Posts tagged usa

The Donald prezidentem. Hledáme silver linings

Patřím mezi lidi, kteří si myslí, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem je poměrně velká katastrofa. Donald Trump byl asi nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA a v posledních volbách byl zcela jednoznačně tím nejméně libertariánským (ano, včetně soudruha Bernieho).

Co se dá odvodit z jeho blábolení na gramatických schopnostech batolete o tom, co chce jako prezident prosazovat, je podle mě zhruba toto:

  • zpřísnit už tak nesmírně přísnou, nehumánní a nemorální imigrační politiku USA
  • zrušit obchodní smlouvy, zavést cla a zakázat outsourcing
  • zvednout daně bohatým
  • pokračovat v prosazování policejního státu, šrouby dále utáhnout
  • omezit svobodu slova

(more…)

Krátké stanovisko k US volbám 2016

Aby nějací národovci nebo jiní šílenci nemohli v budoucnu tvrdit, že jsem před volbami říkal něco jiného, než jsem skutečně říkal, píšu tuto sumarizaci svých myšlenek ohledně prezidentských voleb 2016.

Nejdůležtiější stanovisko hned na začátek:

  1. Donald Trump je pravděpodobně nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA. Je pravděpodobné, že jeho prezidentství by bylo ještě horší než prezidentování rasistů FDR a Wilsona.
  2. Hillary Clintonová je velmi špatný kandidát a pravděpodobně se stane jedním z nejhorších prezidentů USA. Je to zkorumpovaná, prolhaná, bezprogramová a bezcitná technoložka moci, která neváhá šikanovat černochy nebo bombardovat jakýkoliv kout země, jenom aby jí to přineslo zcela marginální politický vliv. Svědectvím o stupiditě Republikánské strany je, že dokázala předložit ještě horšího kandidáta než je ona.
  3. Ani kdybyste mě lámali v kole, nedokázal bych kterémukoliv z nich dát hlas. Volil bych samozřejmě Garyho Johnsona.

Že ani u dvou takto zoufale špatných kandidátů nedokázal Gary Johnson posbírat větší podporu mě mrzí, ale bohužel to by asi nedokázal, ani kdyby proti sobě kandidovali Kang a Kodos.

Demokraty děsí Trump a republikány Clintonová. V obou případech oprávněně. Že s nimi ani taková volba nehne v tom, aby prezidentovi ubrali na pravomocích (čímž by se jakýkoliv potenciální prezident musel stát mnohem méně děsivějším), to… chtěl bych říct, že mi to hlava nebere, ale bohužel ekonomie veřejné volby to vysvětluje. Ne že by to byla tak radikální myšlenka. Ústava USA vůbec původně nepočítala s tím, že by měla vláda takové pravomoce, viz např. vyjmenované pravomoci a non-delegation principle. (more…)

Americké volby: WTF je sbor volitelů?

Možná sledujete z povzdálí americké prezidentské volby a vůbec nechápete, k čemu je sbor volitelů. V roce 2000, když George Bush prohrál s Alem Gorem na celkový počet hlasů, ale i tak se stal prezidentem, mi bylo třináct a vůbec jsem to nedokázal pobrat.

Trvalo mi to pár let, ale myslim, že už to docela chápu. Tady je pár mých skromných poznámek o americkém systému pro české publikum. (more…)

To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace

Amazon a eBay se rozhodli stáhnout ze svých webů vlajku americké Konfederace. (Ona to ve skutečnosti vlajka Konfederace vůbec není a nikdy nebyla, je to bitevní vlajka armády Severní Virginie, ale to není pro účely článku podstatné, protože dnes je všeobecně brána za symbol Konfederace.)

Apple udělal něco ještě blbějšího než Amazon a eBay a vyřadil z iTunes historické hry, kde se vlajka objevuje. Všechny tři společnosti na to sice mají svaté právo, ale my si o nich zase můžeme myslet, že je to hloupost a pokrytectví, protože vlajky Sovětského svazu a trička s Che Guevarou evidnentně nevadí.

Stejně tak je ale chybné vlajku Konfederace obhajovat, nechat si ji vlát na zahradě, dávat si ji jako profilovou fotku na FB atd.

