Občas šlápneš do hovna.
notes
Jsem teprve na začátku cesty…
03. 09.
…ale už se mi toho stalo tolik, že jsem úplně vyřízenej.
Večer jsem se nemoh dostat domů, protože mi žádnej spoj nejel tři čtvrtě hodiny! Na Pavláku se hádali asi tři metry ode mě bezdomovci a jeden černoch, kterej byl podle nich střídavě Martin Tankwei a Rey Koranteng. 
Ráno mi spolubydlící připravil krásnou odjezdovou atmošku, když celou hodinu, co jsem se chystal na odchod z bytu, zasvětil zvracení. 
Na Florenci mi ruplo ucho u kufru. Yay!
Ve Studentovi jsem si sed na špatný místo, což jsem zjistil až v Brně… nikdo to nereklamoval a na mym správnym místě spokojeně seděl nějakej Američan.
Řidič s tim autobusem jel jako kdyby to ukrad, ale já spal skoro celou cestu do Brna jako špalek. A přitom já v autobuse normálně nemůžu usnout.
Myslel jsem, že ve Vídni budu mít zbytečný čtyři hodiny, ale nakonec jsem se bál, abych to stihnul. Cesta z Brna do Vídně trvá dýl, než jsem myslel. A vede kolem brněnskýho moře (Nový Mlejny).
Při check-inu se ukázalo, že moje zavazadla vážej 29 kilo. Uff, jsem přesnař.
Poslední dny mám hroznou žízeň. Naštěstí ceny na letišti ve Schwechatu (tak se to tu fakt jmenuje!) nejsou nějak přemrštěný. Weizen za 4,20 ?. A stejně mám tolik eur, že je ani nezvládnu utratit, tak co, viď.
A Markéta psala, že se jí v číně začíná líbit. To jsem zvědavej…
Leaving Las Pragas
02. 09.
Ráno se vydávám na cestu, která bude trvat zhruba nějakejch 38 hodin (s velkejma pauzama a včetně časovýho posunu).
Protože se asi moc nedostanu na Facebook, pište mi svoje vzkazy do diskusí na iDnesu. Abych poznal, že je to pro mě, označte svoje zprávy heslem “Modré straky!!!”.
Moje cesta sice vede přes město všech neřestí Brno, ale bohužel nebudu mít čas na to, abych navštívil místní nový penis a vzal si kuličku, kterou v 11:00 vyprdne. 
Tak se tu mějte na těch internetech dobře. A jak říkáme my Němci: Bis Bald!
PS: Kolik sázíte na to, že se vůbec nedostanu do cíle?
Ken FAIL
25. 08.
Ken se vyboural na kole a v nemocnici na něj vypotřebovali veškerou niť.
Z článku jsem se dozvěděl, že jel po silnici. Zcela upřímně nechápu, co se muselo odehrát, že skončil takhle. To do něj snad napálil Paroubkův 18-Wheeler v aspoň 100km rychlosti a ještě na něj zpátky zacouval, ne? More >
Latitude, longitude, altitude
25. 08.
Spustil jsem Google Earth a zapnul mřížku…
Nejvýchodněji jsem v životě byl sice v Budapešti, ale to se nepočítá, protože to jsem byl malej prcek a nepamatuju si to. Takže nejvýchodněji jsem byl v Brumově-Bylnici, což je 18 východní délky (longitude). Myslel jsem si, že moje nejvýchodnější místo bylo v Chorvatsku, ale tam jsem se pohyboval bezpečně do 17. stupně. Vzhledem k tomu, že Praha je na 14. stupni, jde vidět, že na východ moc nejezdim. Mám totiž za to, že všechno na východ od Vltavy je krajně podezřelý. 
Asi nikoho nepřekvapí, že Ťi-nan je mnohem východněji. Konkrétně o celých 100 stupňů, takže se rozkládá na 117. stupni v.d.
Oproti tomu nejzápadněji jsem byl v Londýně, což je samozřejmě 0. stupeň. Je to dokonce ještě o kousek (24 minut) západněji než španělské městečko Peñiscola.
Nejseverněji jsem byl v Berlíně (to je asi o jeden stupeň severněji než Londýn), tedy na 52. stupni severní šířky (latitude). Nejjižněji jsem byl na 38. stupni severní šířky v Reggiu di Calabria.
