Proč jsem proti Lisabonské smlouvě — 3. díl

Čtete pokračování prvního a druhého dílu. První se zabýval formou, druhý obsahem Lisabonské smlouvy. Po sepsání druhého, původně posledního, mi došlo, že ani tyto dva díly mnohým lidem nestačí. Dnes se tedy podíváme na důsledky.

—

Demokratovi je jasné, o co jde. Ale existuje zde nemalý počet lidí, kteří to vidí jinak.

—

Z obsahu Lisabonské smlouvy nade vší pochybnosti vyplývá, že kompetence Evropské unie se významným způsobem zvětšují a kompetence České republiky se tím pádem logicky zmenšují. Což jinými slovy znamená, že Česká republika přichází o svou suverenitu.

A to je podle mého nejhlubšího přesvědčení naprosto špatně.

—

Stát má nějakou strukturu výkonné a zákonodárné moci. Je to tak proto, že na některá rozhodnutí je tak akorát velká městská část, na některá rozhodnutí je tak akorát velké město, na některá kraj a na většinu je tak akorát velký stát.

A na několik velmi málo rozhodnutí je tak akorát velký kontinent nebo nějaká mezistátní konfederace.

Kontinent zcela jistě není tak akorát velký na to, aby přijímal víc než 80 % zákonů platných v České republice.

Proč? Příklad: Jistě si dokážete představit, že v Praze by se poslancům těžko rozhodovalo o tom, zda se má v Kraslicích na Sokolovsku postavit nová silnice.

—

Evropská unie navíc není demokratickým spolkem. Možná spolkem demokracií, ale rozhodně ne demokratickým.

Demokracie, tedy vláda lidu, musí vycházet z jednoho politického národa (lidu), jinak nefunguje. Politický národ mívá stejnou kulturu, stejné zvyky a stejný jazyk. Národy členských států nemají společnou jednu jedinou věc. (Pokud si někdo myslí opak, měl by svoje tvrzení dokázat.)

Nejdůležitější ale je, že volby v Evropské unii probíhají pouze do jediného orgánu. Do tzv. europarlamentu. Tento orgán vůbec není parlament, protože nemá právo předkládat nové zákony.

Navíc poslanci nejsou v tisku nijak kritizováni a nikdo neví, co vlastně dělají. V takovém případě nelze vůbec hovořit o kvalifikované demokratické volbě.

I volební systém do tzv. europarlamentu je nanejvýš podivný. Nejlíp by se dal popsat asi jako většinový volební systém s různěmandátovými obvody, přičemž např. volební obvod Česká republika má přiděleno 24 mandátů. Viděli jste tohle v nějaké demokracii?

Do dalších dvou důležitých orgánů Evropské unie nikdy nikdo nikoho nezvolil.

Evropská komise je de facto vláda Evropy. Jako jediná má právo předkládat nové zákony, má největší pravomoci a přitom je to nezvolený orgán. Je to orgán jmenovaný vládami, které jsou také orgány jmenované (nikoliv zvolené). Evropská komise se nikomu nezodpovídá. Její rozhodnutí nemá kdo zpochybnit a nemůže v příštích volbách volit jinak — volby nejsou.

Jistě uznáte, že kdo má největší pravomoci, má mít i největší zodpovědnost. V demokracii se to dělá tak, že přímo volené orgány mají největší pravomoci. Konkrétně v České republice má největší pravomoci a nejsilnější postavení přímo volená Poslanecká sněmovna, po ní následuje přímo volený Senát. Vláda nebo prezident republiky jsou orgány jmenované a jejich pravomoci tomu odpovídají — jsou nižší.

Je zcela nepřípustné, aby náš každodenní život řídili nikým nezvolení úředníci, kteří nemají o České republice ani ponětí.

Můžete jistě namítnout, že vy o žádnou demokracii nestojíte. Že vy rádi posloucháte vrchnost a jenom šoupáte nohama. Na to bych se vás rád zeptal: Proč jste tenkrát cinkali klíči, proč jste měli odznáčky Občanského fóra?

Velkými pravomocemi disponuje také Evropský soudní dvůr, opět nikým nezvolený orgán, který nalézá právo způsobem, až přechází zrak.

Mohl bych tady pokračovat ad libitum, ale není účelem tohoto článku podat vyčerpávající přehled, nýbrž pokud možno stručný názor.

Zkrátka a dobře: Evropská unie je tak nedemokratická, že pokud by sama sebe žádala o členství, musela by sama sebe nepřijmout.

—

Rád bych se ještě jednou vymezil proti těm, kteří na nás jako 99 pragováků volají cizí mocnost. Takovým ústavním nepřítelem — a mě to velmi mrzí — je např. prezident Václav Havel, který říká, že teprve cizí mocnost (= Evropská unie) u nás zavede pořádek.

Zaprvé je to prohlášení podle mého soudu za hranicí vlastizrady. Vy, kteří tomu nevěříte, podívejte se do příslušného zákona.

Zadruhé je obrovskou lží, že v Bruselu vládne větší právo a pořádek než u nás, jak jsem dokázal ke konci minulého článku.

—

Vůbec se v tomto článku nebudu zabývat tím, že tzv. Evropský parlament nedodržuje vlastní jednací řád nebo tím, že evropské orgány už předem jednají tak, jako by Lisabonská smlouva byla schválena.

Tváří v tvář takové aroganci říkám Lisabonské smlouvě jasné NE!

—

Trojice článků bude ještě pokračovat velmi krátkým shrnutím.