Proč? Protože Konfederované státy americké (CSA) byly založeny kvůli otroctví. Viz např. ústavu CSA:

“No […] law denying or impairing the right of property in negro slaves shall be passed.” (more…)

Z Hyattsvillu na letiště v New Jersey

V pátek mi skončila stáž v Cato Institutu. Bylo to hodně slzopudný. Vůbec už se nedala udělat žádná práce, protože byly furt nějaký rozlučkový akce a v místnosti kravál.

Na oběd jsme šli do Busboys and Poets — tak levicovou hospodu jsem ještě neviděl. U vchodu dokonce prodávali klimaalarmistickou a obamovskou literaturu. Oběd se protáh na dvě hodiny, protože to obsluze neskutečně trvalo. To byl taky muj první a na dlouho poslední oběd v americký restauraci. Dal jsem si prej marylandskou specialitu krabí burger. Abych to taky vyzkoušel, než odjedu. Specialitu jsem si šikovně polil. Už se mi to stalo jednou v únoru. Američani vám do pití vrazej snad vždycky brčko. Když na to nejste zvyklý, nakloníte sklenici jako normálně, ale přesto se chcete napít brčkem, je polití na světě. Na stole. (more…)

Lekce byrokratického trollingu

Že byrokrati umí být neúmyslně vtipní — jako když nadávají na vysoké daně — to všichni víme. Ale musíte se přestěhovat do města, ve kterém žijí pouze byrokrati, abyste dokázali správně ocenit tento specifický byrokratický humot.

Tak např. bar jménem 18. dodatek, pojmenovaný samozřejmě podle 18. dodatku Ústavy Spojených států, který zavedl prohibici těmito slovy: “Rok po ratifikaci tohoto článku se zakazuje výroba, prodej nebo doprava omamných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich použití na území Spojených států a všech územích podléhajících jejich jurisdikci.”

Jak známe z historie, tento dodatek se ukázal být naprostou katastrofou. Jaké by to asi bylo, pojmenovat svůj bar třeba Holocaust nebo 5. sjezd KSČ? Ale i kdbychom to brali jako povedený vtip — myslíte, že některému z byrokratů dojde, proč 18. dodatek selhal? Že to bylo kvůli tomu, že lidi při hledání vlastního štěstí serou na představy byrokratů o správném životě. A že proto vždycky všechna nařízení z Washingtonu způsobí jenom a jenom utrpení? (more…)

USA Trip 2011: Shrnutí

Jak jsem sliboval, posledním zápiskem z mojí cesty po americkém severovýchodě bude krátké shrnutí. Stejně jako jsem to dělal u čínských výletů.

Když jsem odjížděl do Číny, byl jsem posranej až za ušima. Nevěděl jsem, jestli mám všechny dokumenty, bál jsem se, zranění a nemocí (a čínskejch nemocnic a nákladů na ošetření), bál jsem se, jak se ta vzdálenost a časovej posun podepíše na kamarádstvích, a bál jsem se, jak budu komunikovat s Číňanama.

Když jsem jel do Ameriky bylo to zhruba stejný. 🙂 Bál jsem se o neúplnost dokumentů, zranění a nemoci a hlavně jsem se bál toho, abych tam neutratil majlant. Protože když jsem pár hodin před odjezdem zjistil, že jedna noc v New Yorku mě bude stát 50 doláčů, znervóznělo mě to na několik dní. Na uklidnění jsem si několikrát v autobuse do Vídně pustil Lavril. :mrgreen: (more…)

Cesta z Nového světa

aneb Konec na Misesově posteli, všechno dobré

Jak je vidět v poslední větě tohoto zápisu z Bostonu, ubytování na dvě noci po semináři jsem domluvený měl. Koho by zajímalo, jak Becka a Caroline z Irska vypadaj, tak tady se může podívat. Jenže holky to jaksi odvolaly, protože prej bydlej v New Yorku (NY State) s dcerou jejich šéfa a ta si tam nikoho nepřeje. Takže jsem se asi dva dny předem dozvěděl, že nemám kde bydlet. A Davidovo hostel byl samozřejmě zaknihovanej. Hmmmmm…

