International Students for Liberty Conference 2013

Minulej víkend se v nejhorším městě na světě konala konference Studentů za svobodu, prej celosvětová veselice. Myslim ale, že jsem potkal lidi jenom z USA, jižní Ameriky a z Evropy. Přijelo prej 1400 lidí, orodovat tam šla spousta organizací, takže Cato nemohlo chybět.

Udělali jsme si tam velkou budku a ještě jeden malej stolek. A vyslali jsme tam nechutnou spoustu lidí, takže kam se člověk hnul, tam byl někdo z Cata. Takhle se dělá propaganda, vy tupci. 🙂

Měli jsme vstup zadarmo (mezinárodní studenti ho ale měli tak jako tak) a zato jsme měli pomáhat u budky, mluvit s lidma, zvát je na naše akce a prostě bejt vo pohodě, jak by se dneska řeklo. Snažil jsem se, seč mi síly stačily. Na klopu jsem umístil připínáček Cato a na druhou klopu jsem umístil jmenovku i s nápisem sponsor, kterej nevim, proč jsem dostal. Ale aspoň jsem vypadal bohatej. A to je dobře, protože bitchez love money. A někdy taky toast.

První den zahájila Dorian Electrová svými písněmi. Nejdřív samozřejmě I’m in Love with Friedrich Hayek a potom i Roll with the Flow (rande s Keynesem), ale nedala k tomu originální video, takže vám ho za trest dám tady do článku:

Pak přidala ještě další tři písničky a tím byla konference zahájena. 🙂

Pak měl projev intergalaktický prezident Studentů za svobodu Alexandr McCobin. Dost vychválil Cato a IMHO docela zbytečně útočil na Glenna Becka. Víc jsem si z jeho projevu bohužel nezapamatoval, mj. proto, že jsem se snažil číst tweety pod konferenčnim hashtagem, kterejch už byla spousta. Pak měla projev Sloane Frostová, z jejího projevu jsem si zapamatoval, že má v sále rodiče, který ale nejsou libertariáni. Pak měl pětiminutovej výstup muj šéf Chip Bishop z Cata a pak jsem odešel, protože měla následovat nějaká přednáška trvající dýl než hodinu.

Takže jsem prošel všechny ty stánky a dal se s různejma lidma do řeči. Nejdřív jsem samozřejmě zamířil k FEE, protože to je pro mě srdcová záležitost. Kdyby mě Dominik tehdá nevylákal na FEE, nebyl bych dneska v Catu. A navíc, kdo by si nezašel popovídat se Sárou Walcottovou, která tam zrovna měla stráž? (To je mimochodem hodně zajímavej fenomén, ještě se k tomu dostanu.)

Naopak jsem se snažil vyhejbat stánku Libertariánský strany, jak to jenom šlo, protože tamten kout (tj. jejich stánek a pár stánků okolo) působil jako to pravý exotický křídlo libertariánů. Pupkáči ve vytahanym triku, vlasáči a metalová muzika. Prej takhle vypadalo celý libertariánský hnutí ještě nedávno. Naštěstí už jsme se přesunuli k důstojnější prezentaci.

Potkal jsem spoustu starejch kamarádů z FEE (včetně Dorian), ale nikde jsem nemoh najít velkýho bosse Wolfa von Laera. Tak jsem to tweetnul a až ráno mi přišla odpověď, že na mě volal, ale já ho neslyšel. Na konferenci dorazila i slovenská zástupkyně, s níž jsme den zakončili v hospodě přes ulici pivem a drobnym jídlem. A polil jsem si ruku vodou. Za to může ten vodovodní aktivismus.

Celkem brzo jsem se odebral zpátky do Marylandu, protože jsem očekával, že sobota bude hodně dlouhá a náročná.

V sobotu ráno jsem chtěl jít na panelovou diskusi s Sheldonem Richmanem, ale když jsem se pak pozornějc zadíval do programu, zjistil jsem, že je to jenom 45 minut a pak je hodinu a půl pauza na oběd. Tak jsem se na to vykašlal, radši si dal oběd a oholil se a že přijedu až na přednášku Bryana Caplana. Bohužel mě Brittany a Carli zdržely, takže jsem přišel s půlhodinovym zpožděním.

