Strana svobodných občanů je jediná politická strana v České republice, která má tzv. otevřené primárky. Chtěl bych zde vysvětlit, co to je a proč byste to měli chtít taky.

Princip je celkem prostý: Kandidátku nevybírá republikové ani krajské předsednictvo ani žádní delegáti. Kandidátku sestavují členové a registrovaní příznivci v internetovém hlasování.

Stát se příznivcem trvá pět minut a poplatek činí 100 Kč ročně. Příznivci z celé republiky stejně tak jako členové z celé republiky hlasují o kandidátkách ve všech krajích. Pokud někoho zajímá pouze kandidátka v jeho kraji, hlasuje samozřejmě pouze v něm. Mě ale zajímá podoba kandidátky ve všech krajích, proto jsem hlasoval všude.

Není možné, aby si o kandidátkách rozhodovali jednotlivé kraje samy. Poslanci nejsou velvyslanci krajů a není možné připustit, aby jeden kraj preferoval na kandidátku člověka, který jim slibuje přihrání dotací. To vyváží příznivci z ostatních koutů republiky.

Příznivců mají Svobodní už teď dvakrát víc než členů (přes 500 členů a přes 1000 příznivců) a já doufám, že v budoucnu — až budeme mít třeba deset tisíc členů — budeme mít i desetinásobek příznivců. Příznivci totiž se stranou tolik nežijí, nevolí do stranických orgánů a neúčastní se tak nevyhnutelných quid pro quo obchodů nebo osobních nevraživostí. Volí na kandidátku lidi takové, jaké chtějí mít v parlamentu. Bez ohledu na stranické bafuňáře.

Nikdo nemůže podplatit delegáty, aby mu dali hlas. Nemůže nakoupit mrtvé duše, aby jeho region měl víc hlasů. Žádná taková strategie v naší straně není možná.

K čemu vede to, když kandidátky sestavují stranické sekretariáty, vidíme dennodenně. V ČSSD se kvůli tomu strhne bitka, v “nové” TOP 09 kandiduje na lídrovském místě deset bývalých lidovců, v ODS jsou na prvních místech různí Langerové a voliči je pak musí vykroužkovat pryč, Bobošíková ví, že bude lídr, ale neví kde atd. atd.

To u Svobodných neexistuje. Nikdo nemůže nikam kandidovat, pokud nemá mandát z primárek. Ani předseda strany nebo pánbůh. Ano, i Ladislav Jakl byl drtivou většinou hlasujících potvrzen v primárkách. Pokud se p. t. čtenářstvu líbí, jaký mají Svobodní program, ale nelíbí se mu naši kandidáti, tak na rozdíl od příznivce jiných stran to může lehce napravit. Stačí se zaregistrovat a hlasovat.

Dokáže tohle váš kečup? Nebo nějaká jiná strana?

Systém otevřených primárek je převzatý z USA, kde byl zaveden právě proto, aby stranické sekretariáty nenominovaly šíbry. Když pak ve volbách stojí šíbr proti šíbrovi, popř. za vaši oblíbenou stranu kandiduje šíbr, tak mu prostě dáte hlas, protože je to třeba otřesná osoba, ale jinou možnost v podstatě nemáte.

Zajímavé je, že i takový ideový protivník jako Václav Havel zastával obdobný názor, a proto prosazoval po revoluci většinový volební systém.

Avšak většinový volební systém nestačí. Pokud David Cameron nasadí do vašeho obvodu nějakého zmetka, ale vy pořád chcete, aby byl David Cameron premiérem, dáte hlas zmetkovi. Aby David Cameron nenasadil zmetka, zajistí otevřené primárky. Příznivci si z několika kandidátů vyberou svého favorita, který se postaví borcovi z Labouristické strany.

Daniel Hannan prosazuje už několik let, aby jeho rodná Konzervativní strana zavedla otevřené primárky přesně takové, jaké mají Svobodní. Naposledy o tom napsal před dvěma týdny, jindy o tom psal např. zde ».

Samozřejmě nejsou otevřené primárky zázračné. Moji čtenáři možná znají případ Petera Schiffa, který chtěl kandidovat do Senátu, ale neprošel primárkami. Naopak primárkami prošel kandidát Tea Party na Aljašce proti stávající federální senátorce Lise Murkowské. Ta ale i přesto dokázala nemožné a do Senátu se probojovala na tzv. write-in kandidátce. Holt se aljašským voličům líbila o chlup víc než vítěz primárek. I to se samozřejmě může stát.

Konkrétně u Svobodných probíhají primární volby perfektně zabezpečeným elektronickým hlasováním, takže každý příznivec může hlasovat, i když se zrovna (nebo celý život) nachází třeba v Šanghaji nebo v New Yorku. Dokonce i když je v Bruseli.

Otevřené primárky jsou další věcí, proč Svobodní nejsou stejní jako Věci veřejné, Babiš, TOP 09 a další “projekty”.

PS: V letošních primárkách kandiduji v Pardubickém kraji. Ještě máte posledních pár hodin na to, abyste mi hodili hlas. Nebo naopak mým oponentům, pokud mě na kandidátce ani za nic nechcete.

Doplnění: Obrana proti black-hat příznivectví. Pokud si někdo přivede dostatečný počet falešných příznivců, může teoreticky primárky vyhrát. Ale to má tato úskalí: neskutečné peníze (už teď se pohybujeme v deseti- až stotisícových částkách a to jsme ještě malá strana); musí to být skuteční lidé, protože jinak to volební komise pozná a volbu zruší; a pokud to neodchytí volební komise, republikový výbor má právo veta, které si samozřejmě nedovolí uplatnit při dodržení pravidel.

Pokud si někdo ale přivede tisíc skutečných příznivců, kteří ho z vlastního přesvědčení nadšeně podporují a volí v primárkách, tak právě takového člověka na kandidátce chceme, protože je to zřejmě člověk, co má hodně voličů.