Takže jsem byl v pěkný prdeli. Ani do Davidovo hostelu by se mi teda moc nechtělo, ale co bych nadělal. Při představě, že mě to tu bude stát ještě další 1500-2000 kaček se mi dělalo nedobře. A tak jsem spřádal plány, jak ty noci strávim v autobuse do Bostonu, což vycházelo podstatně levnějc. (more…)

FEE, díl čtvrtý

1FEE

Naposledy jsem vás ztratil u večerního pití piva na verandě Sheratonu. Předtim jsme teda byli na pokoji a kecali, ale v jedenáct se rozhodlo, že už nebudem řvát na celej hotel a pujdem na verandu. V tý chvíli jsem zrovna vedl rozhovor se Salvadořankou Cristinou. Ukázalo se, že je to slavná salvadorská komentátorka, který každej tejden vychází sloupek v místnim plátku a zvou jí do telky, kde vede debaty se svojí mámou katoličkou.

Pak se tam najednou zjevil Leeson. A co mě obrovsky překvapilo, sám za mnou zašel a řek, že si přečet paper, kterym jsem já argumentoval v diskusi o neziskovkách, a si hodinu se se mnou o těch neziskovkách bavil. Nevim, jestli mě nakonec pochopil, chvílema to vypadalo, že už mě skoro chápe, ale rozhodně tim u mě ještě víc stoupnul. (Akorát nechápu, proč proboha čtou Američani jméno Glaeser jako /glejžr/.) Argument, že FEE nezpronevěřuje zisky neni argument pro to, že neziskovky nejsou firmy jako všechny jiný. (more…)

FEE, díl třetí

Středu zachránil Pete Leeson. Ve středu totiž byly jenom dvě přednášky a pizza k obědu. Skoro ani nemělo smysl vstávat, ale Leesonova přednáška o pirátech byla vynikající. (more…)

FEE, díl druhý

Ráno jsme vstávali v sedm, protože v devět už jsme museli bejt v Irvingtonu na přednášce. Ale nevstávali jsme jako normální lidi. Dominikovi zvonil ten budík asi každý dvě minuty, přestože on tvrdil, že interval je aspoň osm minut. (Pozdější výzkum prokázal, že to jsou minuty tři.) (more…)

FEE, Advanced Austrian — díl první

1.-6. srpna 2011

Takže jsme se dostali k tomu, proč jsem vlastně do Ameriky tohle léto zavítal. Do Ameriky jsem chtěl snad od chvíle, kdy jsem vylez z porodnice a slyšel to slovo poprvé. Neuvěřitelná země, ve který se najde taková spousta sympatickejch věcí. Už od prvních chvil, co jsem bral rozum, mě ale fascinovalo hlavně to, co Francis Scott Key zapsal do své básně o Hvězdami poseté vlajce, totiž že jde o “zemi svobodných a domov statečných.” (more…)

FEE, příjezd

Jak už víte, do Novýho Yorku jsem příjížděl z Martha’s Vineyardu. Měl jsem jet Peterem Panem do Bostonu a pak stejnou firmou do Velkýho Japka ve dvě ráno. Měl jsem to skvěle naplánovaný. Jenže, jak už jem se poučil na cestách: MMister míní, Američan/Číňan mění. (more…)

Martha’s Vineyard, díl třetí

Program dalšího dne byl celkem jednoduchej. Sarah jela zachraňovat jednoho z bratranců, kterej měl poruchu svýho auta, a protože bylo hnusně, zůstal jsem doma a čet jsem si papery na FEE. Bratranec pak odjel za svojí squaw, myslim, že do Novýho Yorku. Tenhle bratranec mi taky vysvětlil všechny pravidla baseballu, na který jsem se ho ptal, takže ten sport možná už trochu chápu. Baseball se tu ostatně sleduje každej den. (more…)

Martha’s Vineyard, díl druhý

Druhej den šla Sarah do práce, zatimco já jsem si užíval toho, že po několika tejdnech nikam nespěchám a nic ten den nechci vidět, takže jsem prosurfoval hodiny na internetu. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že Evropská centrální banka nakoupila Ronalda jako kolaterál. Portugalskýho Ronalda, přestože pro politiku ECB by bylo typičtější, kdyby nakoupila toho Brazilce. Bohužel mám za to, že Ronaldo je lepší aktivum než řecký dluhopisy, takže bankrot ECB přijde o chvíli pozdějc.