V publiku jsem viděl Peta Boettkeho a vedle něj bylo jedno z mála volnejch míst. Přišel jsem ale blíž a zjistil jsem, že to neni Pete Boettke, tak jsem šel na jiný volný místo. Jakmile jsem si dosed, ukázalo se, že to fakt byl Pete Boettke. Krucifix. V publiku byl i Sheldon Richman. Caplanova přednáška se jmenovala The Truth Hurts: Public Choice and Liberty, prezentoval v ní názory společnosti na různý věci a fakt to bolelo. Radši vám to ani nebudu říkat. Ale řeknu vám, že jsem si myslel, že Richard Epstein je nejrychlejc mluvící libertarián, ale Bryan Caplan mě opět usvědčil z omylu.

Jak jste možná pochopili, Caplan je jeden z mejch nejoblíbenějších ekonomů. Tohle až se dočtou hejtři z bakunin.cz, tak je švihne, protože Caplan je autorem textu Why I Am Not an Austrian Economist, jehož některý pasáže jsou i podle mě dost blbý, ale jiný jsou naopak brilantní.

Na programu bylo tolik přednášek a diskusí, že v průměru to vycházelo na dvanáct přednášek na jeden časovej slot. Vzhledem k tomu, že přednášely hvězdy světovýho libertarianismu, který člověk fakt chce vidět, byly tady náklady obětovaný příležitosti snad až neúnosně vysoký.

Na další slot jsem nicméně nějakou přehnanou preferenci neměl, a tak jsem zamířil na panelovou debatu s názvem Closing the Libertarian Gap: Reaching Out to Women on Your Campus. Kvůli ukládání šeku v bance jsem nicméně opět přišel pozdě, takže jsem se toho moc nedozvěděl.

Druhá obdobná přednáška s názvem Girls! Girls! Girls!: Marketing Libertarianism to Women mi bohužel unikla, protože ve stejnou chvíli zas přednášel Caplan. Ale naštěstí je celá nahraná na YouTube. Jednou z panelistek je i Cathy Reisenwitzová, která pracuje v Reasonu a má vlastní libertariánskou show Libertarienne (viz ten kanál na YouTube). To říkám hlavně proto, abyste věděli, o kom mluvim, až vám budu zamilovaně vyprávět o nějaký washingtonský libertariánce. :mrgreen:

Vůbec jsem tady na konferenci viděl tolik holek, dost z nich by mohlo z fleku dělat modelky. A přesto hned dva semináře o tom, že libertariánek je málo. Přitom jenom místní libertariánky (kterejch je teda asi málo?) strčej český libertariány do kapsy úplně ve všem, čim to je? O českejch libertariánkách nemá moc smysl mluvit, protože je lze napočítat na prstech jedný ruky. Takže zatimco v Americe maj na konferencích pěkný holky, my v Praze máme jenom ošklivý chlápky. Amerika je holt zase napřed, no.

Ještě k těm modelkám. Večer v hospodě jsem náhodou potkal holku, která studuje módní návrhářství. Kdo by čekal, že libertariáni maj příznivce i v takovym oboru? Potřebujem na tom zamakat, aby na naše akce chodily modelki s kozi a Kaluža záviděl.

Ty odkazy sem dávám, aby k vám proniklo co nejvíc mejch pozitivních zážitků. Abyste si zas nestěžovali, že jenom nadávám. 🙂 Takže ne že si budete stěžovat, že jsem sexistický prasátečko! Viz i report na stránkách Forbesu.

Na konferenci byla samozřejmě hromada pánů v padnoucích oblecích atp., ze kterejch by zase šílely čtenářky blogu, ale bohužel ty si budete muset na fotkách najít sami/y.

Mezitim jsem zašel na přednášku Dona Boudreauxa, kvůli kterýmu jsem obětoval přednášku Wolfa von Laera, jehož jsem těsně před ní konečně objevil. Boudreauxova přednáška měla název Economic Growth and Ideology a dala by se přeložit cowenovsky jako There Is No Great Stagnation (k článku o Cowenovi se dostanu taky, nebojte). Boudreaux vlastně skoro celou přednášku ukazoval, kolik stály věci před čtyřiceti lety, o kolik jsou dneska levnější a že kvalita je samozřejmě naprosto nesrovnatelná. A to přesto, že mediánový plat za těch čtyřicet let prakticky nevzrostl.

