Dovolte mi začít svůj dnešní příspěvek dvěma citáty. První z nich je od libertariána a druhý od konzervativce. Libertarián Ludwig von Mises říká:
“Sklon našich současníků požadovat úřední zákazy, jakmile se jim něco nelíbí, a ochota podřídit se takovým zákazům i tehdy, nejsou-li vůbec srozuměni s jejich obsahem, ukazuje, že otrocké smýšlení je v nich ještě hluboce zakořeněno… Svobodný člověk musí umět tolerovat, že jeho spoluobčané jednají a žijí jinak, než jak považuje za správné, a musí si odvyknout volat po policii, jakmile se mu něco nelíbí.”
V prezidentských primárkách Republikánské strany USA v roce 1980 potom řekl konzervativec Ronald Reagan:
“Než abychom stavěli plot, proč raději nepracujeme na tom, abychom vzájemně pochopili svoje problémy? Umožněme, aby sem přišli legálně pracovat s pracovním povolením. A pak, když tady pracují a vydělávají, budou tady platit daně. A když pak budou chtít jít zpátky, můžou jít zpátky. Otevřeme hranice oběma směry.”
Mám za to, že konzervativci a koneckonců Svobodní – protože kvůli tomu jsme se zde dnes sešli – by si měli oba přístupy osvojit. Tedy jednak otevřít hranice, jak říká Reagan, a jednak nepoužívat státní represi na cokoliv, co se nám nelíbí.
Naše strana bojuje, nebo by se alespoň měla bojovat, o co nejméně státních zásahů, co nejmenší vládu a smluvní volnost. Nerozumím tomu, jak můžeme chtít tyto principy najednou popřít jenom kvůli mediální nebo naší vlastní panice.
Nevím, jaký je správný počet housek na trhu. Nevím, jaká je správná teplota planety. A nevím, jaký je správný počet obyvatel České republiky.
Kvóta na imigranty znamená, že umíme nějak vypočítat, kolik lidí je schopná Česká republika pojmout. Pokud bychom to uměli stanovit, dali bychom tím zapravdu marxistům, že cenu a množství zboží na trhu lze stanovovat centrálně. Je v České republice místo pro pět miliónů lidí, deset miliónů, patnáct? Nebo dokonce padesát? Jsou na světě země i s mnohem hustším zalidněním.
Říci: “Já tady XY miliónů lidí prostě nechci,” se nijak neliší od výroku: “Já prostě nechci, aby houska stála více než korunu,” nebo od výroku: “Na trhu je příliš mnoho aut, jejich množství musíme zregulovat.”
Imigrační kvóty a s nimi související represe znamenají nové státní zásahy a nárůst vlády. Zcela správně nám vadí kvóty na cukr nebo mlíko a vadí nám, pokud stát buzeruje naše podnikání (v žebříčku Doing Business jsme na nelichotivém 44. místě), a vadí nám silniční buzerace. Tyto věci nám oprávněně vadí, i pokud se nás samotných nedotýkají. Já nepodnikám a auto nevlastním.
Proč nám potom nevadí buzerace pokojných návštěvníků na hranicích? Jenom proto, že neumí česky? Jenom proto, že nemají rádi řízek? Jenom proto, že mají tmavší pleť?
My Svobodní přece souhlasíme s tím, že každý člověk může zaměstnat, koho chce; ubytovat ve svém domě, koho chce; a může si vzít, koho chce. Říkáme tomu zásada smluvní volnosti. Proč najednou neplatí u cizinců? Jenom proto, že si nás označkovala Česká republika, zatímco moje kamarády – kteří se tak jako já narodili v Československu – si označkovala Slovenská republika? Copak nevidíte, jak je to absurdní?!
Někteří z vás možná řeknou, že imigrační kvóty neplatí pro Slováky, Němce nebo Američany, ale jenom pro lidi z odlišných kultur, bůhvíco to je. Kvóty by tedy zřejmě neplatily pro tři milióny amerických muslimů, ale pro muslimy z Indie už ano? Neplatily by pro 15 miliónů brazilských Arabů, ale pro Araby z Egypta už ano? Neplatily by pro Vietnamce, protože ti dělají dobrou polívku, ale pro Číňany už ano? Vážně to dává smysl?
Nemůžeme přijmout kolektivistickou nauku a diskriminovat na základě kolektivních vlastností. V žádném případě nemůžeme po vzoru ISIS kádrovat muslimy na správné a falešné a jedny k nám pouštět, ale druhé ne. Nejsem fanoušek islámu (ani křesťanství), ale víra je soukromá věc a vláda se do ní nemá vůbec co motat.
Můj příspěvek je o principu. O principu svobody. Neřeším zde, zda je imigrace populární nebo není – vím, že je extrémně nepopulární. Nejprve se ale musíme shodnout na principu, teprve potom můžeme s ohledem na veřejné mínění formulovat program.
A princip je dle mého jasný. Do České republiky mohou přijít i cizinci, a to bez kvót a bez zbytečné buzerace. Česká republika má naopak právo na území nevpustit nebo z území vyhostit takové cizince, kteří by za svoje činy u nás museli pobývat ve vězení.
Leckterý zastánce represe proti imigraci argumentuje tím, že Česká republika je (nebo po vystoupení z EU bude) suverénním státem se svými hranicemi. Avšak to není argument pro nebo proti imigraci. “Suverénní stát” znamená právní svrchovanost, tedy že nám žádná cizí mocnost nediktuje, jak mají vypadat zákony. A tato svrchovanost práva, tedy jurisdikce ČR, samozřejmě platí pouze v nějakých geografických hranicích. Ale je diskusním podvodem tvrdit, že kvůli tomu na těchto hranicích musí být zeď nebo plot. Hranice jurisdikcí funguje velmi dobře i bez plotu, příkladů existuje bezpočet: Když přejedete hranice mezi Bavorskem a Saskem, měníte jurisdikci, ale není tam ani plot, ani zeď. Když přejedete hranici mezi Coloradem a Utahem, přejedete z jedné jurisdikce trestního práva do jiné. A nezastaví vás plot, zeď, ani celník.
Z mého pohledu je pouze doplňujícím argumentem, že uvolnění imigrace by zvýšilo světové HDP, tedy světové příjmy, přibližně na dvojnásobek. Je pro mě důležitější princip svobody než utilitární argument bohatstvím. Nicméně nelze přehlédnout, že uvolněním imigrační politiky bychom prakticky vyřešili světovou chudobu a ještě na tom vydělali.
Ano, migrace – tak jako všechno ostatní – přináší negativa. Špatně řízená migrace – tak jako všechno, co řídí vláda – přináší hodně negativ. I tak ale pozitiva migrace, i té špatně řízené, většinou převažují nad negativy.
Nepodléhejme morální panice, nešiřme nepravdy o imigrantech a nebojme se.
Děkuji za pozornost a těším se na podnětnou diskusi.
—
Moje úvodní slovo při debatě s Radimem Valenčíkem, pořádané 22. září 2015 v kanceláři Petra Macha. Děkuji kanceláři Petra Macha za zorganizování této debaty, Tereze za zhoštění se úkolu moderování, panu Valenčíkovi za výzvu k debatě a divákům v sále i doma u televizních obrazovek za účast.