Co převzít z Ameriky

Z Ameriky už jsme převzali Coca-Colu, hamburgery i porno. USA jsou pořád na špici v bohatství, příjmech, v kulturní rozmanitosti, ve vědě a spoustě dalších věcí. Logika dává, že se teda máme pořád co učit. Tak tady jsou moje dva centy o tom, co bych určitě z Ameriky rád importoval.

1. Platby kartou
Nevim, jak je na tom nějaká zapadlá vesnice v Texasu, ale nejbohatší region v USA je vybaven platebními terminály úplně všude. Platba kartou je tak obvyklá, že je celkem běžná situace, že někdo nemá v peněžence ani pět dolarů. To samozřejmě neni problém až do tý doby, dokaď nechcete zaplatit nějaký soukromý fyzický osobě, která samozřejmě platební terminál nemá.

Jinak ale kartou zaplatíte všude. A rychle. PIN vyžaduje jenom nákup na debetní kartu v supermarketech. V bagetárnách, McDonaldech, kavárnách a dalších podnicíh jenom podáte obsluze kartu a ta vám ji okamžitě vrátí i s účtem. Žádný přepočítávání drobnejch, hledání dvoustovky po kapsách, nic. Ještě se pak navíc můžete pravidelně koukat na to, za co přesně utrácíte.

V hospodách fungujou tři režimy. Nejhorší: Obsluhuje vás někdo u stolu. Často něco splete nebo vám vede účet dohromady. Oboje je systém na houby. A to nejenom proto, že si na konci často napočítaj dýško a přinesou účet i s dýškem. Což teda lidem vychovanejm v našem kulturnim prostředí teda připadá jako nehorázná drzost (aspoň já na to poprvé valil bulvy jak blázen).

Lepší: Platíte každou objednávku u baru extra. Podáte obsluze kartu, ta tu kartu projede terminálem a okamžitě vám podává tři papíry a propisku. Na jeden z těch papírů napíšete kolik dáváte dýško a kolik platíte celkem, podepíšete se, papír necháte ležet na baru, nevšímáte si ho, odejdete a sosáte pivo. Nutno opakovat celej postup u každýho dalšího piva.

Nejlepší: Při první objednávce dáte kartu a řeknete, že si chcete nechat otevřenej účet. Pak už prostě chodíte a jenom objednáváte na svoje jméno. Takže řeknete třeba: “One more Yuengling. Hamilton.” S mym jménem je trochu potíž, že podle český výslovnosti si anglicky (i německy) mluvící myslej, že se to píše na začátku s B, nebo dokonce, že to je něco jako Bonneck. Říkat slovo panika se mi taky nechce, takže radši hláskuju a říkám “Pí-ej-en-í-kej”. Možná vymyslim nějakou verzi svýho jména, kterou budu říkat. Ale nemůžu si vymyslet nic jako Richard, the Lionhearted, protože oni to jméno berou z tý platební karty, že jo.

Pozn.: Tak mě napadá, že to by mohlo bejt úderný heslo ve stylu: Nejsem tupec, jsem Tupec. Moh bych mít třeba: “No panic, I’m Panek.”

(A dávejte si bacha na to, abyste na ty účty nepsali evropskou jedničku, mohlo by vám to prodražit nákup o šedesát dolarů. Už mě několikrát zachraňoval druhej účet, když jsem to splet. Taky doporučuju nepsat českou desetinnou čárku. V Americe odděluje tisíce. :))

Nevim, proč to u nás nejde takhle jednoduše a proč jsme furt odkázaný na předpotopní způsoby lovení peněz a zdlouhavý zadávání PINů. Tipoval bych, že to bude kvůli bankovnímu polostátnímu oligopolu, kterej znemožňuje konkurenci a inovaci, ale nevim.

Bohužel se ale obávám, že případnej import týhle vymoženosti skončí typicky tak, že si ponecháme všechny nedostatky našeho systému a přidáme k tomu další. Tim myslim to, že placení kartou bude pořád stejně zdlouhavý, ale k tomu zakážeme placení v hotovosti. Ostatně Švédi se na to třesou. A Tomáš Ježek taky.

—

2. Doručování balíků
Pokud kupujete něco na eBayi od obchodníka a chcete pár dní počkat, neplatíte poštovný. Pokud to chcete mít doma druhej den, zaplatíte nějakejch 15 dolarů.

Neplatit poštovný je sice super, ale mnohem lepší je, že po objednání už se o nic nemusíte starat. Prostě jednoho dne přijdete domů z práce a balík na vás čeká na zápraží. Je teda jasný, že asi zásilku za několik tisíc dolarů by tam nenechali, ale jinak je to normální praxe.

Tohle do Čech nejde importovat hlavně z toho důvodu, že žijeme všichni v panelácích, a tudíž nemáme zápraží, na kterym by to moh pošťák nechat. Nemyslim si, že by míra krádeží byla u nás diametrálně odlišná od americký. Zkuste přijít k někomu na zápraží a odnést si odtamtaď balík. Jste si jistý, že v okolních domech nikdo neni? Pokud je, tak lítáte v těžkym průseru, kterej v lepšim případě skončí potrestáním za federální zločin, v horšim má soused bambitku.

Nemusíte nikam chodit na pobočku Český pošty a tam stát ve frontě s nerudnýma důchodcema, nebezpečně vyhlížejícíma příjemcema sociálních dávek a zpátečníkama, co posílaj dopisy. Nemusíte se ani navzájem nahánět s chlápkem od DHL a podobnejch firem. Prostě přijdete domů a čeká na vás balík.

Musim říct, že tohle nakupování je těžce návykový a nejradši bych vykoupil celej eBay i Amazon. Dokonce už jsem vyhrál na eBayi i dvě aukce. Předtim jsem se nikdy žádný ani neúčastnil.

—

3. Veverky
Je jich tady spousta, každej den jich potkáte aspoň deset a jsou hrozně roztomilý. Ty v DC jsou víc zvyklý na lidi, ty v Marylandu jsou větší netykavky. A taky tu máme hodně srnek a už jsem viděl i mývaly.