Další Caplanova přednáška měla název The Myth of the Rational Voter. Knížku jsem nečet, ale přednáška rozhodně měla hlavu a patu a pokud vim, tak jsem se všim souhlasil. Pak jsem se ještě dohadoval s lidma, jestli je Caplan blbec, nebo ne. Každopádně mě to navnadilo k tomu, abych si tu jeho knížku posunul na žebříčku knih k přečtení o dost vejš.

Na večeři jsme zašli do Chipotle v místnim Chinatownů bez Číňanů. A pak už na hlavní událost dne — natáčení Stosselovy show.

John Stossel je libertariánská hvězda první kategorie. Známej reportér s vlastní TV show, zajímavejma hostama, zajímavejma reportážema a obrovskym knírem. A to všechno už spoustu let. Vždyť tahle jeho přeslavná reportáž je už z roku 1999. (cz titulky)

Protože tenhle článek je už tak dost dlouhej, rozeberu tu jeho show ve zvláštnim článku. Tady řeknu jenom to, že to bylo #epicwin.

Večer hospoda, kde zdražili pivo o dolar na šest (wut?), ale pokecal jsem dobře s neznámejma lidma, jako třeba s tou návrhářkou nebo s nějakejma týpkama ze všech možnejch koutů USA. (Mimochodem přímo na konferenci v hotelu byl bar, kde stálo malý pivo ve flašce deset dolarů. Takový ceny nejsou zrovna muj šálek piva.)

A pak jsme šli spát.

Nedělní ráno opanovalo kafe a poslední přednáška Bryana Caplana, tentokrát s názvem The Case Against Education. V přednášce šlo hlavně o to, že vzdělání je signalizace a ne lidskej kapitál, a proto by ho vláda v žádnym případě neměla nijak podporovat, protože vyhazuje prachy úplně zbytečně. Myslim, že Caplan protistranu argumentačně zcela zdecimoval a moc si neumim představit, co smysluplnýho by se proti tomu dalo namítat. Ale zase jsem po přednášce musel vysvětlovat, jak to vlastně myslel. Hergot, neměl bych se u něj nechat zaměstnat jako nějakej tlumočník jeho myšlenek?

Odpoledne jsem šel na přednášku o seasteadingu zvanou The Necessity of Seasteading and the Promise of a Blue Frontier. Byla zajímavá, ale jejím hlavním tématem bylo povzbuzení, abysme přišli s vlastníma ziskovejma projektama pro ty lodě. Přednášející vidí největší komparativní výhodu v jurisdikční arbitráži — v jeho příkladu byl lék povolenej na Kubě, ale zakázanej v USA a banda bohatejch floridskejch důchodců, který si ten lék rádi koupí na seasteadingový lodi. A prej se seasteading spustí do pěti let.

Pak už jsme jenom sbalili věci, odnesli do Cata, zamáčkli slzičku a konference skončila. (Na poslední uzavírací ceremonie a nudný přednášky jsem se samozřejmě vybod.)

Konference byla hodně zajímavá, viděl jsem skoro všechny zbejvající hvězdný libertariány, který jsem ještě neviděl (už zbejvaj snad jenom Ron Paul, Penn a Teller), seznámil se s novejma zajímavejma lidma a doufám, že jich co nejvíc zase někdy potkám. Škoda, že to mělo tak krátký trvání.

PS: Asi jsem blbej, ale zatim se mi nikde nepodařilo najít fotky.

PS 2, reklama: V březnu se koná v Belgii setkání evropský divize Studentů za svobodu. Prej tam chtěj Čechy, takže určitě jeďte. Budou tam hvězdy z Cata Tom Palmer a muj šéf Mike Tanner, bude tam Emily Skarbeková a samozřejmě nemůže chybět inventář těchto akcí Wolf von Laer. Pokud máte jenom trochu čas, tak určitě jeďte.