Napsal jsem na Twitter zprávu “Je možný, že ta Hájkovo kniha, který vzbudila pohoršení všech intelektuálů světa, už je vyprodaná? Dřív, než jsem jí stih koupit? :(” a ozval se @suchosch, že se mu nezdá Hájkovo kniha. (Že jsem napsal který místo která, to naštěstí taktně přešel.)

Protože není první, kdo se tomu diví, rozhodl jsem se oslovit svoje čtenáře a čtenářky, o kterých vím, že pochází z celé republiky od Chebu až po Příbor.

My to tedy (ne)skloňujeme takto:

  1. kdo, co Martinovo blog / Martinovo blogy
  2. bez koho, čeho Martinovo blogu / Martinovo blogů
  3. ke komu, čemu Martinovo blogu / Martinovo blogům
  4. vidím koho, co Martinovo blog / Martinovo blogy
  5. oslovujeme, voláme Martinovo blogu / Martinovo blogy
  6. o kom, čem Martinovo blogu / Martinovo blozích
  7. s kým, čím Martinovo blogem / Martinovo blogama

Obdobně pro ženský i střední rod. Záměrně jsem nepsal o Hájkovo knize, aby mě hned nějaký pablb v komentářích nenapadal, že si uměle zvyšuju návštěvnost svého modrého hnízda.

Nemusí jít jenom o jména. Stejně řekneme spotřebitelovo přebytek, traktoristovo svačina atp. atd. Pro přivlastňování ženským jménům zpravidla používáme druhý pád. Neříkáme Lucčina kniha, ale Lucky kniha nebo kniha Lucky.

Tvrdím, že v obecné češtině se přivlastňovací zájmeno neskloňuje. Aspoň u nás v Sokolově se tak mluví úplně normálně a každého by zarazilo, pokud by to někdo začal říkat jinak. A proto se táži, jak to říkáte vy. Pozn. pro ty, co neumějí číst: neptám se, jak je to správně, ani jak si myslíte, že by se to mělo říkat, ale jak to říkáte.

Prosím o co nejvíce komentářů pokud možno z celé republiky. Ano, i z Brna 🙂

Pozn. pro zajímavost: V Němčině se správně přivlastňuje koncovým -s, tedy správně by to mělo znít Hájeks Buch. V Bavorsku to tak ale nikdo neřekne. V Bavorsku se řekne dem Hájek sein Buch. Neřekne se das Auto meines Freundes, ale meinem Freund sein Auto. Opět platí pro všechny rody i pády.

Update: Během psaní článku se přiznal @rjh_rjh, že u nich na jihu Čech se to říká taky tak.