu. Bylo to hodně slzopudný. Vůbec už se nedala udělat žádná práce, protože byly furt nějaký rozlučkový akce a v místnosti kravál.

Na oběd jsme šli do Busboys and Poets — tak levicovou hospodu jsem ještě neviděl. U vchodu dokonce prodávali klimaalarmistickou a obamovskou literaturu. Oběd se protáh na dvě hodiny, protože to obsluze neskutečně trvalo. To byl taky muj první a na dlouho poslední oběd v americký restauraci. Dal jsem si prej marylandskou specialitu krabí burger. Abych to taky vyzkoušel, než odjedu. Specialitu jsem si šikovně polil. Už se mi to stalo jednou v únoru. Američani vám do pití vrazej snad vždycky brčko. Když na to nejste zvyklý, nakloníte sklenici jako normálně, ale přesto se chcete napít brčkem, je polití na světě. Na stole. (more…)

Miami Beach, den čtvrtý (pondělí)

Článek přichází krapet se zpožděním, ale naštěstí máme v EU mír, takže neni kam spěchat.

Jak jsem psal minule, domluvil jsem si na ráno cestu na Everglades. Autobus mě vyzved přímo u hostelu, odkaď jsme zamířili rovnou do bažin plnejch aligátorů a dalších roztomilejch zvířátek.

Cestou nám řidič vyprávěl o Evergládech, o místních indiánech a o těch zvířátkách. Řek nám taky, jakej je rozdíl mezi aligátorem a krokodýlem. Jeden z rozdílů prej je ten, že jeden z nich na člověka neútočí, protože je posranej až za ušima. Ale zapomněl jsem, kterej je kterej. Taky prej ten druhej útočnej je hrozně rychlej a nemá smysl před nim plavat pryč. 🙂 (more…)

Miami Beach, den třetí (neděle)

Ve zbejvavajících dvou dnech jsem se chtěl podívat na Key Biscayne a na Everglades. Neměl jsem pořádně rozmyšlený, v jakym pořadí. Když jsem se ale probudil až v 9:30, bylo rozhodnuto, že jedu na Key Biscayne.

Měl jsem jasno v tom, že na cestu si pujčim bajka. K dipozici byl buď beach cruiser za 23 dolarů ze stojanu (bohužel tady ale jsou ty stojany jenom na vlastní Miami Bach, nikde jinde v Miami nejsou, takže je to tak trochu na hovno) nebo beach cruiser za 15 dolarů z půjčovny nebo horskýho bajka za 35 z půjčovny. Nevýhodou půjčovny bylo to, že bych kolo musel vrátit do sedmi večer a taky to, že byla dál než ten stojan. Starosti mi dělala hlavně ta pevná zavíračka, takže jsem radši nic neriskoval a pujčil si kolo u stojanu. (more…)

Miami Beach, den druhý (sobota)

Moc dobře jsem se v hostelu nevyspal, předevšim kvůli klimatizaci. Musim se přiznat, že nechápu tu logiku. Kvůli tomu, aby někomu nebylo v noci horko, pustí klimatizaci, která dělá takovej strašnej kravál? Proboha proč? Navíc v noci ani takový vedro venku nebylo, pokojová teplota.

Ráno mi navíc zazvonily všechny budíky. To je známka špatnýho návštěvníka hostelu a nedělá se to. Měl jsem si je včas vypnout. Tohle bylo v 7 ráno, od devíti byla snídaně. Kafe/čaj a k tomu palačinky s čokoládou a sirupem. Vynikající věc, i když to prej na tý fotce nevypadá dobře. (more…)

Miami Beach, den první (pátek)

Už zme tu dlouho neměli pořádnej cestovní blogísek, na jakej jste zvyklý, což? Lo and behold, tady je. A doufám, že puknete závistí. Tentokrát jsem se totiž vypravil na Miami Beach. To bylo tak…

V práci máme tři dny placený dovolený. Nejradši bych si je nevzal a měl je proplacený, což by bylo nějakejch 140 dolarů (i s marylandskou daní). Ale prej tenhle trik použít nemůžeme. A i když mě ta práce baví, tak přece jenom placený volno je lepší než práce, že jo.

Otázkou zůstávalo, jak s těma třema dnama mám naložit. V New Yorku už jsem byl, dokonce docela dlouho, a přestože bych tam samozřejmě kdykoliv zajel znova, ubytování je tam neskutečně drahý a sehnat tam někoho na couchsurfing je pain in the ass. (more…)

Jak jsem se nedostal k Nejvyššímu soudu

Nejvyšší soud Spojených států, známý pod zkratkou SCOTUS (mimochodem, prezident je POTUS), má svoji budovu hned za Kongresem a rozhoduje docela dost případů, nejenom ty, které se dostanou až přes oceán a skrz redakce do televizních zpráv a do novin.

