European Students for Liberty Conference 2014

Jak dobře víte, loni jsem se zúčastnil ISFLC13, letošní konference evropský divize se konala v Berlíně — mym oblíbenym evropskym městě. Takže je jasný, že jsem musel jet. Jančura tam jezdí za pár šlupek a město znám jak svý adidasky.

Program letošní konference navíc sliboval über-epický řečníky. Namátkou Toma Palmera, Michaela Tannera (mýho chefa z Cato Institutu), Steva Daviese nebo Cathy Reisenwitzovou. Původně byl inzerován též Trevor Burrus, další kolega z Cata, ale z toho nakonec sešlo. Největší inzerovanou hvězdou byl ovšem Johan Norberg.

Pokud nevíte, kdo to je, tak byste s tim měli sakra něco dělat.

Johan Norberg je totiž autor mojí veleoblíbený knížky. Napsal jsem na tu knížku recenzi, která vyšla v Laissez Faire září–říjen 2012. Johana Norberga taky můžete vidět v řadě dokumentů, kde vysvětluje blahodárnost ekonomické svobody a globálního kapitalismu.

Na letošní konferenci byl uveden slovy: “Johan Norberg je Milton Friedman naší generace.”

Na konferenci přednesl famózní keynote (to je takový snobský slovo pro hlavní přednášku), která si vysloužila několikerý dlouhotrvající potlesk a ovace ve stoje. Na poslední chvíli před odjezdem jsem ještě sháněl výtisk jeho knihy na podpis, protože ten můj je samozřejmě půjčený pryč, aby šířil osvětu.

Sehnal jsem svuj anglickej výtisk a Šárka dokázala koupit českej paperback, což se rovná zázraku, protože jsem měl za to, že Globalizace je vyprodaná. Když jsem okamžitě po přednášce doběh k Norbergovi pro podpis jako správná groupie, říkal jsem mu: “Pane Norbergu, mohl bych vás poprosit o podpis? Ta knížka doslova změnila můj život. Ne teda že bych předtím byl socialista, byl jsem libertarián, ale prostě jsem neměl ty argumenty.” A přesně tak to je. Ta knížka je napěchovaná argumenty od začátku do konce. Čtěte a přemýšlejte.

Na konferenci jsme jeli ve čtyřech — já, Dominik, Efka a Šárka, ale Češi (und Slováci) tam vypravili velmi početnou výpravu Studentů za svobodu, a to včetně Bohumíra. Bohumír ani nevěděl, kde se ubytoval, takže to pak musel vyhandlovat s místním bezdomovcem.

Cestou do Berlína jsem sledoval film 42 o prvnim černošskym baseballistovi. Je v něm krásný libertariánský motto: “Je mi jedno, jestli je ten týpek žlutej nebo černej nebo jestli je pruhovanej jako nějaká zasraná zebra. Já jsem trenérem tohohle týmu a já říkám, že bude hrát. A co víc, říkám, že díky němu všichni zbohatnem. A jestliže nevíte, co s penězma, dohlídnu na to, abyste byli vyměněni jinam.” (zdroj)

Do Berlína jsme dojeli v deset večer. Kousek jsme se prošli, dali si döner a pivo a zamířili zpátky do hostelu. Tam se v baru konala nějaká rozlučková párty, protože holky tam měly na zádech napsáno Freundin der Braut (kamarádka nevěsty) a ta nejhezčí z nich, odhadem tak 22letá, měla na zádech napsáno Die Braut. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by jí zachránil. Dali jsme si ještě jedno pivo a šli jsme chrnět.

Konference se konala v budově, kde byl každičkej schod označenej nápisem Pozor schod a kde byl nad schodama Marxův citát. Pro libertariány genius loci jak prase. Letos je to 25 let od pádu Berlínský zdi, takže konference měla podtitul Fall of the Wall.

V sobotu jsem zašel na přednášku Ilji Somina o demokracii a politické ignoraci. Pak následoval battle mezi Cathy Reisenwitzovou a Carrie Lukasovou o feminismu. Myslim, že Carrie vyhrála na celý čáře. Pak přišla přednáška mýho šéfa z Cata. Ten si dal nově do ucha náušnici, a je teď ještě větší badass než předtim. Přednáška o hipících, bolševicích a odborářích (a o tom, jak se od nich můžeme poučit) se všem líbila, ale mně moc ne. Aspoň jsem si pak po přednášce vyžádal selfie s Kačenkou Reisenwitzů a chvíli s ní pokecal.

Pak přišel už zmiňovanej Norberg a po něm večeře a pařba. Na pařbě zahrála svojí muziku Dorian Electrová, točili malý piva a člověk moh pokecat s lidma, co léta neviděl. Docela dlouho jsem se zdržel u stolu, kde byli Šímovi, Kenli (světoběžnická libertariánka), kterou jsem kdysi poznal v Praze, a Tobias, kterýho jsem loni potkal v Gummersbachu.

Známých z Gummersbachu tam bylo víc, např. taky největší úchyl Polák Marcin. Když jsem v sobotu lidem vyprávěl, co je to za úchyla, řekli mi všichni, že už to vědí, protože v pátek večer zase ochmatával všechny holky. Eh…

V jednu chvíli jsem viděl, jak okolo nás jde Steve Davies, tak jsem mu nalil Captaina Morgana, kterýho odmítnul, protože prej ráno musí brzo letět. Tak jsem ho vypil sám, což mělo za následek, že se mi v neděli ráno nechtělo ani trochu z postele. Piv jsme totiž ten večer vypili nepočítaně.

Nedělní ráno obstarala (pro mě) přednáška Susanne Tarkowský-Tempelhofový. Ta přednášela už včera. Přišel jsem takhle na přednášku Michaela Tannera (to je ten muj šéf) a tam vidim nějakou holku v naprosto nevhodnym oblečení. Divil jsem se, jak může takhle někdo dorazit na konferenci. A pak mi někdo povídal, že ta dokonce přednášela. Prej ta přednáška byla úplně strašná. Tak strašná, že jí museli přerušit. Takže v neděli ráno bylo opáčko, to už jsem si nemoh nechat ujít. A byla to pravda — ta holka zase přišla v tom samym neoblečení, klepaly se jí ruce (absťák), její přednáška byla celkem o ničem a vypadala fakt celkem vyžile a vyfetle. Rozhodně největší WTF celý konference.

Pak jsme zašli na přednášku o tom, jak některý libertariáni špatně reagujou v diskusích. Nuda.

Zakončení konference obstaral úžasnej Tom Palmer. Peace, love, and liberty for the 21st century. Pak jsme pojedli oběd a odjeli zase do Práglu. Opět úžasná konference.

PS: Oproti všem očekáváním patří ten kufr mně.