Čínský jídlo

Nejsem tu dost dlouho na to, abych sepsal nějakej učenej elaborát. Navíc, abyste pochopili mojí situaci, v jídle se absolutně nevyznám. Nevim, z jakejch surovin a jakym způsobem se dělá jaký jídlo, je mi fuk, jestli jsou knedlíky na páře nebo v hrnci, a vařit pět hodin jídlo, který se sní za 15 minut považuju za vrchol neefektivity. Za jednu z největších dobrot považuju mraženou pizzu ohřátou čtyři minuty v mikrovlnce.

Ani v němčině ani v angličtině jsem se nikdy nebyl schopnej naučit názvy jídel. Když vidim nějaký slovo, tak přemejšlim — hmm, znamená to telecí, vepřový nebo spíš hovězí? A jakej je vůbec rozdíl mezi telecim a hovězim?

Mám rád svoje jídla a ty jsem schopnej jíst prakticky pořád dokola, nemám moc rád experimenty (většina experimentů mi chutná jako něco mezi hospodou na chebskym nádrží a školní jídelnou) a jídla, co miluje lid prostý — sůl této země –, tak ty většinou nemůžu ani cejtit. Tim myslim třeba kuře a hlavně svíčkovou, tu podtrhávám třikrát! (Ale fakt, hnusnější jídlo aby pohledal.) Naopak mlíková polívka je imho delicattesse. Když je jídlo na první pohled tlustý nebo mastný, dělá se mi špatně předem, a prošpikovaný maso vůbec nejsem schopnej pozřít. Nemám rád houby a ryby, ale když neni zbytí, celkem bez problémů je snim, ne však smaženici!

Nikdy jsem nebyl v čínský restauraci. Oprava: Byl jsem tam jednou (v Sokolově) a byl to tak otřesnej zážitek, že jsem to dalších několik let sveřepě odmítal zkusit znova.

Rohlík považuju za nejgeniálnější českej vynález, daleko lepší než kontaktní čočky, opejkání buřtů nebo večerní sprchu.

No a s takovouhle výbavou jsem se vypravil do střední Asie…

Že nikde na světě nedělaj rohlíky (ani českej chleba!) je známá věc a lkát nad tím by bylo stejně zbytečné jako ptát se v Praze po haluškách s žinčicou. Zatim to řešim toustovym chlebem, ale jednak mi připadá drahej a jednak mi připadá sladkej. :-/ Nic podobnějšího chlebu nebo rohlíku jsem zatim neobjevil. Teda kromě takový divný placky, kterou si ale člověk musí doma nějak nejdřív upéct, což mě diskvalifikuje z jejího užívání. :( Pak jsem teda našel takovou über-dlouhou veku, ale tu zas neprodávaj v našem Unimartu přes ulici.

Číňani si nemažou na chleba máslo. Když jsem se teda ptal, co si na to dávaj, tak prej džem. Bez másla. Hm. :-/ Akorát problém je ten, že jsem v Unimartu nenašel džem. :D Jenom med, tak jsem si zatim na toustovej chleba dával bez toho másla med, no. Aj vaj.

Kompoty tu nemaj v plechovkách, ale ve sklenicích. Jsou celkem drahý na místní poměry. Víčko je tam přisátý tak dokonale, že jsem zatim neobjevil jinej způsob otvírání, než že probodnu to víčko nožem a pustim tam tak vzduch. :)

No.

Ale kmýmu obrovskýmu překvapení, mi tady chutná veškerý vařený jídlo, co jsem zatim ochutnal. A to jsem si ani jedno neporučil (slova neznaje) a čekal jsem, co mi přijde. Akorát tofu jsem odmítnul a priori a rybu snědli dřív, než ke mně dojela. :)

Nevim, jestli tušíte, jak se v Číně jí, ale já o tom neměl ani ponětí. Takže tady je popis (znalci a světoběžníci můžou kus přeskočit):

V Evropě se jí tak, že má každej vlastní talíř, na něj dostane porci a tu si sám jí. V Čechách se má za to, že se musí sníst každý poslední zrnko (i kdyby vás to mělo stát zdraví), protože co by tomu jednak řekli děti v Africe (?) a přece jim to tam nenecháme, když jsme si to zaplatili (!). V civilizovanějších částech Evropy je přípustné na talíři nechat, co uznáte za vhodné. Jíme příborem. Jenom kuře se jí rukama (což je jedna z hlavních věcí, co mi na tom jídle vadí). A předevšim: Jíme jedno jídlo.

