1.-6. srpna 2011

Takže jsme se dostali k tomu, proč jsem vlastně do Ameriky tohle léto zavítal. Do Ameriky jsem chtěl snad od chvíle, kdy jsem vylez z porodnice a slyšel to slovo poprvé. Neuvěřitelná země, ve který se najde taková spousta sympatickejch věcí. Už od prvních chvil, co jsem bral rozum, mě ale fascinovalo hlavně to, co Francis Scott Key zapsal do své básně o Hvězdami poseté vlajce, totiž že jde o “zemi svobodných a domov statečných.”

Kdo tvrdí, že Amerika je nudná nebo něco v tom smyslu, evidentně buď vůbec neví, o čem mluví, nebo vyloženě lže. V Americe je všechno: od pouští po ledovce, od indiánů po ortodoxní židy, od komunistů po libertariány, od Amishů po applisty. V Americe si svojí sociální skupinu a svůj milovaný kus země dokáže vybrat každý. I takový idiot jako Erazim Kohák.

Odmala jsem hltal knížky, články, filmy a všechno o Americe. Jedna ze snad největších lží, co se v Evropě říkají o Americe, je ta, že je to země bez historie. ORLY? Nejsou náhodou Spojené státy americké starší než naprostá většina evropských zemí?

Bohužel, to s tou svobodou začalo být v posledních letech celkem nahnuté. Zejména poslední Dekáda Utahování Šroubů musí rmoutit každého svobodymilného člověka. (Kromě Romana Jocha.) Vyrazil jsem se tedy podívat, jak to tam doopravdy je.

Dominik napsal na Facebook, že ho přijali na seminář FEE a zaplatěj mu hotel, školný, žrádlo atp. Takže závist jako prase, viď. Samozřejmě jsem mu to tam hned napsal. A on na to, že se mám přihlásit taky. Hm, to mě taky mohlo napadnout samotnýho. Přihlásil jsem se teda a vybrali mě. Uííííí.

Do Ameriky jsem chtěl už od devadesátejch let. Mezitim byl v Americe každej pinjour a já nic. Dokonce jsem byl dřív v Číně než v Americe. Tomu bych nikdy nevěřil. Ale teď konečně nastala ideální příležitost. Doma mě nic nedrží, tejden mám placenej, potkám největší hvězdy současný rakouský ekonomie, ještě tam bude tenhleten Stroukal, můžu poznat East Coast. Epický. A epesní. Všecko prostě. A dolar se plazí někde kolem 16-17 korun, takže tam budu mít lacino, ne jak ty týpci, co tam jeli, když byl doláč za 35.

Pohled na cenovou politiku leteckých společností odhalil, že musim jet už v červnu, protože letenka v červenci stála 18-20 tisíc, zatimco letenka v červnu stála nakonec 12 600 Kč (samozřejmě zpáteční). Letenky jsem zakoupil a zbejvalo těch pět a půl tejdne něčim naplnit. Jak se mi to povedlo nebo nepovedlo se můžete dočíst v předchozích dílech tohoto amerického seriálu.

Ale teď už zpátky do děje. Probudil jsem se v Sheratonu, vychlastal Fair Trade kafe, sešel jsem dolu do vestibulu, seřval jsem Klub španělštinářů, aby mluvili anglicky a najednou jsme byli v Irvingtonu (vesnice hned vedle Tarrytownu) v prastarý budově Nadace pro ekonomické vzdělávání jinak známé pod zkratkou FEE, kde se procházeli i takový velikáni jako Ludvík z Misesu, Murray z Rothbardu, Walter z Blocku nebo Kirzner z Iraele.

Vyslechli jsme první přednášku od Boettkeho, sežrali večeři a poznali první lidi. Dominik byl hlavně zvědavej na Dominika z polskýho Mises Institutu. Měli jsme totiž seznam účastníků zájezdu, kde jsme taky objevili nějakou Evu (podle jména jasná Češka), která ale bohužel nepřijela. Dlouho nás napínala Dorian Electrová, kterou všichni znáte z tohodle videa, a která přijela pozdě. Jeden z prvních lidí, který jsem potkal, byl ukecanej Will. O něm ještě uslyšíte, nebojte.

Jak koukáme kolem sebe, tak vidíme docela dost holek. Ve skutečnosti jich teda tolik nebylo, ale bylo jich mnohem víc, než jsme čekali. Asi jako když na pražskej sraz libertariánů přišlo 100 chlapů a 8 holek — považovali jsme to za velkou feminizaci. 🙂 Brzo se ukázalo, že je tu spousta lidí z Guatemaly a okolí. Co jsem měl možnost poznat, byli to ty nejnormálnější lidi tady, takže jsem s nima strávil nejvíc času. A říkal jsem jim Klub španělštiny (Spanish Club).

Večer jsme si chtěli dát pivo. A to přesto, že Dominik prohlásil, že po pivu je mu špatně. Na baru ale měli malý pivo ve flašce za pět dolarů. To neni zrovna lidová cena, což? Tak jsme šli shánět pivo na benzínku. Ten chlápek na benzínce žádný neměl!!!

Dominik proto uspořádal výpravu do supermarketu. A vrátil se asi s hektolitrem piva. Na to, že se mu po pivu dělá špatně, ho přivez celkem dost. 🙂

Hned první den jsem stačil spoustě lidí říct, že máme za prezidenta klasickýho liberála a že v boardu naší centrální banky sedí rakouský ekonomové. 😎 Za to jsme samozřejmě získali nehynoucí RESTECP! Kromě toho mi několik lidí řeklo, že University of Economics je totálně cool název pro školu, když to uviděli na mojí jmenovce.

Večer už jsem jenom naslouchal debatě o Murraym Rothbardovi. Boettke a Horwitz ho ani trochu nešetřili. Rothbard v Etice svobody je podle nich Rothbard at his worst.

Pak jsem šel radši spát. Ráno se přece jenom musí brzo vstávat.