Lafferova křivka funguje. Samozřejmě

Poslední dobou se mi zdaj fakt divný sny. A dneska se mi zdálo o Lafferově křivce. Chtěl jsem o ní napsat už dlouho, tak proč ne ve chvíli, kdy se tak pěkně připomněla. :)

Nejprve stručně v úvodu vysvětlím, co to Lafferova křivka je. Je to křivka ve tvaru obráceného U, která popisuje závislost daňového výnosu na daňové sazbě.

Křivka ukazuje, že jak se zvyšuje daňová sazba, výnosy nejprve rostou, ale od určitého bodu (kterému se říká Lafferův bod) potom klesají. Je jasné, že se na daních nic nevybere při nulové sazbě. Je snad neméně jasné, že se na daních nic nevybere ani při 100% sazbě, protože nikdo nebude pracovat. Je tedy logické, že musí nastat bod, od kterého daňové výnosy začnou klesat.

Přesto socialisté všech barev a denominací tento jasný vztah neustále popírají a tvrdí, že nic takového neexistuje. Mezi nimi vyniká Dluhoslav Socbotka, který vůbec netuší, co to Lafferova křivka je. Holt budoucí premiér jak víno.

Musím se přiznat, že nechápu, jak se vůbec o Lafferově křivce může vést debata. Každý, kdo někdy něco prodával, samozřejmě potvrdí, že pokud výrobek prodáváte levně, prodáte ho sice víc, ale peněz tolik neutržíte. Musíte proto zdražit. Ale pozor, nesmíte zdražit moc, nebo lidi přestanou váš výrobek kupovat a tržby vám zase spadnou. (Představte si třeba krabičku cigaret za 20 Kč a na druhé straně tu samou krabičku za 200 Kč.) S touto křivkou se tedy setkal každý obchodník na světě a každý ji (aspoň intuitivně) chápe. Koho napadlo, že to souvisí s elasticitou poptávky, má bod.

Nemlich stejné je to s daněmi. Pokud jsou daně nízké, lidé jimi nejsou tolik odrazováni od práce. Pokud jsou daně nízké, lidé nejsou motivování pracovat na černo, daňově optimalizovat atd. atd. Pokud jsou daně vysoké, je tomu přesně naopak.

Je s tím však jeden problém, který socialistům zatemňuje mozky. (Pokud tedy takovým orgánem disponují, o čemž nejsem zcela přesvědčen.) Když vám někdo zdraží rohlíky, jdete ke konkurenci. Ke konkurenční vládě se přechází složitě.

Firmy tedy mění vlády (daňové domicily) jako ponožky. Firmě stačí najmout právníka v zemi, kterou si vybrala, a ten už všechno zařídí. Fyzická osoba by se musela přestěhovat, což — zejména pokud mluvíte takovým obskurním jazykem jako je čeština — je celkem nákladné. To je také důvod, proč daně z příjmů firem celosvětově klesají, avšak daně z příjmů fyzických osob rostou a rostou. Pomněte, že i Dluhoslav snižoval firmám daně ze zisků! (Podle starého bonmotu je ostatně fiskální konzervativec socialista zaskočený realitou.)

Protože lze měnit vládu jenom obtížně, vypadá jinak Lafferova křivka pro krátké období a jinak Lafferova křivka pro dlouhé období.

Na obrázku nahoře je Lafferova křivka pro krátké období, která má vrchol někde na 70 %. Pokud vláda při schvalování rozpočtu v říjnu schválí, že od ledna vzroste složená daňová kvóta na 70 % — tzn., že razantně zvedne daně z příjmů, DPH a i firemní daně –, v takové situaci dokáže málokdo rychle zareagovat. Smlouvy jsou už uzavřené a je slušnost a zákonná povinnost smlouvy dodržet. Proto je velmi pravděpodobné, že v prvním roce by daňový skutečně vzrostl.

V dlouhém období už je to ale jiný příběh. Nikdo nebude zakládat firmy a pracovat, když bude vědět, že mu toho vláda tolik sebere. Proto se lidi a firmy budou stěhovat pryč, přesunou se na černý trh nebo si minimálně budou užívat volný čas na úkor práce.

Daňové zatížení v dlouhém období přímo ovlivňuje HDP a tedy i daňový výběr. Je notorietou, že země s nízkým zdaněním (avšak s vládou práva!) mají vyšší HDP než země s vysokými daněmi.

Na klasickou otázku, kde se tedy ohýbá Lafferova křivka, tedy velice správně odpověděl Greg Mankiw. Zajímavá je v této souvislosti Rahnova křivka, kterou já chápu tak, že je to Lafferova křivka v dlouhém období.