Jsem velkým fanouškem Richarda Sulíka. Jeden můj kamarád říká, že Richard Sulík je po Václavu Klausovi nejlepší česko-slovenský politik. Těžko se tomu dá oponovat: Sulík je úspěšný předseda svojí strany, letos ji vytáhl až na místo druhé největší strany ve slovenském parlamentu. Sulík je sympatický člověk, jak při novinářských rozhovorech, tak při osobním setkání. Veliký dojem na mě udělal svým principiálním odmítnutím eurovalu tváří v tvář vyhrožování vládních kolegů i celého eurohujeriátu (zájemce také odkazuji na svůj rozhovor s Richardem Sulíkem pro euroSEPTIK.cz).

Líbí se mi, přestože ne se vším souhlasím, s jakým programem šel Sulík a jeho Sloboda a solidarita do slovenských voleb. Toto video je prostě geniální, správa Facebookové stránky samotného Sulíka i SaS je perfektní. Moje kamarádka psala diplomovou práci o negativní dani. Jejím závěrem bylo: “Na základě našeho zjištění přišel s nejpropracovanějším návrhem negativní daně slovenský politik Robert Sulík (Slovensko), a to pro účel programu Odvodový bonus, jenž představuje komplexní reformu sociálního systému. Sulíkův návrh přestavuje výrazný milník v evropské historii [negativní daně z příjmu].”

Pro práci Richarda Sulíka nemám nic než obdiv, proto mě mrzí, že v článku pro Denník N píše:

Boli by sme vystúpení z EÚ, čo by znamenalo, že na slovenské výrobky exportované do EÚ by sa muselo platiť clo. Nerobme si žiadne ilúzie, že by nám EÚ dovolila ostať alebo stať sa členom EHS [sic] (Ekonomický hospodársky priestor), vlastne on a nie EÚ umožňuje bezcolný obchod. Do pár rokov by najväčší investori a nie len zahraniční, opustili Slovensko.

Mrzí mě to, protože to není pravda a není to validní argument pro setrvávání v EU. Je sice obtížné předpovídat budoucnost, obzvlášť pokud tu budoucnost mají v rukou politici, nicméně zde si troufám tvrdit, že s poměrně velkou pravděpodobností můžeme tvrdit, že tato vize není pravdivá.

Faktem je, že vystoupením z EU by Slovensko vystoupilo i z Evropského hospodářského prostoru (EHP). Petr Mach sice ve své knize Jak vystoupit z EU tvrdí opak, avšak na jeho dotaz uvedl předseda Komise Barroso: “Pokračující účast [vystoupivšího] státu v EHP by vyžadovala […] souhlas Unie a jejích členských států.”

Pro vystoupení z EU předpokládá Lisabonská smlouva dvouletou lhůtu, která je určena právě na vyjednání následného uspořádání, tedy např. účasti v EHP. Jako základ naší analýzy si musíme uvědomit, že ve chvíli vystoupení Slovenska z EU by Slovensko mělo svoje právo plně harmonizované s právem Evropské unie – což je více, než co by se po něm chtělo jako po externím členovi EHP (kteří musejí harmonizovat právo pouze částečně).

Důvod, proč Slovensko nenechat v EHP, mi tedy není znám. Samozřejmě je teoreticky možné přijít s hypotetickým argumentem, kdy Guy Verhofstadt s pěnou u huby bojuje za odvetná opatření za to, že mu Slovensko zkazilo jeho sen o centralizované Evropě.

Avšak evropské firmy neobchodují se slovenskými firmami kvůli názorům slovenských nebo bruselských politiků. Těžko si představit, že by tyto firmy byly nadšené ze zdražení svého businessu, což by také velice rychle řekly svým politickým představitelům. To jsou ti investoři, o kterých mluví Sulík. (Podle dat slovenské centrální banky přitom přímé zahraniční investice na Slovensko zaznamenaly historicky největší nárůst ještě před rozhodnutím o vstoupení Slovenska do EU – v roce 2002, nárůst byl dokonce vyšší než v bublinovém roce 2008.)

Za zmínku také stojí, že Slovensko by nejspíše mělo blokační menšinu v Radě. Celní sazebník mění Rada EU na návrh Komise kvalifikovanou většinou. Pokud by za Slovenskem stáli jeho sousedé – Česká republika, Polsko, Rakousko a Maďarsko a Slováci by k tomu získali hlasy Němců (kteří se Slovenskem čile obchodují) a Britů (kteří jsou tradičně nejvíce pro volný obchod), měli by Slováci zajištěnou blokační menšinu. (Viz kalkulátor blokační menšiny.)

Ale i kdyby Slovensko vystoupilo z EHP, znamená to, že by mezi Slovenskem a EU vyrostla celní bariéra? Neznamená.

Zemí, které nejsou v EHP, a přesto mají s EU nějakou formu bezcelní spolupráce (její rozsah se různí) je mnoho. Mezi tyto země patří např. Švýcarsko, Mexiko, Izrael, Palestina (!), Korea, Tunisko, Turecko a další.

Pokud může mít s Evropskou unií bezcelní styk Palestina, non-stát vyrábějící zejména teroristy, s mizivým životním standardem a počtem obyvatel menším, než má Slovensko, potom by bylo velikou ostudou slovenských diplomatů, pokud by si nedokázali vyjednat minimálně stejné podmínky.

Vůbec Švýcarsko, přestože není členem EHP, má s EU dojednány velmi dobré podmínky. Výborný článek o tom napsal Daniel Hannan, Sulíkův kolega z ECR. Zvyšovat cla mezi členskými státy je navíc proti pravidlům Světové obchodní organizace. Členskými státy jsou jak Slovensko, tak státy EU (zastoupené samotnou EU).

Vystoupením z EU by se navíc Slovensku otevřely nové trhy, vůči kterým nyní musí uplatňovat společný celní sazebník. Těmi jsou např. sousední Ukrajina, Rusko, Spojené státy, Čína a další.

Je možné, že Richard Sulík toto všechno ví, ale z taktických důvodů se domnívá, že to nemůže přiznat před slovenskou veřejností, která by myšlenkou vystoupení z EU byla vyděšena a Sulík by se tak zbytečně připravil o hlasy (zbytečně, protože sám ani s Kotlebou referendum stejně neprosadí). Z tohoto taktizování jsem dlouho podezíral Václava Klause. Nakonec se povedlo Václava Klause přesvědčit o tom, že pro Českou republiku je výhodnější z EU vystoupit. Snad se zanedlouho povede přesvědčit i Richarda Sulíka.