…za Alpami nikdo nesmí stát, nebo mi nepůjde… to by bylo laciné…

Tož to vezměme postupně.

Tag 1, 20. Juli, Sonntag
V neděli jsem nastoupil v Schirndingu do vlaku a vydal se směrem do Rosenheimu. Abych se přiznal, není mi jasné, jak se při cestě z Chebu nebo Sokolova dá koupit Bayern-Ticket, abych mohl tím samým vlakem dále pokračovat v krasojízdě po Bavorsku.

Ve vlaku jely nějaký dvě Němky, co se narodily v Čechách, a povídaly si. Ta jedna řekla, že vlaky v Čechách vypadaj wie im zweiten Weltkrieg, tzn. jako v druhý světový.

Později přisedla poměrně velká skupinka dětí, co jely na tábor do Allgäu. Dělaly bordel. Jako všechny děti, co jedou na tábor. A měly pěknou vedoucí. Akorát nechápu, jak mohly jet na tábor, když v Bavorsku ještě nejsou prázdniny.

V Norimberku jsem se jich zbavil. Oni jeli do Allgäu, já do Mnichova. Ovšem v Regensburku nastoupili nějaký pivní skauti a sedli si zrovna tam, kde jsem seděl já. Takže příští dvě hodiny byly naprosto neskutečný, protože tyhle hovádka dělaly šílenej bordel. Ani jsem nevěděl, že to se v německym vlaku smí. Jo a na palubě rozvážej chlast a jídlo jak v letadle.

V Mnichově jsem musel přejít úplně celý nádraží a málem mě z toho trefilo, jaká to byla štreka. Cesta do Rosenheimu proběhla už docela v klidu a pohodě.

V Rosenheimu na nádraží jsem se potkal s Přemou, jenž mě odvedl do penziónu Jung. Špeluňka, co vlastněj nějaký Chorvati. Naštěstí za přijatelných 18 ? ve speciální ceně pro Timecraft (o něm níže).

V mym pokoji byla pouze televize vzor 1915, na kterou jsem chytal jenom debilní programy. Z programů, které vysílají Tour de France, jsem chytal jenom ORF a tam nejdřív dávali formule a pak zas nějakej fotbal. Tak jsem znásilnil Přemu a koukal u něj na Eurosport, protože on měl mnohem lepší telku.

Pak jsem napsal report a šel do internetový kavárny, kde to byl samej muslim, odkud jsem to hodil na web.

Pak přijel Havířovák, kterej se nakonec ubytoval v hotelu Zlatej jelen, protože Jung měl obsazíno.

Tag 2, 21. Juli, Montag
Ráno snídaně u McDonalda a pak do Timecraftu. Tam se setkáváme s Janem Brünjesem. On se fakt jmenuje Jan.

Celej den jsme zařizovali ubytování a pak i práci, takže jsem z toho byl vyřízenej (ale to, co přišlo další den to překonalo o několik řádů). Důležitý byly dvě věci. Že platba a kauce za ubytování na koleji mi vyluxovala peněženku, konto a ještě jsem si musel půjčit od Jana. A že už i za tenhle den jsem dostal zaplaceno 75 €.

Pak jsem radši rychle usnul, abych moh bejt v úterý v devět ráno v Timecraftu, což je firma, u které jsem zaměstnán. Ale ve skutečnosti pracuju úplně v jiné firmě, jestli tomu rozumíte.