Při posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu jsme opět měli možnost otestovat, kolik je v europarlamentu euroskeptiků. Na plénum totiž dorazilo nové nařízení, které Evropská komise vyplodila už v roce 2013.

Je to jeden z těch vzácných případů, kdy má Rada ministrů připomínky k textu, který schválil Evropský parlament, a tak se nová regulace neschválí v prvním čtení. V prvním čtení se schválí 85 % toho, co Komise do Parlamentu a Rady pošle, nejčastěji tak, že v Radě je to považováno za bezrozporné a směrnici nebo nařízení tak schválí jakákoliv (rezortně nepříslušná!) Rada.

Tentokrát ale Rada poslala Parlamentu svoje připomínky. Pokud se stane toto, Parlament ve většině případů pouze přijme text schválený Radou – a to bez hlasování. Říká se tomu “early second reading” a projde tak dalších 8 % směrnic a nařízení.

Když jsem se kdysi dozvěděl, že Parlament takhle přijímá nové směrnice bez hlasování, nevěřícně jsem zíral na našeho generálního sekretáře.

Proto musíme podávat návrh na zamítnutí postoje Rady, což – pokud by bylo schváleno – ukončí legislativní proces tohoto dokumentu a regulace je, aspoň na čas, mrtvá.

Do Parlamentu dorazilo nařízení o zdraví zvířat. Je to pětisetstránkový mastodont, který mj. zavádí povinnost členských států zavést nesmyslné registry zvířat a deleguje na Komisi nové pravomoci, které může využít bez dalšího schvalování Radou nebo Parlamentem.

(Totéž používá Komise např. při zakazování vysavačů nebo rychlovarných konvic. Komisi byla směrnicí o eko-designu nadělena pravomoc vydávat tzv. “delegated acts”, aniž cokoliv z toho schvalují členské státy nebo Evropský parlament.)
Naše důvody pro zamítnutí postoje Rady byly tedy v podstatě trojí:

  1. Tento Parlament o této regulaci nikdy nehlasoval, schválil ji Parlament v předchozím období. Pokud bychom zamítací návrh nepodali, prošla by Parlamentem bez jakéhokoliv hlasování.
  2. Nařízení dává Komisi pravomoc přijímat delegované akty.
  3. Nařízení zavádí nesmyslné registry, které nejspíš povedou k čipování zvířat.

Jak se dalo očekávat, náš návrh neuspěl. Jedinou neznámou bylo, kolik euroskeptiků se tentokrát najde. Toto číslo se totiž u našich návrhů pohybuje od 23 do zhruba 180. “Original” euroskeptici Jan Zahradil a Evžen Tošenovský se opět hrdinně zdrželi, údajní euroskeptici z polského PiSu dokonce hlasovali proti. Překvapivě nás ale podpořila Konzervativní strana Velké Británie, takže výsledný počet byl 78 poslanců pro zamítnutí ze 704, tj. 11 % poslanců. Z ČR byl pro zamítnutí pouze Petr Mach.

Takový je stav euroskeptiků v Evropském parlamentu. Pokud někdo tvrdí, že euroskeptici mohou jakkoliv cokoliv v EU ovlivnit, evidentně buď vůbec neví, o čem mluví, nebo účelově lže. Britští euroskeptici sice vyhráli 37:27, ale nic jim to nepomůže, nařízení je přímo účinné i v Británii, jejich parlament   stejně jako náš   o tom ani nebude jednat.