Vláda navýšila českou minimální mzdu na baťovských (kocourkovských?) 9900 Kč s účinností od ledna. Minimální mzda přitom škodí lidem, shodne se téměř 80 % ekonomů.

Zákon poptávky je totiž neúprosný. Když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně. Když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd. Když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.

Žádný člověk při smyslech nemůže popřít, že zákon poptávky platí. Přesto se najdou někteří mudrlanti, kteří tvrdí, že zrovna pracovní síla je výjimka a je to s ní naopak. Dokonce existují studie, které jako by tuto kuriózní myšlenku potvrzovaly.

Ale jak říká Bryan Caplan:

Nezavazují vás pak existující důkazy k pozici, že minimální mzda nemá žádný dopad na zaměstnanost? Stěží. Proč ne? Protože máme daleko více “empirických důkazů”, než je vidět na první pohled. Výzkum nemusí být oficiálně o minimální mzdě, aby byl v debatě relevantní. Veškerá následující empirická literatura podporuje ortodoxní pohled, že minimální mzda působí nezaměstnanost.

Můžeme se na to podívat ze strany zaměstnance. Vláda zakazuje zaměstnancům v ČR, aby pracovali za méně než 9900 Kč, i kdyby k tomu měli sebevíc důvodů – častým důvodem bývá, že chtějí nabrat zkušenosti, popř. si potřebují rychle vydělat aspoň něco bez dlouhého obcházení úřadů práce. A vláda přijede a zakáže jim to.

Politici by se nejspíš pokusili o nějakou mimoňskou argumentaci o kartelu zaměstnavatelů (všichni zaměstnavatelé tedy všem zaměstnancům vyplácí právě minimální mzdu?) nebo něco podobného. Avšak to, že minimální mzdu zvyšují postupně, ukazuje, že se nárůstu nezaměstnanosti v důsledku svých škodlivých politik bojí jak čert kříže.

Seattle zavedl minimální mzdu 15 dolarů na hodinu, avšak s postupným nárůstem během několika let. Poté, co se po puči policejních plukovníků v ČR chopili moci socialisté, zvedli během 2,5 roku minimální mzdu o čtvrtinu. Avšak ne jedním velkým skokem, ale stovečku sem, stovečku tam.

Karel Zvára spekuluje, že hlavním důvodem zvýšení minimální mzdy jsou vyšší povinné odvody. Je to možné, ale nic to nemění na škodlivých efektech minimální mzdy na (i) mladé, (ii) nekvalifikované a (iii) momentálně nezaměstnané pracovníky.

Firmy na zvyšování minimální mzdy reagují rozumně. Nahrazují pracovníky kapitálem (v bruselském McDonaldu se např. jídlo objednává u samoobslužného LCD displeje). Tak jako občané dražší chleba nahrazují levnějšími rohlíky nebo bramborami.

Kuriozitou české úpravy minimální mzdy je fakt, že ji určuje svým nařízením vláda. V civilizované společnosti se zákonodárná a výkonná moc odděluje, zejména proto, že zákonodárná moc výkonnou moc kontroluje a není přípustné, aby si výkonná moc psala regulace zrovna takové, které chce implementovat.

Toto právní mičurinství v jiné kauze již odmítl i český Ústavní soud (a to je co říct). Mělo by být povinností každého zastánce právního státu odmítnout praxi, kdy si vláda sama píše zákony.

V USA se o prosazení tzv. “principu nedelegování” pokouší REINS Act, ale ve skutečnosti je to již napsáno v americké ústavě.

Ne že by to snad bylo jakkoliv relevantní, ale abych předešel případným dotazům. Ano, pracoval jsem za nižší než minimální mzdu, a to v Cato Institutu. Minimální mzda ve Washingtonu, DC, v té době byla 7,25 dolarů na hodinu (jako dnes). Moje mzda byla zhruba o dolar nižší. Nebyla to žádná hitparáda, ale vyžít se z toho dalo. A to je DC nejbohatší region ve Spojených státech. A proč jsem to udělal? Protože jsem stál o půl roku zkušeností v této významné prvotřídní organizaci. Ze zkušeností a kontaktů, které jsem tam získal, těžím dodnes. Proč bychom takovou možnost nabrat zkušenosti chtěli odpírat českým pracovníkům?

(Disclaimer: Nepracoval jsem v Cato Institutu nelegálně. Jako stážistovi mi mohli podle zákona platit méně než minimální mzdu.)

V Bavorsku jsem taktéž pracoval za nižší mzdu, než je ta současná spolková minimální. Ale to bylo před osmi lety, když ještě žádná minimální mzda v Bavorsku neplatila. Tuto práci jsem nedělal kvůli zkušenostem a kontaktům, ale kvůli penězům. Jako každý zlý imigrant jsem dělal práci, kterou nikdo z domácích za tak nuzné peníze dělat nechtěl – fabrika byla plná Maďarů a Rusů.