Philadelphia, sladká chuť svobody

Asi není nutno poznamenávat, že třetí epizoda HIMYM s názvem Sweet Taste of Liberty je jedna z mých nejoblíbenějších. Její děj se odehrává mj. ve Philadelphii. Doporučuju tu epizodu znova zhlídnout. A znova. A pak ještě jednou. :)

Bohužel moje oblíbená scénka je na YouTube jenom v ruštině (nebo co je to za jazyk) a nemám tady svoje PC udělátka, abych jí tam nahrál sám. Musíte si počkat na srpen. ;)

Takže: Philadelphia. (Českej přepis Filadelfie se mi poněkud hnusí, filadelfský už se mi hnusí o trohu míň, takže to asi budu používat takhle dvojitě.)

O Philadelphii jsem toho moc předem moc nevěděl. Vlastně jenom to, že právě koupili Jardu Jágra. Co návštěvníka ale okamžitě praští, je to, jak jsou tady hrdý na to, že chvíli to tu bylo hlavní město USA. Ale kupodivu se tady věci nejmenujou podle Jiřího Washingtona, nýbrž podle Bena Franklina. Všechno je tu pojmenovaný po něm, všude je jeho ksicht (kromě vaší peněženky, protože stodolarovku asi jen tak nezískáte :)). Na každym baráku je napsaný, že tady Benjamin Franklin snídal, večeřel, venčil psa, čet noviny nebo tu uklouz po holubim hovně. (Některý věci jsem si možná vymyslel.)

Ve Philadelphii jsem strávil perfektní čtyři dny a řadit události chronologicky by postrádalo smysl, neb prakticky celá moje výprava sestávala z návštěv veřejných budov a pití alkoholu. Proto to dnes budou spíše takové filadelfské střípky.

Hostel byl sice trochu pricy, ale zato s vynikajícím programem pro návštěvníky. Každej večer nějaká společná akce, kde byl většinou taky chlast zadarmo (aspoň pivo). Bohužel, Philly asi neni zrovna město mezinárodních turistů (sem jezdí hlavně Američani za svojí historií), takže hostel je tu jenom jeden, a proto si taky může účtovat pěknou sumičku.

Pustili nám dva filmy, ten jeden byl totální sračka. Ten druhej taky nebyl nic moc, ale aspoň to bylo celkem napínavý (aspoň po těch pivech teda). Ten první byl Battle: Los Angeles. Zcela vážně pochybuju, že jsem někdy viděl horší film. V Mädchen Mädchen aspoň byly celkem pěkný holky a nebylo to celý natočený roztřesenou kamerou (!!!), děj byl obdobně stupidní. Zlatej Lynch, ty vole.

Jak jsem mluvil o tom, že sem nejezdí moc turistů, tam proto asi ty, co sem přijedou, jsou nějaký divný. Jako z celýho hostelu nás na drinky za dolar šlo jenom šest? Srsly, wtf? Naštěstí jsme tam přišli víc než hodinu po začátku tříhodinový happy hour, jinak by to asi skončilo špatně. Jedna Angličanka přišla do hostelu až druhej den ve dvanáct a odmítala mi říct, kde spala. Prej “none of your business”.

Taky tam bydlel jeden Ir, a to vám byl páni kokot. Začalo se mluvit o bankrotujících zemích, takže jsem samozřejmě napnul svoje slechy. Ve zkratce: Potřebujeme sjednocenou Evropu, abysme mohli konkurovat Číně, protože ta má miliardu obyvatel. Ptát se, v čem jí máme konkurovat, je euroskeptickej “bullshit” jako od prezidenta ČR. Hned na začátku výuky ekonomie vám řeknou, že to je teorie, a ne realita, a my se bavíme o realitě. Jsme “powerhouse of intelligence” a za chvíli nás předběhne Indie a Čína.

A to to je vysokoškolák, ty vole, co na těch vejškách učej, když ty lidi ani nechápou, co to je teorie? Nejlepší bylo, že vždycky když řek něco, po čem měl následovat šok & zhnusení, jako třeba, že Číňanů je miliarda a nás jenom 10 miliónů a já řek “No a co?”, tak utíkal a odmítal se se mnou bavit, protože na takovej bullshit nebude reagovat. LOL. To jsem myslel, že ty socani maj ty svoje blitky uspořádaný trochu koherentnějc a ne že se to při první logický otázce rozpadne jako řecká důvěryhodnost.