Ťi-nan se však nachází ještě o dva stupně jižněji a tak se kromě nejvýchodnějšího bodu stane na čas i nejjižnějším bodem, který jsem navštívil. Aspoň dokaď se nezajedu podívat do Šanghaje nebo ještě níž. Moře v dosahu Ťi-nanu (200-300 km) se nachází na 35.-37. stupni. To abych si vzal plavky.
Pro zajímavost: Sokolovský světoběžník Vujo se právě pohybuje kolem rovníku. Sledujte jeho blog »
Pro zajímavost 2: Dubaj, kde strávim krásnejch 5 hodin, se nachází na 25. stupni s.š., ale tam mi budou plavky k ničemu, protože nemám vízum.
No a když už jsem zmínil i tu nadmořskou výšku (altitude), tak nepočítaje letadlo, byl jsem asi nejvýš někde v rakouských Alpách na Stubai, kde psali na hospodě, že je ve třech tisících metrech nad mořem.
Pozorný čtenář si zajisté taky povšiml, že jsem ještě nevystrčil čumák z Evropy. Od dob, co ČR vstoupila do EU jsem vlastně nevystrčil čumák ani z Unie!
A co vy — kde jste byli nejdál? (Vujo nehraje.)
Výtka Jochovi
19. 08.
S Romanem Jochem se shoduji v 90 % jeho názorů. Nesdílím s ním jeho vizi evropské federace a nesouhlasím s jeho protipotratovými postoji. Ale jinak je to člověk, se kterým se většinou shodnu… a i když se neshodnu, jeho argumentace má hlavu a patu a je přímo radost s takovým člověkem nesouhlasit. Jednou bych chtěl mít tolik načteno jako on, je to fakt bedna.
Teď se spustil mediální ryk Kocábů, Respektů, Džamilů a jiných Havlů kvůli tomu, že by Joch nechal střílet gumovými do lidí, kteří poškozují majetky a zdraví ostatních lidí.
Plně se hlásím k níže uvedenému prohlášení z EUportálu:
EUportal.cz vyjadřuje hluboké politování nad politicky korektními výroky Romana Jocha. Ve chvíli, kdy jsou násilníky ohroženy životy i majetek, mají být samozřejmě použity náboje ostré.
Pád vlády při předsednictví EU je prý ostuda
18. 08.
Když Paroubek shodil Topolánkovu vládu gaunerů během českého předsednictví Evropské unie, strhla se obrovská bouře. Prý je to ostuda. Eurohujerské Lidové noviny přinesly na titulní stránce fotografie zrádců jako za nejlepších let Rudého práva. Pokrokoví občané se dožadovali hlav poslanců a prezidenta republiky, kteří prý poškodili dobré jméno českého státu po celé zeměkouli a možná ještě dál. (Jak s tím souvisel prezident však dodnes nedokázali vysvětlit.)
Marné bylo vysvětlovat jim, že pád vlády je základní esencí demokracie, že je povinností opozice svrhnout vládu kdykoliv se naskytne příležitost a že pokud je v Evropské unii demokracie ostuda, tak to o ní vypovídá všechno, co potřebujeme vědět na to, abysme do Brusele poslali tanky.
Ale rok se sešel s rokem…
Slyšeli jste jednoho novináře Lidovek nebo Respektu říkat, že Belgie je ostudou Evropské unie? Slyšeli jste něco podobného od pokrokových občanů? Já ne.
Ekonomické doktríny, díl třetí — tentokrát z jiného úhlu
18. 08.
Jak jistě bystrý čtenář tohoto blogu ví, v lednu jsem napsal první dva díly tohoto seriálu. Ten první byl obecně o tomto předmětu a ten druhý byl konkrétně o mojí účasti. Rozepsal jsem i třetí díl, ale zatím jsem ho nedokázal dovést do konce, takže třetím dílem už navždy bude tento.
Od doby, co jsem psal ten druhý díl, uplynul nějaký ten čas. Z Beckera jsem nakonec dostal dvojku, což mě potěšilo, protože jsem doufal, že od náročného profesora dostanu aspoň trojku. Pak se ukázalo, že na naší fakultě existují i předměty, jejichž absolvování je těžší než Dějiny ekonomického myšlení, totiž zejména Evropská unie a její politiky s mírou vyhazování mezi 90-94 %.
Někde jsem se podřekl, že mě učení ekonomických teorií docela bavilo a že si myslím, že jsem mu celkem slušně porozuměl. Od toho byl už jenom krůček k tomu, abych pomoh těm, který to tolik nebaví.
