Praha: Matka všech měst

Psáno pro Pelikán.cz návštěvníkem z Ruritánie.

Dalším městem na mojí pouti byla Praha. Město spojené s Franzem Kafkou, Wolfgangem Amadeem Mozartem, Václavem Havlem i Klausem, Tomášem Řepkou a Agátou Hanychovou. Matka všech měst, jak říká klasik.

Z letiště není úplně snadná cesta do města, Praha v tomhle ohledu celkem zaostává za ostatními destinacemi, kam jsem se zatím podíval. Dal jsem na radu a autobusem č. 100 jsem se dopravil na Zličín a pak metrem na Smíchov, kde jsem nalezl dočasné útočiště u CochSurfera MMistera.

Přijel jsem v sobotu před polednem, na oběd jsme se vydali přes řeku. Přestože byl zatažený podzimní den, pohledy na pražské mosty mě uchvátily. Tak o tom všichni mluvili! Došli jsme do vynikající restaurace, kde jsem si dal jakýsi mix předkrmů zvaný sultánova svačinka, k tomu pita chleba a čaj masala. Jídlo bylo výborný a tak dobrej čaj jsem ještě nepil. Oblizoval jsem se až za ušima.

Protože na druhej den slibovali mnohem lepší počasí, vyprdli jsme se na památky. Příští tejden je tu tradiční běžeckej závod Velká Kunratická, na kterej se muj hostitel chystá jít, takže jsme se šli odpoledne proběhnout podél řeky. Prej abysme dostali žízeň. (Nemám rád abychom — sorry, bohemistky. :) )

Každej totiž povídá, že v Praze je pěkný pivo a levný holky. Bude to spíš naopak, jak o tom přemejšlim. Po běhání jsme zalezli do hospody jménem Potrefená husa (v češtině je to prej nějakej idiom). Točili tu místní smíchovský pivo. Nicht schlecht! A holky taky nicht schlecht. Vypadá to, že legendy nelhaly.

S hostitelem jsme probrali všechno od politický situace až po fotbal. Došli jsme domů a když mi vylíčil, co všechno je podle něj špatně na Evropský unii, což mě tak znavilo, že jsem usnul spánkem spravedlivých.

—

Ráno jsem se ale vzbudil s bolestí krku a malátnej jak Michal Malátnej. No, co se dá dělat, jednou jsem v Praze, tak se musim naspeedovat a jdem na památky. Neasi!

Byla nádherná podzimní neděle, Celsius lez až na 17 stupňů. Z baráku jsme poklidnym krokem došli až na Pražskej hrad. Myslel jsem, že hrady jsou pro krále, a tady se přitom roztahuje nějakej prezident. Prezident, jehož euroskeptická a klimaskeptická sláva pronikla až k nám do Ruritánie. Prej na tom chlápkovi něco je.

Ten Hrad i s katedrálou sv. Víta jsou fakt nádherný. Nedivim se, že se tu tak roztahuje. Chtěl jsem si dát kafe v nějaký přilehlý kavárně, od čehož mě hostitel odradil, když ceny prozradil. Fakt se mi nechce dávat celou vejplatu za jedno kafe. Kupodivu. :)

Z Hradu jsme seběhli na Malou Stranu, kde jsme zahlídli i historickou tramvaj. Moc pěknej prostůrek. Hostitel pořád povídal něco o nějakejch Velkejch Vontech, kde prej měli čtvrť s podobnym názvem. Prej nějaká česká kniha, ale moc jsem to nechápal.

Z Malý Strany jsme přeběhli Mánesův most a ocitli se u Rudolfina, FFU(C)K a Umprumu. Pro nás ekonomy jsou zajímavější jiný věci. Třeba to, jak se spousta holek na nábřeží fotila v podzimnim listí. I se sochou toho Mánese, prej malíř. Ani nebyl moc poznamenanej od holubů.

Odsud jsme zaběhli do metra. Metro je pro turisty dost nepřehledný, ne jako v Guangzhou, kde je přehledná mapka výlezů z metra. Dopravili jsme se na Vyšehrad. Nejromantičtější místo v Praze. Je tam tak nádherně a taková pohoda, že se mi ani nechtělo jít dál. Výhled na celou Prahu jako na dlani, krásnej kostel, hřbitov českejch velikánů a překrásná Vltava pod náma. Prej nějakej rytíř jménem Horymír skočil na svym koni odsud do Vltavy. Jak říká Ali G: Restecp!

Muj hostitel mi tady taky vnutil tradiční český jídlo. Klobásu na tácku s chlebem a k tomu československou kopii Coca-Coly, která vůbec nechutná jako Coca-Cola. Ale je dobrá. Nadlábli jsme se, u stolu pokecali s Britama, který prej učí na Praze 6 (jo, Praha je nějak rozdělená na čísla) na nějaký britský škole a protože už jsme byli celkem utahaný, zamířili jsme zpátky domů.

Hostitel se potřeboval učit, a tak mě vyslal na obhlídku noční Prahy. Nádhera. No a pak mi ještě na dobrou noc pustil tohle video:

Takže je to jasný, do Prahy musim přijet ještě v zimě!

—

Hostitel musel jít v pondělí ráno do školy, vstával v šest ráno. Tvrdil jsem mu, že je proti slušnýmu vychování vstávat takhle brzo, ale nedal si říct. No, tak jsem aspoň moh zpracovat video a fotky ze včerejška. Video máte na vršku tohodle článku, fotky na Facebooku nebo na Picase.

Měl jsem před sebou poslední celej den, takže jsem se vydal na Václavský a Staroměstský náměstí a do židovskýho města. Zase — naprostá nádhera. Akorát těch bezdomovců by tu mohlo bejt míň. Jeden smrděl v tramvaji tolik, že si od něj všichni odsedli.

Dal jsem si i prohlídku synagog s průvodcem. Mocinky interesantní. Prej tu měli nějaký záplavy, který zaplavily celou Prahu. Všude možně jsou tu vidět rysky, kam až ta voda sahala. Takhle nějak jsem si představoval potopu za Noema. Ale prej už Praha nainstalovala nějaký bariéry, aby se to neopakovalo. Challenge accepted?

Večer, když hostitelovi skončila škola, vzal mě na místo, který má prej hrozně rád, protože tam dva roky bydlel. A tvrdil mi, že ho musim poznat, protože Praha neni jenom Most a Hrad. Dojeli jsme na Jižní město, kde je kampus ekonomky. A tam to žije. Levně jsme pojedli, popili, ještě mě vzal do nějaký vesnice jménem Kunratice (blázen) a jeli jsme domů. Až k ránu se chodí spát…

—

Odpoledne v úterý už jsem musel pokračovat do Vídně, takže ráno jsem si ještě doběh na snídani do kavárny Louvre, podíval se na Národní divadlo, památník Sametový revoluce (1989, konec komusnimu) a Tančící dům. Pak už jsem si musel sbalit saky paky a autobusem do Rakous.

Ještě jednou, fotky jsou zde » a zde ».