Řekl bych, že pro laiky nejznámější kauzou, která se před ním řešila, byl spor Hustler Magazine v. Falwell. Nejznámější je zřejmě díky svému filmovému zpracování pod jménem Lid vs. Larry Flynt. Z poslední doby je známý rozsudek ohledně Obamacare, kde soudce Roberts vymyslel workaround, se kterým ani vláda nepočítala. A zanedlouho můžeme očekávat rozsudky ve dvou kauzách týkajících se svateb homosexuálů. Cato k nim posílalo amicus briefy (viz United States v. Windsor a Hollingsworth v. Perry), které mě definitivně přesvědčily o tom, že moje dříve zastávaná pozice byla mylná. (more…)

Lekce byrokratického trollingu

Že byrokrati umí být neúmyslně vtipní — jako když nadávají na vysoké daně — to všichni víme. Ale musíte se přestěhovat do města, ve kterém žijí pouze byrokrati, abyste dokázali správně ocenit tento specifický byrokratický humot.

Tak např. bar jménem 18. dodatek, pojmenovaný samozřejmě podle 18. dodatku Ústavy Spojených států, který zavedl prohibici těmito slovy: “Rok po ratifikaci tohoto článku se zakazuje výroba, prodej nebo doprava omamných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich použití na území Spojených států a všech územích podléhajících jejich jurisdikci.”

Jak známe z historie, tento dodatek se ukázal být naprostou katastrofou. Jaké by to asi bylo, pojmenovat svůj bar třeba Holocaust nebo 5. sjezd KSČ? Ale i kdbychom to brali jako povedený vtip — myslíte, že některému z byrokratů dojde, proč 18. dodatek selhal? Že to bylo kvůli tomu, že lidi při hledání vlastního štěstí serou na představy byrokratů o správném životě. A že proto vždycky všechna nařízení z Washingtonu způsobí jenom a jenom utrpení? (more…)

Co převzít z Ameriky

Z Ameriky už jsme převzali Coca-Colu, hamburgery i porno. USA jsou pořád na špici v bohatství, příjmech, v kulturní rozmanitosti, ve vědě a spoustě dalších věcí. Logika dává, že se teda máme pořád co učit. Tak tady jsou moje dva centy o tom, co bych určitě z Ameriky rád importoval. (more…)

Jak jsem potkal Tylera Cowena

Pokud chcete číst jenom jeden jedinej blog na světě, pak rozhodně doporučuju číst blog Marginal Revolution autorů Tylera Cowena a Alexe Tabarroka, přičemž Cowen denně napíše tak pět až sedm článků a Tabarrok napíše jednou za pár dní jeden. Je to blog hlavně o ekonomii, ale rozebírá se na něm vlastně úplně cokoliv.

Cowen je velkej fanoušek dobrýho jídla, o kterym nedávno vydal knížku Ekonom jde na oběd. Taky je fanoušek novejch technologií, cizích kultur a všeho zajímavýho, takže na blogu odkazuje fakt na ledacos. Předevšim je ale hrozně chytrej a sečtělej (za tejden údajně prolítne desítky knih?) a i čtenáři jeho blogu jsou inteligentní, takže čtení blogu a komentářů je nesmírně obohacující. Bohužel normální člověk to nemá šanci všechno přečíst. (more…)

Bloudění je víc nežli cíl

Já vim, že vy si říkáte, že ve Washingtonu přece nikdo zabloudit nemůže, protože ulice jsou tu přece kolmý a pěkně očíslovaný. A přesně na tohle když se spolehnete, tak zabloudíte!

V prvnim tejdnu jsem bydlel na couchsurfingu, ale nakonec jsem byl vypuzen do hostelu, ale u hostitelky mi pořád zbejval kufr. A protože slavila s kamarádkou její narozeniny, musel jsem dojít kamsi do hospody. Sice mám mapu, ale nebudu do ní přece furt civět, když je to tak jasný. Prostě se dostanu na správnou ulici a pak pujdu furt rovně, až dojdu do čtvrtě Adams Morgan, kde je ta hospoda.

Takže běžim, běžim po ulici a najednou jsem v lese. Cože? V lese? Ve Washingtonu je les? Podívejte se sami, chtěl jsem jít po 17. nebo 18. ulici, tj. podle modrý šipky. (more…)

Let’s go, Caps!

Jak známo, NHL je nejlepší hokejová soutěž na světě. Jak též známo, hokej je nejdrsnější, nejzajímavější a nejkrásnější týmový sport. Z toho arci vyplývá, že NHL je to nejlepší, co se pod sportovním nebem nalézá.

