Guangzhou, den druhý

Ráno jsem se vzbudil v devět, a protože mám za dva tejdny maratón, šel jsem se proběhnout před hostel. Uběh jsem nějakejch šest kilometrů na pobřeží Perlový řeky. Příjemná atmosféra. Důchodci cvičí na muziku, nějakej typ tu hraje na klávesy a nějakej bílej cvok tu běhá dokola.

Po příchodu jsem si dal španělskou snídani a kafe. Španělská snídaně byly dva toasty s marmeládou a nějaká meruňka (nevim, co to bylo za ovoce).

Pak se mě ptal Australan Derek, jestli nechci jít odpoledne s nim do města. Tak proč ne, viď. Přibrali jsme ještě toho holandskýho tejpka, co bydlí se mnou na pokoji a jmenuje se Walt nebo Walter (jsem mu nerozuměl) Wouter. A vyrazili jsme.

V infocentru jsem si zajistil mapu a vyrazili jsme do parku Yuexiu. Tam jsme navštívili věž Zhenhai, která vůbec neni věž, ale barák na kopci, a sochu pěti kozlů, který založili Guangzhou.

Jinak Guangzhou je hlavní město provincie Guangdong a je to třetí největší čínský město.

Když jsme se vyfotili u těch capů, usnesli jsme se, že máme hlad. Walter tvrdil, že nějaký Welšani, který potkal v Moskvě a pak znova před pár dnama v Macau, mu tvrdili, že musíme jít do nějaký restaurace na ulici Dishi. Tak jsme šli. Ale Derek nás opustil, že prej ho bolely nožičky v bačkůrkách.

Restaurace vypadala honosně, ale zas tak moc drahá nebyla. Jídlo bylo vynikající. Dali jsme si baozi a něco thajskýho. A jasmínovej čaj. :) Na kolegy z hostelu jsem udělal dojem tim, že jsem dokázal během dne použít asi pět čínskejch slov. :)

Pak jsme šli na ostrov Shamian, kterej neni žádnej ostrov. Území dřív patřilo nějakejm Angličanům a Francouzům nebo co. Pěkný místo na focení. Taky se tam fotí spousta Číňanek. Našli jsme hospodu Paulaner, kde maj evropský piva. Sice trochu dražší, ale ne jako v Šanghaji. (Doufám, Eli, že už víš, co je Paulaner!)

Od Shamianu je náš hostel přesně přes řeku, takže jsme to vzali přívozem, kterej stál 5 mao. Půl yuanu.

Viděl jsem několik Číňanů, jak jedí bambus, tak jsem to musel taky zkusit. Ukázalo se, že se to nedá jíst, musí se to plivat, ale ta šťáva, co se z toho vyžvejká, je slaďoučká a dobroučká. Muczinkowatá a besthowní!

Večer už jsem si dal jenom hostelovou večeři a vyrazil jsem ven vyfotit si okolí hostelu se stativem. Při tý příležitosti jsem si koupil yangrouchuan’r — kousky kozy napíchnutý na špejli a ogrilovaný (mňaminky) — od nějakýho bílýho chlápka. Asi etnická menšina odněkaď z Tibetu nebo co. Chtěl jsem si koupit i hloh na špejli, ale nenašel jsem toho dealera!

A to je asi tak všecko.