Letadlo ze Šanghaje do Guilinu nám odlítalo až v půl desátý večer, takže nám ještě zbejval celej den na nápravu restů. Na brzkej oběd jsme se proto sešli s mejma hostitelama, u kterejch jsem couchsurfoval v říjnu 2010. Vzali nás do restaurace, kde vařili výborně. Zde máte důkazy:
U nich to byla historicky moje první zkušenost s couchsurfingem a byla vynikající. Sympatickej pár, kterej mě učil, jak jíst s hůlkama, vyprávěl mi o čínský historii i o každodenním životě v Šanghaji. Nemoh bych si přát lepší úvod do světa couchsurfingu.
Na odpoledne jsem měl domluvený další setkání po letech, tentokrát se Skotkou Danielle, kterou jsem náhodou potkal na odletu z Pekingu v lednu 2011. Ale předtím jsme ještě potřebovali trochu zabít čas. Proto jsme vyrazili do Xintiandi, kde se v klasických budovách z poloviny 19. století (shikumen) nacházejí moderní obchody a restaurace.
Couchhostům jsem se ještě vychloubal, jak mám pořád tu samou kartičku na metro, co jsem si koupil před pěti lety, ale během odpoledních procházek mi někde vypadla z kapsy. #smutnýpříběh Ale aspoň jsem se vyfotil s pixelovatym koněm a poslal pohledy.
Než jsme dojeli zpátky na Lidový náměstí na setkání s Danielle, udělalo se takový vedro, že jsme byli vděčný za iced coffee a hodinku ve stínu kavárny. Danielle nám vyprávěla o svých nomádských aktivitách po světě, o problémech s čínskými komáry a o tom, jak se těší na výlet za pandami.
Před odjezdem na letiště už jsme stihli navštívit jenom nedalekou zahradu a pak už jsme se museli dát na cestu. Highlightem cesty na pudongské letiště je samozřejmě jízda maglevem, který jezdí 431 km/h, ale protože už jsme nejeli ve špičce, vzal to s náma jenom hlemýždím tempem 301 km/h. :-/
V Guilinu jsme měli přistát pět minut před půlnocí, ale hostel mi posílal podivný maily o tom, že když bude mít naše letadlo moc dlouhý zpoždění, nebude pro nás moct vypravit řidiče, co by nás odvezl. Připadalo mi hodně divný, že někdo dopředu počítá s takhle dlouhym zpožděním. No, za chvíli jsem pochopil proč. Čínská armáda prováděla několikatýdenní cvičení a pravidelně uzavírala vzdušnej provoz. Skoro všechny lety byly o několik hodin opožděný nebo rovnou zrušený. Zmateně o tom informovala i česká média.
Takže jsme se mohli několik hodin nudit na letišti a dát si nějaký ne moc chutný čínský jídlo. V Guilinu jsme podle předpovědi hostelu přistáli až někdy hodně pozdě v noci, ale konečně jsem se dostal na místo, kde jsem v Číně ještě nebyl.
Googlení slavných guilinských nádher zajistí, že do Guilinu se chce podívat každý.
Stay with us.