ISFLC13

International Students for Liberty Conference 2013

Minulej víkend se v nejhorším městě na světě konala konference Studentů za svobodu, prej celosvětová veselice. Myslim ale, že jsem potkal lidi jenom z USA, jižní Ameriky a z Evropy. Přijelo prej 1400 lidí, orodovat tam šla spousta organizací, takže Cato nemohlo chybět.

Udělali jsme si tam velkou budku a ještě jeden malej stolek. A vyslali jsme tam nechutnou spoustu lidí, takže kam se člověk hnul, tam byl někdo z Cata. Takhle se dělá propaganda, vy tupci. 🙂

Měli jsme vstup zadarmo (mezinárodní studenti ho ale měli tak jako tak) a zato jsme měli pomáhat u budky, mluvit s lidma, zvát je na naše akce a prostě bejt vo pohodě, jak by se dneska řeklo. Snažil jsem se, seč mi síly stačily. Na klopu jsem umístil připínáček Cato a na druhou klopu jsem umístil jmenovku i s nápisem sponsor, kterej nevim, proč jsem dostal. Ale aspoň jsem vypadal bohatej. A to je dobře, protože bitchez love money. A někdy taky toast.

První den zahájila Dorian Electrová svými písněmi. Nejdřív samozřejmě I’m in Love with Friedrich Hayek a potom i Roll with the Flow (rande s Keynesem), ale nedala k tomu originální video, takže vám ho za trest dám tady do článku:

Pak přidala ještě další tři písničky a tím byla konference zahájena. 🙂

Pak měl projev intergalaktický prezident Studentů za svobodu Alexandr McCobin. Dost vychválil Cato a IMHO docela zbytečně útočil na Glenna Becka. Víc jsem si z jeho projevu bohužel nezapamatoval, mj. proto, že jsem se snažil číst tweety pod konferenčnim hashtagem, kterejch už byla spousta. Pak měla projev Sloane Frostová, z jejího projevu jsem si zapamatoval, že má v sále rodiče, který ale nejsou libertariáni. Pak měl pětiminutovej výstup muj šéf Chip Bishop z Cata a pak jsem odešel, protože měla následovat nějaká přednáška trvající dýl než hodinu.

Takže jsem prošel všechny ty stánky a dal se s různejma lidma do řeči. Nejdřív jsem samozřejmě zamířil k FEE, protože to je pro mě srdcová záležitost. Kdyby mě Dominik tehdá nevylákal na FEE, nebyl bych dneska v Catu. A navíc, kdo by si nezašel popovídat se Sárou Walcottovou, která tam zrovna měla stráž? (To je mimochodem hodně zajímavej fenomén, ještě se k tomu dostanu.)

Naopak jsem se snažil vyhejbat stánku Libertariánský strany, jak to jenom šlo, protože tamten kout (tj. jejich stánek a pár stánků okolo) působil jako to pravý exotický křídlo libertariánů. Pupkáči ve vytahanym triku, vlasáči a metalová muzika. Prej takhle vypadalo celý libertariánský hnutí ještě nedávno. Naštěstí už jsme se přesunuli k důstojnější prezentaci.

Potkal jsem spoustu starejch kamarádů z FEE (včetně Dorian), ale nikde jsem nemoh najít velkýho bosse Wolfa von Laera. Tak jsem to tweetnul a až ráno mi přišla odpověď, že na mě volal, ale já ho neslyšel. Na konferenci dorazila i slovenská zástupkyně, s níž jsme den zakončili v hospodě přes ulici pivem a drobnym jídlem. A polil jsem si ruku vodou. Za to může ten vodovodní aktivismus.

Celkem brzo jsem se odebral zpátky do Marylandu, protože jsem očekával, že sobota bude hodně dlouhá a náročná.

V sobotu ráno jsem chtěl jít na panelovou diskusi s Sheldonem Richmanem, ale když jsem se pak pozornějc zadíval do programu, zjistil jsem, že je to jenom 45 minut a pak je hodinu a půl pauza na oběd. Tak jsem se na to vykašlal, radši si dal oběd a oholil se a že přijedu až na přednášku Bryana Caplana. Bohužel mě Brittany a Carli zdržely, takže jsem přišel s půlhodinovym zpožděním.

