tl;dr: Tenhle semestr pracuju v Cato Institutu ve Washingtonu.

Já vim, že se těšte na zápisky z Novýho světa, takže to hodlám co nejdřív napravit. Dřív to bohužel nešlo, následující články odhalí proč.

Asi víte, že jsem v létě byl ve Slovinsku na semináři, kde přednášelo několik lidí z Cato Institutu. Koneckonců samotná organizátorka celý akce Tanja Štumbergerová tam pracovala dlouhý léta. Tyto okolnosti mě inspirovaly k tomu, že jsem si řek, že se zkusim přihlásit na stáž. Rozdávali tam k tomu dokonce brožurku s patřičnou adresou a hned po návratu jsem začal vyplňovat.

Bohužel toho chtěli vypsat fakt hodně a já tohle vykecávání o sobě nemám vůbec rád. Takže jsem vyplňoval, vyplňoval celý září. Mezitim jsem zmínil Dominikovi, kterej se zmínil Mariánovi Tupýmu, kterýho jsem já potom kontaktoval a ten mi potom pomoh nebo nepomoh v přijímacím řízení — já nevim.

1. listopadu mi došel mail, že jsem postoupil mezi finalisty a že do tejdne mi daj vědět, jestli mě berou. Uběhly dva tejdny a furt nic, tak píšu do Cata, co se jako děje. Žádná odpověď, tak píšu Mariánovi Tupýmu. Pět minut po odeslání mi přišel mail od Michaela Hamiltona, že mě teda berou. Asi blbá náhoda, pochybuju, že jsem to tim mailem nějak popohnal.

A pak začalo vyřizování víza. Nic tak strašnýho jsem ještě nikdy nepodstoupil. Arcibyrokratická zbytečná procedura, kde musíte odpovědět asi na miliardu otázek v miliónu dokumentů (ani nemyslim, že jsem to přehnal). Jestli celou tuhle vízovou proceduru nevymyslel a nezrealizoval Usáma bin Ládin, pak nechápu, proč po něm Američani tolik šli.

Celý se to samozřejmě násobilo ještě tim, že bylo málo času, protože nástup na stáž měl bejt 8. ledna, což znamenalo odlet do Ameriky hned krátce po Novym roce. Když vezmeme v úvahu Vánoce, byl na vyřízení všech věcí jenom měsíc. Při časovym posunu to navíc znamená rychlost komunikace jeden e-mail denně.

Nakonec se mi povedlo dokumenty vyplnit, na otázky typu “Přijíždíte do Spojených států jako terorista?” jsem odpověděl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. S sebou na ambasádu jsem si musel vzít 160 dolarů (stačilo v korunách) a navíc jsem musel na účet UPS nebo koho poslat 150 Kč, aby mi mohli přivézt pas zpátky. To se ukázalo jako problém, protože na ambasádě jsem měl bejt tak brzo ráno, že v Český spořitelně ještě všichni spali. Takže jsem musel na poštu a vyplnit složenku. Ani jsem nevěděl, že tenhle prehistorickej způsob posílání peněz ještě funguje.

Na ambasádě jsem musel odevzdat veškerou elektroniku, hodinu se nudit a strávit dvě minuty s konzulem, zatimco mi skenoval prsty. Pak už stačilo jenom koupit letenku. Nakonec jsem našel docela dobrou z Prahy do New Yorku bez přenocování v Londýně. Původně to vypadalo tak, že se tomu nevyhnu.

Co to je Cato Institute. Zaprvý, píše se to Cato, ne CATO. Název institutu vymyslel Murray Rothbard a jméno má po Catonovi mladším, tedy nikoliv po tom, co má tu hlášku o Kartágu. A nikoliv po Janu Kavanovi. Cato mladší byl bojovník za svobodu a Caesarův protivník. V 18. století kolovaly články zvané Cato’s Letters, institut je pojmenovaný tedy podle nich.

Je to libertariánský (klasicky liberální) think-tank, což znamená, že píše články a studie na nejrůznější politicko-ekonomická témata, vystupuje v TV apod. Takový bohatší a profesionálnější CEP, Liberální institut nebo Misesův Institut.