Neuplyne snad ani den, aby se někde neřešila abolice, tedy čl. 2 amnestie prezidenta Klause. Obzvlášť teď to kdekdo sdílí se záznamem Zaorálkova řevu.

Krátká reakce:

1. Presumpce neviny.
2. Justice delayed is justice denied.

Delší reakce:

1. V právním státě si zakládáme na tom, že dokud není někdo usvědčen ve spravedlivém procesu, je nevinný. Abolice se tedy netýká zlodějů, defraudantů, podvodníků a já nevím čeho. Týká se de iure nevinných lidí. To, že je nebyly soudy schopny odsoudit ani po osmi nebo deseti letech, by mělo napovídat, že jejich vina asi není tak jednoznačná, jak se tváří média.

2. V prvním bodě jsme si ujasnili, že se jedná o nevinné lidi. Tahat nevinného člověka deset let po soudech, je jednoznačná šikana. Tvrdit, že po deseti letech je ještě možné konat proces, který aspoň zdánlivě připomíná výkon spravedlnosti, je přinejmenším hodně naivní. Např. proto, že svědkové zapomínají nebo umírají.

Zkuste aspoň na chvíli připustit, že je možné, že někteří obvinění jsou nevinní. Jak byste se vy cítili, kdyby vás deset let tahali po soudech za něco, co jste neudělali? I kdyby vás nakonec očistili, tak dojít spravedlnosti po deseti letech, znamená upření spravedlnosti. Zcela v duchu maximy napsané výše.

Tohle je můj dlouhodobě zastávaný názor. Neměl jsem samozřejmě ani tušení, že prezident o takové abolici uvažuje. Kdyby záleželo na mně, onu osmiletou hranici bych ještě výrazně snížil”.

Podpůrných argumentů je možné samozřejmě snést mnoho (např. že všechny amnestie Václava Havla obsahovaly abolici nebo že v některých státech takový limit mají přímo v zákoně), ale podle mě je moje zdůvodnění uvedené výše dostatečné.

Ale přece jenom pro všechny, kteří tvrdí, že hospodářské kauzy je nutno řešit přes deset let. Tady je kauza Enronu v přehledných datech:

“The trial began January 30, 2006.” + “The jury rendered its verdict on May 25, 2006. Sentencing took place on October 23, 2006.”