Mám tříleté zkušenosti s výukou němčiny. S některými studenty je radost pracovat, nepochybuji o tom, že někteří z nich už dneska mluví německy líp než já. S některými je to dřina a neskutečný opruz. Mnohem líp se pracuje se studentama chytrejma a pilnejma (nebo tomu klidně říkejte jazykovej cit) než s těma línějšíma (a hloupějšíma?). Obecně je to práce, která mě většinou baví a je to za slušný peníze. More >
To mi nějak nehraje…
13. 08.
Tomáš Pitr byl odsouzen za to, že zpronevěřil 51 miliónů korun českých daňových poplatníků. Česká policie a tajná služba ho neváhají honit po celém světě za další milióny z kapes daňových poplatníků a některými politiky a médii je předkládán jako největší vyvrhel. (Přitom, co si budeme povídat, 51 míčů je celkem fušeřina…)
Miroslav Kalousek dokázal za jeden jediný rok zpronevěřit něco přes 200 miliard Kč, které patřily daňovým poplatníkům. Nikdo ho nezatýká, mýtné brány ho nesledují. Politici a média o něm mluví jako o odpovědném hospodáři.
Jsem snad blázen?
Babišova eurokoalice
10. 08.
Dnes před Sněmovnu předstoupí parta výtečníků, co si říká vláda rozpočtové odpovědnosti. Ve skutečnosti jde o eurohujery v područí Andreje Babiše a dalších lobbistů. Moji důvěru tato vláda určitě nemá.
Premiér: Petr Nečas Socialista, který se maskuje za konzervativce. Ve vládě i ve Sněmovně hlasoval pro Euroústavu Lisabonskou smlouvu, v Bruseli si nadělá do kalhot. Neváhá zvyšovat daně, zřizovat další úřady a lít peníze do chřtánu vyžírkům.
Zahraničí: Karel Schwarzenberg Kníže Bilderberg dokonce Euroústavu Lisabonskou smlouvu vyjednal. O tomhle kchnížeti už jsem psal několikrát, takže necítím potřebu to všechno opakovat. Každopádně máme jistotu, že půjde Bruseli na ruku. More >
Evropská unie: velký podvod
28. 07.
Moment — pokud se chystáte okamžitě zavřít tuhle stránku, protože přece nebudete číst ty euroskeptický nacionalistický řeči, tak zadržte. Chci vám pouze představit jednu knihu. Napsali ji Christopher Booker a Richard North, v češtině se jmenuje Skryté dějiny evropské integrace: od roku 1918 do současnosti a v originále jej název zní The Great Deception, tedy velký podvod.
Nepočítaje poznámky a zdroje, kniha obsahuje 550 stran nadupaných informacemi o historii Evropské unie. Zdroje a poznámky k nim pak tvoří dalších 50 stran. Stránky knihy jsou hustě popsány drobným písmem, takže mi její intenzivní čtení zabralo celý týden — odhaduji to na více než 15 hodin. Nelituji však jediné minuty a v tomto článku napíšu proč.
“Evropská unie je ten nejvelkolepější byrokratický puč v dějinách lidstva.” To neřekl jenom Nigel Farage v europarlamentu, tato stejná věta je k nalezení i v knize, o níž mluvíme. More >
Tak odchází Lance Armstrong
26. 07.
Jednou z toho bude hollywoodský velkofilm. Je v tom všechno, co musí v hrdinském eposu být. Pokud bude scénář kvalitní, bude to zhruba tento příběh…
Příběh o tom, jak se tváří v tvář smrti se z průměrného hrdiny stane skvělý šampión, žijící legenda. Inspirace pro milióny lidí po celém světě.
Příběh opakovaných soubojů s arcirivalem a bývalým králem. Jan Ullrich, vítěz Tour de France z roku 1997 a mnohonásobný hrdinův vyzyvatel, odešel vždy poražen. To byly přímo epické souboje, kdy proti sobě stály nejlepší armády světa. A byly rytířské, protože se bojovalo fér. Při správném hrdinovi však stojí i štěstí, a tak když už měl arcirival sladké vítězství na dosah, zasáhla štěstěna a rival skončil v louži (doslova).
Příběh velkého kamarádství s další legendou. George Hincapie obětoval všechny svoje potenciální úspěchy pro to, aby zajistil, že hrdina zase a zase zvítězí. Komu by ho nebylo líto, když mu v roce 2009 utekla o několik sekund obrovská pocta být aspoň na chvíli ve žlutém?