Ale už něco k vlastnímu městu. Moc jsem toho z Philadelphie neviděl, takže si netroufám soudit. Za těch pár dní jsem toho moc neprošel, protože těch historickejch sajtů, co chce člověk vidět, je tam fakt požehnaně.

Ve Philadelphii se nachází slavný Zvon svobody, místo podpisu Deklarace nezávislosti i Ústavy, první Kongres, první a druhá americká banka, první centrální banka, federální mincovna, pobočka současné centrální banky, Rockyho schody, spousta dalších věcí a všechno, co je spojený s Benjaminem Franklinem včetně jeho hrobu.

Zvon je přístupnej zadarmo a ta fronta celkem utíká. Všude vám tady dělaj prohlídku báglu. U zvonu okouní jeden týpek z ochranky, kterej by se asi dal zabavit, aby člověk moh ten zvon políbit a ochutnat teda tu sladkou chuť svobody. Ale bohužel jsem tam byl sám, takže jsem si to odpustil. :-/

Ten zvon kdysi sloužil mj. jako svolávací nástroj pro politický jednání, takže Benjamin Franklin řekl: “Když zvoní ten zvon, tak musím jít a mluvit o politice.” (Hláskováno politiks.) V průběhu historie se na ten zvon odvolával kdekdo od sufražetek, který chtěli volební právo pro ženský, po Martina Luthera Kinga, kterej zas chtěl zrovnoprávnění pro negroes, jak jim on sám říkal. Ale běda, abyste takový slovo řekli dneska.

V tzv. Independence Hall, jejíž vížka se zrovna rekonstruuje, se odehrály dvě podstatné události, kvůli kterým stojí rozhodně mít Philadelphii na paměti. 4. července 1776 zde byla odsouhlasena Deklarace nezávislosti, avšak nikoliv podepsána, jak jsem byl poučen — to přišlo až druhýho augusta. O pár let později, tentokrát už i s budoucím prezidentem Washingtonem tu byla podepsána Ústava Spojených států amerických. Tedy dva dokumenty, kvůli nimž do USA proudí milióny migrantů, kteří jsou utlačovaní ve svých domovských krajinách a kteří chtějí mít právo na hledání vlastního štěstí.

(Jak smutné je, že USA v posledních desetiletích docela změnily svou svobodnou náturu. :-/ Nezbývá než doufat, že se zase vzpamatujou, protože se obávám, že bez nich jsme háji…)

Prohlídka Independence Hall byla fakt zajímavá, člověk má obrovskou úctu k místům, který daly vzniknout první fungující demokracii v moderním smyslu a který daly vzniknout životaschopný minarchii, která vydržela přes sto let. A až znova budete říkat, že USA nemaj žádnou historii, tak si vzpomeňte na letopočet, kdy vznikly USA a kdy vznikaly státy v Evropě. To už je trochu jiná story, že?

Faktem je, že v době, kdy se ještě v Evropě králové málem ještě mlátili navzájem kyjema a předpovídali, že USA nemůžou fungovat, protože buď se strhne mocenskej boj po Washingtonově smrti, nebo se Washington nevzdá moci, se George Washington po skončení svého druhého mandátu sebral, odešel ze dveří Kongresu do víru města Philadelphie jako běžný občan Spojených států. Vše proběhlo zcela pokojně, jak jsme si dnes zvykli už i v našich končinách.

Jediná věc, co mi zkazila prohlídku Independence Hall bylo povídání průvodkyně. Řekla spousty zajímavejch věcí, který jsem netušil. Ale její zdůvodnění, proč je lepší federace než konfederace mi tu prohlídku dost zkazilo. :-/ Prej kvůli copyrightu. Cože? No přece když napíšete blockbuster jako třeba Jih proti Severu, tak je správný, aby vaše autorský dílo bylo chráněný nejenom v Pennsylvánii, ale i v Delawaru.

