Pro mě vítězem Tour de France zůstává Floyd Landis

Pročetl jsem si tvé články o TdF a rád bych napsal také svůj názor. Připadá mi, že nynější situaci v cyklistice připisuješ až moc dopingovým komisařům a státům, které používají policii jako protidopingovou sílu.
Sám jsem tři roky jezdil po kadetských a juniorských českých pohárech, takže jsem poznal prostředí větších závodů. Vyjel jsem si také pár stoupání, které se jezdí na Giru. Díky těmto zkušenostem se dnes dívám na velké etapové závody úplně jinýma očima. Ty sportovní výkony jsou tak neuvěřitelné, že se tomu nedá věřit. Jsem vždy naprosto ochromen, když sleduji přenosy Euro sportu. Jenomže vím, že tyto výkony nejsou možny bez pečlivého dohledu lékařských týmů. To mě přivádí k otázce, co je vlastně v cyklistice přirozené a co je vlastně už zakázaný podpůrný prostředek. Vždyť je naprosto běžné, že si cyklista po náročné etapě zajde k doktorovi na výměnu krve. Už je to vlastně součástí sportu. Naše rodina je částečně začleněna do systému zdravotnictví a naši “rodinní doktoři” se všichni shodují v tom, že influzi dostávájí opravdu lidé ve vážných případech. Po sportu jim to připadá opravdu padlé na hlavu.
A to je právě ta otázka, co je dobré a co ne. Byl jsem svědkem pár scén, kdy jsem viděl nastupovat do klubového autobusu mladého závodníka s dvěmi taškami. V jedné měl běžné věci na závody a v druhé spoustu balení různých medikamentů a prostředků. A že jich je požehnaně. Firmy vyrábějící sportovní výživu se v tom předhánějí… sypejte před výkonem, při výkonu, po výkonu, 6 hodin po výkonu, nejlépe i během regenerace, berte si vitamíny, aminokyseliny atd. atd. Vždycky mě to přišlo naprosto přehnané, zvláště pro 18-tiletého kluka, který v cyklistice strávil pár let.
Ať mě nikdo netvrdí, že cyklistika není prosypaná. Každý ve vrcholové cyklistice bere minimální povolenou hranici mnoha látek o jejichž budoucích následcích na zdraví se vedou spory. Ale zároveň bych vyslovil pochybnost o tom, že závodník plně oddaný péči lékařů, vůbec ví, co vše od nich dostává. Sportovní lékaři mají, podle mého názoru, až moc podceňovanou moc nad vrcholovou cyklistikou v rámci dopingu.
Jsem také proti vměšování státu do boje proti dopingu, ale bych bych pro, aby se o profesionální sportovce staraly jen státní nemocnice. Bohužel sám vím velice dobře, že je to myšlenka více než utopická.
Takže cyklistika prosypaná je a bude a co bude nejlepší udělat je to, že se závodníci budou trestat jen za skutečně podstatné látky a ne například za testosteron, jehož pomoc je pouze dlouhodobá a u Landise velice spekulativní a nejistá. Zároveň bych zakázal státní hony na cyklisty a možná bych i zmírnil tresty za doping. Vždyť Landisův trest je až směšně hrozivý. Vždyť Landis je součástí jedné veliké cyklistiky a situace v ní se nezlepší, pokud se budou trestat jednotlivci a ne kolektiv.