Category: sport

“Jsem pyšný a hrdý, že můžu být kapitánem tohoto mužstva.”

Déčáci ze školy už odešli, a tak jejich čest musím zachraňovat jenom já, poslední Déčák (inspirováno posledním mohykánem a posledním skautem). Svou účastí na závodě 1500 m v rámci SSL atletického klání jsem nastoupil pátou reprezentační sezónu za staré GymSo. Během svého německého pobytu jsem totiž podvodně startoval na republikovém finále Junior Marathonu. Vyrovnal jsem se tak počtem reprezentačních sezón Radkovi, který v kvartě podvodně startoval na bajkovém závodě. Continue reading “Atletika 06 (okres)”

My, kterým záleží na férovém sportu, dáváme si tento manifest boje proti antidopingu. Za situace, kdy jsou orgány státní správy kriminalizováni sportovci téměř na úroveň hrdlořezů a kdy jsou tito následně v médiích vláčeni jako ti nejšpinavější z lidského pokolení, nemůžeme nadále mlčky přihlížet.

Vědomi si faktu, že dosavadní způsob boje s dopingem má za sebou mnoho zmařených životů, konstatujeme,

že se sport musí zbavit dopingu

že se stejně tak musí zbavit falešných moralizátorů na funkcionářských pozicích

že nesouhlasíme s tím, když jsou sportovci trestáni za prohřešky fyziologické povahy, tím méně jedná-li se o přísnou arbitrární mez a existují pouze varianty vinen/nevinen

že jsme proti tomu, aby byli trestáni sportovci za užití látky, která buď jejich výkon v daném sportu nemůže ovlivnit nebo jej může pouze poškodit

že by se některá média měla zamyslet nad svým přístupem, zejména pak nad tím, co je presumpce neviny

že stejně tak by se nad sebou měli zamyslet fanoušci i někteří sportovci

že kategoricky nesouhlasíme s tím, aby do sportovních záležitostí jakýmkoliv způsobem zasahoval stát

že budeme vždy na straně rozumu a presumpce neviny a že se ani po prokázání viny nebudeme ke sportovcům otáčet zády, protože víme, že každý může udělat chybu a že se z ní právě tak může poučit

že budeme dělat vše pro to, abychom pokud budeme působit v takové pozici v médiích, dali sportovcům i nezávislým odborníkům (hlavně lékařům) dostatek prostoru
 
 
V Sokolově dne 28. června 2006.

Martin Pánek

Ať se Jedlička (Nova) s Nohejlem třeba na hlavu postaví, odmítám z Floyda Landise dělat toho největší špinavce, od kterého by ani prašivý pes kůrku nevzal. Pro mě i nadále zůstává vítězem Tour de France 2006. A nejen do zveřejnění vzorku B. Navždy! Ať mě puristé třeba ukamenují, ale říkám, že Floyd Landis by takovou hloupost nikdy neudělal.

Vyhlašuji boj antidopingovým vohnoutům Dickem Poundem počínajíce a Jean-Marie Leblancem končíce. Jejich přístup je úplně falešný.

Letošní ročník nejslavnějšího závodu světa byl doslova šílený. Chyběli na něm lídři, chyběly na něm týmy. Víte, celý svůj život jsem neviděl žádnou jinou TdF než takovou, na které vyhrál Lance Armstrong, týmy tvrdě pracovaly a favorité byli jasní od začátku až do konce. Ty Tour měly jasný řád. A já si je zamiloval. Červenec bez Tour de France si neumím představit. A najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, je tu podnik, který konzistentností závodníků připomíná spíše okresní přebor. Tour se mi líbila, je to přece Tour de France, ale nechtějte po mně, abych řekl, že byla lepší než za Armstrongovy éry. Ne, ne, ne a ne! Continue reading “Le Tour de France 2006”

Neděle 16. července se nesla ve znamení mé premiéry na triatlonu v Aši. Je to nejdelší triatlon, který jsem zatím absolvoval. Oficiální údaje hovoří o 0,64 km plavání, 40 km jízdy na kole a 10 km běhu. Zlé jazyky tvrdily, že plavání bylo 0,8 km, kolo bylo necelých 36 a běh byl možná trošku kratší, tam bych jim ale možná i věřil :). Continue reading “Triatlon v (k)Aši”

Co mají společného Zidanova nejslavnější hlavička a guardia civil? Na první pohled nic, ale v posledních týdnech se jeden společný jmenovatel ukázal — ty dvě věci ukazují sport jako karikaturu. Horší je fakt, že v případě Zidana se jedná o finále mistrovství světa a v případě gurdia civil o Tour de France. Tedy ve svých sportech o tu nejvyšší elitu. Vezměme to popořadě. Continue reading “Dva fauly na sport”

Všechny komentáře jsou zbytečné, nechme mluvit čísla:

Ve včerejší, šestnácté, etapě ztratil Floyd Landis na Oscara Pereira téměř 8 minut a spadl z prvního na jedenácté místo. Jeho mise na Tour de France vypadala beznadějně.

Jenže tato Tour je naprosto šílená. V dnešní etapě zaútočil Floyd Landis na prvním kopci, 130 km před cílem. Cestou nabral až devítiminutový náskok, který se nakonec snížil na sedm minut na žlutý trikot, který veze Oscar Pereiro. Díky půl minutě bonifikací je tak Floyd Landis před časovkou pouhou půlku minuty za žlutým trikotem na třetím místě.

Neuvěřitelné.

Po padesáti kilometrech v úmorném vedru jsem se přiblížil pravoúhlé pravotočivé zatáčce v Podstrání. A najednou to bylo tu. Bum, prásk, fšššš, slop, slop… a už jsem jel po prázdný gumě. Sesedl jsem z kola a viděl, že je to v háji. Do Sokolova je to ještě 10 km, signál tu není široko daleko a lepení, záložní duši ani pumpičku nemám. Continue reading “Bum a byl jsem v háji”

Poprvé jsem se zúčastnil x-terry, tedy terénního triatlonu. Na tratích 0,4-10,75-3,2 jsem si dal za cíl útočit na čas pod jednu hodinu, což se mi o tři minuty povedlo. Porazil jsem i tátu, takže se závodem spokojenost (enem ten Míra Hudák mě štve), ale zato mi byly rozlomeny brejle a co je horší, i moje přílba utrpěla vážné zranění. Fotofokumentace od Radka je zde ;). No, Radek měl čas o 10 minut lepší než já. Věděl jsem, že mi natrhne rektus hodně, ale 10 minut jsem nečekal :). Continue reading “X-terra triatlon v Chodově”