Příběh o skvělém tátovi pěti dětí a příkladném rozvedeném manželovi. Luke, Grace, Isabelle, Max a zatím nenarozené Cinco. S exmanželkou je hrdina pořád v kontaktu a každé důležité rozhodnutí s ní konzultuje. Co víc, ptá se na svolení.
Příběh o velké zradě. Z Floyda Landise pomohl vychovat jednoho z nejlepšího cyklistů světa a pozdějšího vítěze Tour de France. Cestou do propasti ostudy se ho Floyd smyšlenými obviněními snaží stáhnout s sebou. More >
Můj první kontakt s výsostnou půdou ČLR
24. 07.
Z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR…
Tak, teď počkám až se dosmějete mistrovi, co chytil TBC v OÚNZ na WC, a pak budeme moct pokračovat.
ČLR je samozřejmě Čínská lidová republika, která má v angličtině neodolatelnou zkratku PRC (People’s Republic of China). Ve skutečnosti z ČR do ČLR pojedu přes RR a SAE, ale nějak to neumim zrýmovat. Taky pojedu z VIE do PEK přes DXB, ale tady to vidim s těma rýmama stejně.
Do Číny potřebuje člověk vízum. Těžko říct na co — asi jako že bych tam chtěl zůstat nebo co. A i kdybych chtěl, tak v takhle velký zemi mě samozřejmě po vypršení víza nikdo nenajde ani za milión let. Navíc se platí do Číny vstupný jako do biografu, akorát dražší. More >
Ptáci vs. ropná skvrna
24. 07.
Už to proběhlo všemi anglicky psanými ekonomickými blogy, ale nemůžu o to ochudit svoje čtenářky. Původně to vyšlo na webu Marginal Revolution v článku Počet zabitých ptáků.
Počet ptáků zabitých ropnou skvrnou BP: nejméně 2 188 a číslo se zvětšuje.
Počet ptáků zabitých větrými elektrárnami: 10 000-40 000 ročně.
Počet ptáků zabitých auty: 80 miliónů ročně.
Počet ptáků zabitých kočkami: Stovky miliónů až miliarda ročně.
Nebojte se, jsou tu i dobré zprávy.
Počet ptáků zabitých v rybářských oblastech: Desítky až stovky tisíc ročně (naštěstí pro ptáky jsou některé rybářské oblasti nyní uzavřeny).
…a když jsem byl naposled v KFC, chutnali někteří ptáci výborně.
Státnice
23. 07.
Když už jsem tady popsal, jak to dopadlo s mojí bakalářkou, pustim se teda i do státnice.
Po splnění studijního plánu jsem byl připuštěn k obhajobě bakalářky a státní zkoušce z národního hospodářství. Na našem oboru se oboje dělá v jeden den.
Chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou, takže jsem se přihlásil na úplně první termín, co byl k disposici. To bylo 16. června. Původně nás bylo přihlášenejch sedum, což byla celá kapacita termínu, až jsme tam nakonec tejden před zkouškou zbyli jenom dva. A tak nám termín zrušili. And then there was none…
Málem jsem se přihlásil hned na 17., jenže jsem naštěstí včas zjistil, že ten den je nebezpečná komis, a tak jsem se přihlásil až na pátek 18. Shodou okolností Den daňové svobody 2010. V komisi jsem měl docenty Ježka a Durdisovou. More >
Já vám nevím s těmi burkami…
18. 07.
Liberálové tvrdí, že zákaz nosit na veřejnosti burku je neliberální a tudíž špatný. Nejnověji se k tomuto proudu přidal i Dan Hannan, jeden z nejsečtělejších a nejchytřejších lidí, co znám.
Ale stejně mě nepřesvědčil. Ne že bych na tuto věc měl jasný a silný názor, protože zakazovat někomu něco mi je proti srsti, ale zatím mě odpůrci této regulace zkrátka nepřesvědčili.
Dan uvádí dle mého dvě významné skutečnosti.
1. “Burku musíme zakázat, protože je to symbol pohrdání západními hodnotami,” říkají prý příznivci jejich zákazu. Dan zde správně uvádí, že jednak je to pokrytecký argument, protože tričko s Che Guevarou jsme nezakázali, a jednak je samozřejmě pravda, že si každý může pohrdat, čím chce. To je samozřejmě prazáklad demokracie a svobodné společnosti vůbec. More >
Se7en linx
17. 07.