V publiku jsem viděl Peta Boettkeho a vedle něj bylo jedno z mála volnejch míst. Přišel jsem ale blíž a zjistil jsem, že to neni Pete Boettke, tak jsem šel na jiný volný místo. Jakmile jsem si dosed, ukázalo se, že to fakt byl Pete Boettke. Krucifix. V publiku byl i Sheldon Richman. Caplanova přednáška se jmenovala The Truth Hurts: Public Choice and Liberty, prezentoval v ní názory společnosti na různý věci a fakt to bolelo. Radši vám to ani nebudu říkat. Ale řeknu vám, že jsem si myslel, že Richard Epstein je nejrychlejc mluvící libertarián, ale Bryan Caplan mě opět usvědčil z omylu.

Jak jste možná pochopili, Caplan je jeden z mejch nejoblíbenějších ekonomů. Tohle až se dočtou hejtři z bakunin.cz, tak je švihne, protože Caplan je autorem textu Why I Am Not an Austrian Economist, jehož některý pasáže jsou i podle mě dost blbý, ale jiný jsou naopak brilantní.

Na programu bylo tolik přednášek a diskusí, že v průměru to vycházelo na dvanáct přednášek na jeden časovej slot. Vzhledem k tomu, že přednášely hvězdy světovýho libertarianismu, který člověk fakt chce vidět, byly tady náklady obětovaný příležitosti snad až neúnosně vysoký.

Na další slot jsem nicméně nějakou přehnanou preferenci neměl, a tak jsem zamířil na panelovou debatu s názvem Closing the Libertarian Gap: Reaching Out to Women on Your Campus. Kvůli ukládání šeku v bance jsem nicméně opět přišel pozdě, takže jsem se toho moc nedozvěděl.

Druhá obdobná přednáška s názvem Girls! Girls! Girls!: Marketing Libertarianism to Women mi bohužel unikla, protože ve stejnou chvíli zas přednášel Caplan. Ale naštěstí je celá nahraná na YouTube. Jednou z panelistek je i Cathy Reisenwitzová, která pracuje v Reasonu a má vlastní libertariánskou show Libertarienne (viz ten kanál na YouTube). To říkám hlavně proto, abyste věděli, o kom mluvim, až vám budu zamilovaně vyprávět o nějaký washingtonský libertariánce. :mrgreen:

Vůbec jsem tady na konferenci viděl tolik holek, dost z nich by mohlo z fleku dělat modelky. A přesto hned dva semináře o tom, že libertariánek je málo. Přitom jenom místní libertariánky (kterejch je teda asi málo?) strčej český libertariány do kapsy úplně ve všem, čim to je? O českejch libertariánkách nemá moc smysl mluvit, protože je lze napočítat na prstech jedný ruky. Takže zatimco v Americe maj na konferencích pěkný holky, my v Praze máme jenom ošklivý chlápky. Amerika je holt zase napřed, no.

Ještě k těm modelkám. Večer v hospodě jsem náhodou potkal holku, která studuje módní návrhářství. Kdo by čekal, že libertariáni maj příznivce i v takovym oboru? Potřebujem na tom zamakat, aby na naše akce chodily modelki s kozi a Kaluža záviděl.

Ty odkazy sem dávám, aby k vám proniklo co nejvíc mejch pozitivních zážitků. Abyste si zas nestěžovali, že jenom nadávám. 🙂 Takže ne že si budete stěžovat, že jsem sexistický prasátečko! Viz i report na stránkách Forbesu.

Na konferenci byla samozřejmě hromada pánů v padnoucích oblecích atp., ze kterejch by zase šílely čtenářky blogu, ale bohužel ty si budete muset na fotkách najít sami/y.

Mezitim jsem zašel na přednášku Dona Boudreauxa, kvůli kterýmu jsem obětoval přednášku Wolfa von Laera, jehož jsem těsně před ní konečně objevil. Boudreauxova přednáška měla název Economic Growth and Ideology a dala by se přeložit cowenovsky jako There Is No Great Stagnation (k článku o Cowenovi se dostanu taky, nebojte). Boudreaux vlastně skoro celou přednášku ukazoval, kolik stály věci před čtyřiceti lety, o kolik jsou dneska levnější a že kvalita je samozřejmě naprosto nesrovnatelná. A to přesto, že mediánový plat za těch čtyřicet let prakticky nevzrostl.