Jako já chápu, že to je prohlídka dělaná i pro děti, a tak ty argumenty musej bejt přístupný i pro levicového voliče (což zhruba intelektem odpovídá), ale tohle je trochu moc. Zaprvý vznik federace nijak nesouvisí s občanskou válkou, která přišla až o století pozdějc, a s tou knížkou už teprve ne, protože ta vznikla až o dvě století pozdějc. Zadruhý, já si myslim, že copyright je nesmysl a že rozhodně neplatí morální argument, kterej průvodkyně použila. A zatřetí, rád bych si poslechnul skutečná argumenty pro vznik federace a ne takovou blbost. Copyright se dá dojednat i v rámci konfederace bez jakejchkoliv problémů.

Samozřejmostí prohlídky bylo i vychvalování Lincolna coby bojovníka proti otroctví. Ne aby se náhodou zmínila pravda, že to byl rasista a že vedl protiústavní válku. Taktéž problém otroctví v Deklaraci nezávislosti byl podán až příliš černobíle (no pun intended). On ten Jefferson, jakkoliv je to můj oblíbenec, nebyl tak úplně Hodnej, jak je podáváno.

Návštěva Kongresu taky byla parádní, člověk sedí na místě prvních poslanců, který schvalovali mj. Bill of Rights, tzn. prvních deset dodatků americký ústavy.

Návštěvna federální mincovny byla ve znamení WTF. Nesmí se tam fotit. Nevim, asi kdyby někdo vyfotil, jak padaj mince z toho stroje do krabice, ohrozil by národní bezpečnost. Prej polovina všech mincí, co tam vyrazí, jsou pennies, tzn. jednocentový mince, který všichni nesnášej a nikdo je jako peníze nepoužívá.

Prodává se tam spousta upomínkovejch předmětů, trička, čepice, mikiny… Srsly, kdo si koupí tričko, který se chlubí tim, jak ho federální vláda okrádá skrzevá inflační daň? Aspoň jsem na odchodu pochopil, proč někdo může chtít koupit si nějakou minci. Stála tam paní a říkala, že se vdávala v roce 1976. Tak proč nemít minci z toho roku, to bych ještě celkem bral. Bohužel mince z roku 1976 nemá kupní sílu mince z roku 1976, ale kupní sílu mince z roku 2011, která je zhruba poloviční.

Nejvíc mě ale dostal tenhle nápis: První milión mincí trvalo vyrazit tři roky. Dneska to zvládneme za 30 minut. Pardon? Proč se takhle někdo chlubí inflací? Já si teda narozdíl od některých čtenářů myslim, že ražení mincí je důsledek inflace a nikoliv její příčina, ale to je jinej příběh.

Uvnitř Fedu se taky nesmí fotit, i když vás jenom pustěj do naučnýho vestibulu. Nechápu.

Místní pokrm je Philly Cheesesteak. Docela mi chutnal. Ale zapomněl jsem si do něj dát kečup. :)

Na cestě z hospody se se mnou dal do řeči černoch, co hlídal jedno molo, a začal se mě vyptávat na černochy v Praze a pak na gay komunitu… Neke.

Jágr by prej měl jít do muzea, takže místní zaměstnanec hostelu nechápe, proč ho koupili.

Nejznámější africkou zemí pro blonďatou Angličanku je Severní Afrika.

Pod českou vlajkou na Ben Franklin Parkway je napsáno “Czech Republic” a pod tim “ˇ   Ceska”. Bohužel si nevymejšlim.

Level “Philadelphia” z Tony Hawk’s Pro Skater 2, což je jedna z nejlepších her na světě, je poměrně věrnou kopií místní JFK Plaza, který ale všichni říkaj Love Park. Je to věrnější, než jsem čekal. Všechno jsem zdokumentoval.

Na věž radnice se nedá jít, furt jí zavíraj kvůli vedru. (BTW, předtim jsem použil to slovo vížka použil schválně. Ve druhý třídě bylo hrozně důležitý, abysme uměli pravopisem odlišit slova výška a vížka. Od tý doby jsem slovo vížka nikdy neviděl ani neslyšel. Tak dneska jako připomínka na druhou třídu. :))

Víc mě zatim nenapadá, kdyžtak doplnim.

Philadelphia díky svým historickým místům skutečně chutná sladce jako svoboda (obzvlášť, když si k tomu dáte ten cheesesteak a Dr. Peppera). Určitě se to město vyplatí navštívit.