To je vám zas jednou akce. Prej odkázat na sedm článků podle danýho klíče.
Možná by to nebylo tak těžký, kdybych nenapsal přes 1100 článků na tenhle blog, dalších 169 na Déčáky, dalších 106+ na LeTour, 87 na Bikery, dalších milión do skautský kroniky (offline) a já nevim, kam všude jsem ještě psal. Ale kdo si to má všecko pamatovat?!
Nicméně, pokusim se…
Můj první článek
Prvních článků mám víc než webů. Můj úplně první výplod, co jsem dal na internet, je nedohledatelný. Můj úplně první článek na tomto blogu na WordPressu (ale tehdy ještě na adrese http://blog.mmister.com/) je tento výkřik. Ty články, které jsou v archivu předtím, jsou z mého starého webu, jehož adresu už jsem zapomněl, a jsou antedatovány. More >
Zpravodajství
14. 07.
Asi jsem vám už všem povídal, co si myslím o stavu české žurnalistiky. Cyklistická žurnalistika mi pak přijde špatná až tak extrémně, že se domnívám, že horší už to být nemůže. Čeští novináři popisující cyklistiku jsou asi jako já, kdybych popisoval přípravu nadívané husy na víně (existuje to vůbec?).
Cyklisti si občas rozdají pár ran. Dokonce i za jízdy. Není na tom nic neobvyklého, natož skandálního. Musíte si uvědomit, že jedou pět hodin namačkaní jeden na druhého a jsou na dně fyzických sil. Přidávají se k tomu pády, závodní emoce, počasí… k výbuchům není daleko. V každé etapě si aspoň nadávají.
A tak se stalo před pěti dny (tedy v pátek 9. července), že si rozdali pár ran po dojezdu. Celý svět se to okamžitě dozvěděl. Kdo chtěl, mohl se to dozvědět taky na LeTour.cz, která o tom samozřejmě ihned informovala. Míru serióznosti a věcnosti článku nechám na posouzení laskavému čtenáři.
Ale pozor! Včera přišly Novinky.cz se zprávou Nechutná bitka na Tour. Mlátili se kolem i pěstmi. To je titulek jak z Blesku. Bohužel tomu odpovídá i obsah článku. Dojímá mě věta “Jejich pěstní souboj by zůstal utajen, ovšem po pár dnech se na YouTube objevilo video.”
Po pár dnech = do jedné hodiny od incidentu.
Obdobným způsobem o incidentu prý včera informovala TV Nova. Tuto skutečnost se mi ovšem nepodařilo ověřit.
Pokud chcete nejlepší zpravodajství o TdF v českém jazyce, pak jedině na LeTour.cz!
Svaz, nebo unie?
13. 07.
Udělal jsem si průzkum úředními jazyky Evropské unie. Na myšlenku mě přivedl na Twitteru @suchosch. V jakých jazycích se Evropské unii říká Evropský svaz?
—
Detailní přehled všech úředních jazyků:
bulharština: Съюзът на съветските социалистически републики, Европейски съюз
čeština: Sovětský svaz, Evropská unie
dánština: Sovjetunionen, Europæiske Union
holandština: Sovjet-Unie, Europese Unie
angličtina: Soviet Union, European Union
estonština: Nõukogude Liit, Euroopa Liit
More >
Recenze koaliční smlouvy
09. 07.
Předseda někde sehnal vznikající koaliční smlouvu. Přečetl ji celou. Tuto kratochvíli jsem si já tedy odpustil. Přečetl jsem si jenom to, co mě eminentně zajímá, a to je část o Evropské unii.
A co se na nás tedy chystá?
Liberalizaci světového obchodu jako nástroje zvýšení růstu světové ekonomiky. Odstraňování celních bariér a dalších omezení mezinárodního obchodu také považujeme za nejefektivnější způsob rozvojové spolupráce. Otevírání trhů však musí probíhat oboustranně.
Může mi některý z p. t. ministrů nebo laskavých čtenářů vysvětlit, jak chce naše vláda odstraňovat cla, když se poddala více než 10 tisícům položek celního sazebníku Evropské unie, který má 904 stran. (Bacha, má to 23,5 MB!) Neexistuje jediný způsob, jak by mohl kterýkoliv český ministr jakkoliv ovlivnit clo, které musí zaplatit prodejce z kterékoliv části věta, pokud chce českým zákazníkům vyjít vstříc a uspokojit jejich poptávku. More >
Poslední komentáře