Na Twitteru se rozproudila debata, jestli jsem někdy pracoval rukama. Nevím, proč je práce “rukama” něčím hodnotnější nebo nějak jinak jiná od práce třeba ušima, ale protože neumím odpovědět v jednom tweetu, odpovím článkem.

Hlavní problém tkví v tom, že nevím, co všechno se do práce rukama počítá.

Už několikrát — různě dlouhá období — jsem pracoval jako geodet. Stál jsem u teodolitu, niveláku, chodil s nivelační latí, se zrcátkem, zpracovával data na počítači atd. atd. Většina práce však sestavovala v poměrně bezduchém pobíhání po světě nebo stejně bezduchém postávání za přístrojem. Sice to neni zrovna “rukama”, ale fyzická stránka práce zcela dominuje. Na geodetický level, kde se používá spíš duševní práce, jsem se zatím nevypracoval. 🙂

Pracoval jsem, krátce, v novinové redakci. To se asi jako práce rukama nepočítá, i když to dvakrát tvůrčí taky nebylo. Od té doby jsem pracoval v různých redakcích webových magazínů nebo tištěného Laissez Faire.

Jedno léto jsem pracoval jako čistič plastů v lakovně. Tady už mi to neseberete, to byla práce rukama! A taky pěkně fyzicky náročná. Možná ale ještě víc psychicky náročná, protože vedoucí směny byl neskutečný hovado a ve fabrice samý lidi, se kterejma jsem měl průnik zájmů čistou nulu.

Taky jsem pracoval dva roky jako lektor spinningu. Je to sice práce nohama, ale to se snad taky počítá, ne? Duševní práce celkem nic moc, musíte to prostě odjet a odmluvit.

Pokud se dotazem na “práci rukama” testuje lenost, pak musim říct, že přestože jsem hodně línej člověk, tak jsem celý dětství jezdil na skautský tábory, kde se denně rukama odpracuje dost hodin práce (samozřejmě zadarmo), a taky jsem poměrně aktivní sportovec. Nedělá mi problémy makat do padnutí, pokud je třeba. Je nicméně pravda, že fyzická únava není moje každodenní představa o dobře prožitém dni.

V Praze jsem jednou pracoval jako překladatel/prodavač na výstavě. Nevím, zda to je, nebo není “rukama”, rozhodně to ale byla fyzická stránka práce mnohem důležitější než duševní. Jinak pracuju jako učitel němčiny a ekonomie. Tam se, pravda, člověk fyzicky příliš nepředře. Ale zase člověk musí ukazovat jiné kvality. Taky pro Svobodné jsem odpracoval bez nároku na jakoukoliv odměnu stovky hodin práce. Jeden čas jsem pracoval v bike shopu v e-shopový sekci. Počítám, že to taky není “rukama”.

Moje nejdelší práce byla v Cato Institutu. Přestože valná většina práce sestávala ze sezení na židli, pití kafe, čtení, přemejšlení a psaní reportů, jistá část práce (mailing a semináře) byla poměrně fyzická. Ty semináře teda byly celkem vyčerpávající.

No a teď právě jsem zase chvíli na výpomoci jako geodet. Desetihodinová směna venku za každýho počasí (a teď neni zrovna hezky) a celou dobu na nohou.

Takže abych to shrnul: Ano, pracoval jsem fyzicky i přímo rukama v několika různých odvětvích. Ze lepší peníze i za horší. Ano, vím, že vstávat ráno na šestou je nekonečnej opruz a že každý dělník si umí představit lepší život. Ne, není to můj šálek čaje, a doufám, že mám dostatečné vzdělání a schopnosti, abych práci tohoto typu dělat nemusel.

Jak nejlépe takovým dělníkům pomoci? Bohatněme! Jejich práci jednak rádi přeberou lidé z chudších zemí, kterým se o tak příjemné práci ani nesní (všechno je to relativní!), a jednak stroje, protože lidská práce bude v porovnání s prací stroje mnohem dražší. Tito dělníci se pak přemístí do manuálních prací v kancelářích nebo ve službách.

A bohatnout budeme, když stát přestane podnikatelům házet klacky pod nohy. Takže ano, vím velice dobře, jak pomoci dělnické třídě.