Další Caplanova přednáška měla název The Myth of the Rational Voter. Knížku jsem nečet, ale přednáška rozhodně měla hlavu a patu a pokud vim, tak jsem se všim souhlasil. Pak jsem se ještě dohadoval s lidma, jestli je Caplan blbec, nebo ne. Každopádně mě to navnadilo k tomu, abych si tu jeho knížku posunul na žebříčku knih k přečtení o dost vejš.

Na večeři jsme zašli do Chipotle v místnim Chinatownů bez Číňanů. A pak už na hlavní událost dne — natáčení Stosselovy show.

John Stossel je libertariánská hvězda první kategorie. Známej reportér s vlastní TV show, zajímavejma hostama, zajímavejma reportážema a obrovskym knírem. A to všechno už spoustu let. Vždyť tahle jeho přeslavná reportáž je už z roku 1999. (cz titulky)

Protože tenhle článek je už tak dost dlouhej, rozeberu tu jeho show ve zvláštnim článku. Tady řeknu jenom to, že to bylo #epicwin.

Večer hospoda, kde zdražili pivo o dolar na šest (wut?), ale pokecal jsem dobře s neznámejma lidma, jako třeba s tou návrhářkou nebo s nějakejma týpkama ze všech možnejch koutů USA. (Mimochodem přímo na konferenci v hotelu byl bar, kde stálo malý pivo ve flašce deset dolarů. Takový ceny nejsou zrovna muj šálek piva.)

A pak jsme šli spát.

Nedělní ráno opanovalo kafe a poslední přednáška Bryana Caplana, tentokrát s názvem The Case Against Education. V přednášce šlo hlavně o to, že vzdělání je signalizace a ne lidskej kapitál, a proto by ho vláda v žádnym případě neměla nijak podporovat, protože vyhazuje prachy úplně zbytečně. Myslim, že Caplan protistranu argumentačně zcela zdecimoval a moc si neumim představit, co smysluplnýho by se proti tomu dalo namítat. Ale zase jsem po přednášce musel vysvětlovat, jak to vlastně myslel. Hergot, neměl bych se u něj nechat zaměstnat jako nějakej tlumočník jeho myšlenek?

Odpoledne jsem šel na přednášku o seasteadingu zvanou The Necessity of Seasteading and the Promise of a Blue Frontier. Byla zajímavá, ale jejím hlavním tématem bylo povzbuzení, abysme přišli s vlastníma ziskovejma projektama pro ty lodě. Přednášející vidí největší komparativní výhodu v jurisdikční arbitráži — v jeho příkladu byl lék povolenej na Kubě, ale zakázanej v USA a banda bohatejch floridskejch důchodců, který si ten lék rádi koupí na seasteadingový lodi. A prej se seasteading spustí do pěti let.

Pak už jsme jenom sbalili věci, odnesli do Cata, zamáčkli slzičku a konference skončila. (Na poslední uzavírací ceremonie a nudný přednášky jsem se samozřejmě vybod.)

Konference byla hodně zajímavá, viděl jsem skoro všechny zbejvající hvězdný libertariány, který jsem ještě neviděl (už zbejvaj snad jenom Ron Paul, Penn a Teller), seznámil se s novejma zajímavejma lidma a doufám, že jich co nejvíc zase někdy potkám. Škoda, že to mělo tak krátký trvání.

PS: Asi jsem blbej, ale zatim se mi nikde nepodařilo najít fotky.

PS 2, reklama: V březnu se koná v Belgii setkání evropský divize Studentů za svobodu. Prej tam chtěj Čechy, takže určitě jeďte. Budou tam hvězdy z Cata Tom Palmer a muj šéf Mike Tanner, bude tam Emily Skarbeková a samozřejmě nemůže chybět inventář těchto akcí Wolf von Laer. Pokud máte jenom trochu čas, tak určitě jeďte.

One thought on “ISFLC13”

  1. Moc pěkné. Teď jak jen to dostat mezi lidi. Ty myšlenky tedy, ne to pivo za deset dolarů. No držím ti tam v CATO institutu palce, ale nezapomínej, že svět z akvária vypadá jinak než , když se díváš zase z akvária jiného.

Comments are closed.