A nejenom to, NHL má příchuť zakázaného slaďoučkého ovoce. To proto, že do ní odcházejí nejlepší synové českého národa, avšak pro běžného smrtelníka je skoro nemožné se na nějaký zápas dostavit osobně, protože se soutěž hraje od naší kotliny mnoho tisíc km a mnoho tisíc Kč daleko. Nedá se ani sledovat v TV, protože většina zápasů se hraje v době, kdy máme v Evropě hlubokou noc. Nemluvě o tom, že sehnat přenos v dostatečné obrazové a komentátorské kvalitě, je taktéž velmi obtížné. (more…)

Stosselova show na ISFLC13

Jak jsem slíbil v předchozim článku o ISFLC13, zlatým hřebem programu byla Stosselova show. Jeden díl se natáčel v sobotu v poledne a jeden díl se natáčel v sobotu večer.

V Čechách není Stossel příliš známý, i když doufám, že aspoň libertariáni ho znají. Ale jeho reportérská práce pro ABC nebo Fox je excelentní. Podle Wikipedie dostal 19krát ocenění Emmy.

John Stossel je bohužel po světě asi známý především díky tomuhle videu z roku 1984:


(more…)

ISFLC13

International Students for Liberty Conference 2013

Minulej víkend se v nejhorším městě na světě konala konference Studentů za svobodu, prej celosvětová veselice. Myslim ale, že jsem potkal lidi jenom z USA, jižní Ameriky a z Evropy. Přijelo prej 1400 lidí, orodovat tam šla spousta organizací, takže Cato nemohlo chybět.

Udělali jsme si tam velkou budku a ještě jeden malej stolek. A vyslali jsme tam nechutnou spoustu lidí, takže kam se člověk hnul, tam byl někdo z Cata. Takhle se dělá propaganda, vy tupci. 🙂 (more…)

Metro ve Washingtonu

Nadáváte na Dopravní podnik hl. m. Prahy? Děkujte nebesům, že nejste ve Washingtonu, protože ze všech měst, která jsem dosud navštívil, je veřejná doprava nejhorší právě ve Washingtonu.

Letmo jsem se o tom zmiňoval v zápiscích ze svojí poslední návštěvy USA, teď se to pokusím dát dohromday v nějakém logičtějším celku. (more…)

A co tam teda děláš?

Spousta z vás se mě ptá, co že teda v Catu dělám. Vždycky mě ta otázka zaskočí a nevim, co na ní mám přesně říct. Takže tady máte odpověď:

(more…)

Washingtonský začátky

Minulý vyprávění jsme zakončili prvním usnutím u gaučhostitelky. V noci nejdřív prošel pokojem první spolubydlící, ráno pak šla druhá spolubydlící do práce. A pak přišlo probuzení do nechtěný reality: koupit si jídlo, koupit si SIMku, koupit si kartu na metro a hlavně si najít byt.

To kupování šlo celkem snadno, Ona (znova upozorňuju, že to je jméno) mi u toho ochotně asistovala. Měl jsem už SIMku z loňska, ale nefungovala. Tak jsem zašel za T-Mobilem, jestli je možný jí nějak oživit. Z druhý strany přišel výsměch, že ta už je dávno mrtvá. :mrgreen: Tak jsem si vzal leták, že promyslim, co si teda pořídim.

Fakt jsem si chtěl koupit nějakej datovej tarif. Ale platit 30 dolarů měsíčně za 100MB FUP, to jste asi spadli z višně, ne? Takže jsem si koupil kredit za 30 dolarů a jsem zvědavej, jak dlouho mi vydrží. Bojim se dívat na jeho stav, ale zatim drží. (more…)

Z Malešic do Washingtonu (přes Brusel a Novej York)

Sbalil jsem si věci, svuj pražskej byt jsem odvez do Rudný (tam, jak zatkli Ratha), narval jsem kufr věcma a odešel na farewell párty v Klubu cestovatelů. Podnik odporúčam. Dokonce mi z účtu odpustili nějakou levicovou lehkou colu, která tam zbyla.

Letadlo z Václava Havla mi bohužel letělo už šest ráno, což vyžadovalo moji přítomnost na místě kolem čtvrtý ráno a noční spoje z Malešic na letiště nejsou nic moc, takže jsem musel vyjet už někdy po druhý hodině. Měl jsem to líp vymyslet a jet ve tři rovnou z centra. Poučení pro příště, no. (more…)

Catův šleh

tl;dr: Tenhle semestr pracuju v Cato Institutu ve Washingtonu.

Já vim, že se těšte na zápisky z Novýho světa, takže to hodlám co nejdřív napravit. Dřív to bohužel nešlo, následující články odhalí proč.

Asi víte, že jsem v létě byl ve Slovinsku na semináři, kde přednášelo několik lidí z Cato Institutu. Koneckonců samotná organizátorka celý akce Tanja Štumbergerová tam pracovala dlouhý léta. Tyto okolnosti mě inspirovaly k tomu, že jsem si řek, že se zkusim přihlásit na stáž. Rozdávali tam k tomu dokonce brožurku s patřičnou adresou a hned po návratu jsem začal vyplňovat. (more…)

Go to Top