Na dnešek jsem naplánoval vejlet na místní pláž. Nepočítaje Haikou, nebyl jsem u moře nějakejch osm let (plus mínus autobus). Sarah tomu nemohla uvěřit. Tak jako sytej nevěří hladovýmu, tak ostrovan nevěří Středoevropanovi. (more…)

Martha’s Vineyard, díl první

Z Bostonu jsem se vydal na Martha’s Vineyard (čteme /vinjárd/, ne /vájnjárd/). To potřebuje rozebrat, jelikož nikdo neví, co nebo kde to je. Takže je to ostrov v Massachusetts přesně na tomhle místě:

Martha's Vineyard
Pro orientaci: Úplně nahoře je Boston, úplně vlevo dole New York.

A jak jsem na to přišel? Plánoval jsem, že pojedu na závěr svýho tripu do New Hampshire. Hanka, kamarádka z VŠE, tam maká jak barevná, tak jsme jí plánovali navštívit i s von Stroukalem, kterej měl dorazit do Jůesej právě v týhle době. Jenže Hanka nás nakonec odmítla, protože prej parchantům z jejich kempu přijeli na návštěvu rodiče, takže jsme tam nemohli. Potřeboval jsem si vymyslet náhradní program. Jak jsem o tom přemejšlel, vzpomněl jsem si na Gilmorky a bylo jasno. Martha’s Vineyard je určitě místo hodné návštěvy, i stránka na Wikipedii je velmi zajímavá. (more…)

Boston, díl třetí — Fenway Park

V Bostonu mi zbejvaly dva dny. Chtěl jsem jít na zápas Červenejch soxů, ale nechtěl jsem jít sám. Bohužel, hostel, kde jsem bydlel nebyl zrovna nakloněnej sociálním zábavám, kde by člověk poznal zajímavý lidi, se kterejma by třeba moh jít na Red Sox. (more…)

Boston, díl druhý

Přiznám se, že do Bostonu jsem přijel zcela nepřipraven (obdobně jako do Philadelphie). O Bostonu jsem nevěděl nic kromě toho, že tu existuje Harvard, Bruins a Red Sox (ty fusky jsem se ale dozvěděl teprve v Baltimoru).

A tak jsem nastartoval Wikitravel, což je nepostradatelný pomocník na cestách. A dozvěděl se, že v Bostonu existuje Freedom Trail, tedy jakási Stezka svobody. Dva a půl míle centrem Bostonu kolem těch nejdůležitějších míst a vůbec nemusíte koukat do mapy, vedou vás červený dlaždice. Vymazlená věcička tohleto.

(more…)

Boston, díl první

Nejprve k cestě z Philadelphie. Naplánoval jsem si cestu nočním autobusem, abych ušetřil za jednu noc v hostelu a nezabil si celej jeden den sedmihodinovou cestou. Autobus jel o půlnoci, takže jsem chtěl pořídit nějaký noční fotky. Trochu jsem podcenil, že i v deset večer bude vedro jako kráva — po asi půl hodině už se ze mě valil pot proudem. Nedalo se nic dělat, nafotit jsem to chtěl.

Během cesty mě stihli otravovat dva černoši, že už dva dny nic nejedli stejně jako jejich manželky a že jim mám přispět. Fuck off. Já nedřel jsem se roky, abych šetřil tvoje kroky, jak zpívá Pavel Dobeš. A taky jeden policajt se mě ptal, jestli mi může nějak pomoct. Asi jsem vypadal fakt zoufale. :mrgreen: (more…)

Philadelphia, sladká chuť svobody

Asi není nutno poznamenávat, že třetí epizoda HIMYM s názvem Sweet Taste of Liberty je jedna z mých nejoblíbenějších. Její děj se odehrává mj. ve Philadelphii. Doporučuju tu epizodu znova zhlídnout. A znova. A pak ještě jednou. 🙂

Bohužel moje oblíbená scénka je na YouTube jenom v ruštině (nebo co je to za jazyk) a nemám tady svoje PC udělátka, abych jí tam nahrál sám. Musíte si počkat na srpen. 😉 (more…)

Go to Top