Představuju si, že když Číňan přijede do Evropy, říká si něco jako: Bohové musejí být šílení. (© XiXao)

Tady totiž jíte jídlo se všema, co jsou u stolu. U našich večeří na hotelu je to tak 8 lidí. My jsme teda všichni “Evropani” (Čech, Skot, Australan, Novozélanďani, Američan), takže to nemá takovej šmrnc. Nedáváme si nic vzájemně na talíře a neházíme jídlo po stole.

Ale zkrátka několik jídel (třeba pět nebo i víc, který spolu vůbec nesouvisej) se dá doprostřed stolu a každej se natáhne pro to, co chce. Všichni chtěj všechno, takže se jim na talíři postupně nahromadí pestrá směska chutí. Navíc i každý jednotlivý jídlo je něco naprosto bizarního. Kdyby znali rohlík, vsadim se, že by vymysleli něco jako rohlík potoponej do karamelu a na tom ryba.

Číňan asi navíc nesnese, aby jídlo nebylo totálně přesolený, přeslazený nebo překořeněný. Jak vás jídlo nepráskne jako pražec, tak to asi neni vono. Dokonce i buráky jsou mnohem výraznější. Jenom rejže a nudle jsou totálně bez chuti. Jo a taky je to všechno děsně horký, když to přinesou. Aby nikdo nezůstal na pochybách, tak některý jídlo vám podpálí i na vašem stole. (Ten týpek k tomu použil jakejsi růžovej gel. Asi něco na způsob PEPO, akorát to bylo růžový a měkký — nevim, co to bylo.)

Přes to všechno mi to fakt chutná a ještě jsem neměl chuť se pozvracet (zatim). :) Akorát teda moje hobby fakt neni jíst nasekanou slepici i s kostma a každý sousto zasvětit vyndávání kůstky, kterou pak musíte flusnout na talíř. Nemáte ani příbor, takže to nemůžete odoperovat na talíři, ani si to nemůžete vzít do pracek jako křidýlko nebo stehýnko a okousat to celý nějak normálně. Každý sousto dát do pusy a teprve pak oddělovat kost, to je spíš trest než jídlo. ;)

Jak jsem pochopil, hůlkama se jí proto, abyste si mohli podávat věci z prostředka stolu. Mám za to, že příborem by to nešlo. Na jinej důvod toho, proč bych měl jíst jídlo kusem větve, jsem nepřišel. A taky proto na našich večeřích v hotelu sveřepě trvám na tom, že budu jíst příborem, protože ke každýmu jídlu tu máme velkou lžíci, kterou si to nabíráme na vlastní talíř.

Jak jste možná pochopili, často vůbec netušim, co jim. Ale chutná to dobře. Fotky určitě někdy dodám. Ale jedno vám povim: Tak sladkej meloun jako tady jsem nejed nikdy v životě. To byla přimo symfonie. Voblizoval jsem se až za ušima.

Nevim, jestli už jsem to neříkal, ale Coca-Cola v třetinkový plechovce (tzn. v tý typický, ne v tom úzkym svinstvu, co prodávaj posledních několik let) tu stojí dva yuany, tzn. asi 5,70 Kč. A maj tady Mountain Dew, jedno z nejlepších pití pod sluncem, který Češi nechcou pít, a proto se u nás neprodává. :( (Taky je to jediný dobrý pití, který vyrábí Pepsico.)

Žrádlo se tu dá koupit na každym, ale fakt každym kroku. Jako jsou u nás stánky s hotdogama, tak tady jsou takový malý krámky s lecjakym masitym pokrmem, akorát jich je mnohem víc; to si ani neumíte představit, kolik jich je. Snad na každejch sto metrech taky sedí na ulici týpek za stolem a prodává malý občerstvení — pití a nějaký sušenky atp. Tohle by Evropská unie určitě neschválila. (Ostatně jako máloco tady.)

Jo a k jídlu v restauraci musíte dostat vařící čaj a k tomu pidiskleničku, do který se ten vařící čaj leje. Opět poznamenávám, že je tu skoro třicet stupňů a mnohem větší vlhkost, takže pocit absolutního vedra.

Jinej kraj, jinej mrav prostě.