Bývalý zástupce prezidentova kancléře Petr Hájek se pustil do debaty s novým místopředsedou Svobodných Tomášem Pajonkem ohledně rodiny, homosexuálních svazků, dětí a tak podobně. Nyní se do sporu vložil také kandidát Svobodných na prezidenta Ladislav Jakl.

Chtěl jsem o tématice napsat článek už nějakou dobu, teď to ale vypadá, že už nejde dál čekat.

Ladislav Jakl píše:

Někteří libertariáni si myslí, že mít negativní názor například na registrované partnerství je projevem neúcty ke svobodě jisté části lidí. Jenže to je veliký omyl. Manželství (stejně jako různé formy registrace partnerského vztahu) je sice svazkem dvou stran, ale nikoli dvou partnerů, jak se asi leckdo domnívá. Je svazkem partnerů na straně jedné a státu na straně druhé. Je státní institucí, je nástrojem veřejného práva. Umím si představit důsledného libertariána, který bude požadovat odstátnění partnerských vztahů, tedy ponechání i manželství soukromoprávním smluvním nástrojům. Pokud ale chce libertarián naopak vytvořit novou privilegovanou veřejnou instituci: státem registrovaný svazek homosexuálů, pak je přinejmenším nekonzistentní. Prostě si nevšiml, že k naprosté svobodě v partnerských vztazích zcela postačí volnost žít podle soukromého práva. Registrované partnerství není formou legalizace soužití homosexuálů, to je legální i bez registrace. Registrované partnerství je formou etatizace, institucionalizace a privilegizace soukromých vztahů. A pokud s ním konzervativci nesouhlasí z morálních důvodů, jsou s konzistentními libertariány vlastně na jedné lodi.

K tomu se musím vyjádřit už jenom proto, že jsem dřív takový názor zastával taky. Už nezastávám.

Ladislav Jakl má pravdu, že manželství je státní institucí, státním zásahem do soužití občanů, a tak k tomu má každý libertarián má mít a má přirozený odpor (mluvím tedy o státem uznaném manželství). Má tedy taky pravdu v tom, že by libertariáni měli usilovat o zrušení manželství jako státní instituce. Nemá ale pravdu v tom, že by libertariáni měli být proti státem uznaným homosexuálním manželstvím.

Zní to asi jako paradox, Ladislav Jakl mluví o nekonzistentních postojích, ale zamysleme se nad tím.

Libertarianismus vyrostl z klasického liberalismu. A klasický liberalismus stojí na svou nohách. Jednou nohou je svoboda jednotlivce — oponentům dobře známá a zastánci dobře prosazovaná. Druhou nohou je však rovnost před zákonem — na tento princip se však příliš často zapomíná na obou stranách barikády.

Zkusme myšlenkový pokus. Pokud by byly svatby legální pouze pro bílé nebo pouze pro páry, kde by aspoň jeden člověk by bílý, skutečně by bylo správné, aby liberálové a libertariáni prosazovali zrušení státního manželství? Skutečně by vám nepřipadalo diskriminační, že se např. Vietnamci v ČR nemohou brát? Vždyť je to absurdní — takový odporný diskriminační zákon by poslal všechny liberály na barikády!

Skutečnost je totiž taková, že zákony o rodině atp., které upravují manželství, vychovávání dětí i samotné svatby, tady s námi zůstanou na dlouho, pravděpodobně až do té doby, co bude stát státem.

Stát nikoho do manželského svazku nenutí — je to tedy státní zásah takový, který je v době dnešní nenechavé vlády někde hodně nízko na seznamu institucí na zrušení. Zároveň ale stát přiznává státem oddanému páru jistá (leckdy nemalá) privilegia a neexistuje ospravedlnitelný důvod, aby je neposkytoval také dvěma černochům, Vietnamcům nebo homosexuálům.

Pokud se podíváme do USA, zjistíme, že přesně tuto analogii použili jak libertariáni, tak Nejvyšší soud (SCOTUS). V případu Loving v. Virginia rozhodl SCOTUS, že zákaz barevných manželství byl protiústavní. Loni na jaře projednával SCOTUS dva případy — Hollingsworth v. Perry, kde SCOTUS rozhodl, že žalobci nemají aktivní legitimaci k projednávání před SCOTUSem, a tak kalifornské referendum zakazující homosexuální sňatky zůstává zrušené kalifornským nejvyšším soudem. Druhým případem bylo United States v. Windsor, kde se posuzovala platnost federálního zákona na ochranu manželství (DOMA). Přední libertariánský think-tank Cato Institute zaslal SCOTUSu amicus brief pro oba případy. Rozhodně doporučuji aspoň jeden z nich přečíst (zde a zde), pokud chcete znát zevrubnou argumentaci. Cato se právě o případ Loving dost opíralo. SCOTUS následně svým rozsudkem zrušil protiústavní část III zákona DOMA a tím tak zrušil federální interpretaci slov “manželství” a “manžel(ka)” pouze pro heterosexuální páry.

tl;dr: Zrušení státního manželství je nedosažitelné. Stát přiznává manželům privilegia. Zákaz černošských svateb je protiliberální. => Zákaz homosexuálních manželství je protiliberální.

PS: Článek Steva Horwitze na stejné téma.