Během tohoto víkendu jste měl přednášky o globálním oteplování a globální vládě a takových věcech, ale já bych se raději soustředil na současnou politiku. Doufám, že to je v pořádku.
Samozřejmě.

Dovolte mi, abych začal touto otázkou: Vím, že jste dnes ráno byl na Hradě, kde jste se potkal s prezidentem Klausem. Jaké to bylo?
No, prezident Klaus je nyní už starý přítel. Poprvé jsem ho potkal před několika lety ve Washingtonu, ale věděl jsem o jeho práci o globálním oteplování a on věděl o mojí, jak se ukázalo. A od té doby se tu a tam potkáváme. A bylo mi obrovskou ctí, že mi dovolil, abych s ním dnes ráno strávil hodinu.

Záznam:

Zaručil jsem se mu, že nebudu šířit, o čem jsme diskutovali. Protože to byla soukromá návštěva spíše než oficiální. Nejsem členem Sněmovny Lordů, nereprezentoval jsem vládu Jejího veličenstva nebo parlament. Byl jsem tam pouze jako přítel.

A znovu se mi potvrdilo, že je asi tím nejvýjimečnějším státníkem v dnešní Evropě. Tady je muž velkého politického taktu, a k tomu — a to je velmi neobvyklá kombinace — s velkým politickým rozhledem. Vidí dále, než co vidí ostatní politici.

Můžu dát jeden příklad, před deseti dny, on a dalších 27 lidí… ne 27, asi 18 dalších hlav států z východních a jižních evropských zemí bylo na večeři s prezidentem Obamou. Většina prezidentů měla dost hloupé projevy o tom, jak nádherné jsou jejich země. Prezident Klaus položil několik vážných otázek ohledně politiky v severní Africe.

A Obamu to zaujalo. A když Obama shrnoval později to setkání, jediným prezidentem, kterého zmínil jménem, byl ten váš a zmínil ho šestkrát. A řekl: “Vy se nebojíte říct svůj názor.” To se mi na prezidentu Klausovi líbí. Říká, co si myslí, ale myslí před tím, než to řekne. A tak, když říká, co si myslí, stojí za to poslouchat. Pokud by Evropa naslouchala pečlivěji prezidentu Klausovi a méně pečlivě těm soudruhům komisařům, kteří nyní vedou Evropu, byli bychom šťastnějším a více prosperujícím a sjednocenějším světadílem.

Souhlasím a rád slyším tato slova od Vás. Od občana jiného státu.
Já jsem velký fanoušek pana prezidenta, myslím. Je to jeden z největších státníků, se kterými jsem se potkal a já jsem se setkal s některými z těch největších — Ronaldem Reaganem, Margaret Thatcherovou. Do této ligy určitě patří. A mně nezajímá, že pochází ze země, která je menší než ta naše, to vůbec není důležité. Co je důležité, je to, že má stejnou hloubku znalostí a šíři rozhledu,jakou měli oni. A to je velmi vzácná, velmi drahocenná komodita. Máte štěstí, že ho máte.

Teď se přesunu k UKIPu. Kandidátka UKIPu skončila druhá v doplňovacích volbách do parlamentu. To byl obrovský úspěch. Doufáte, že na tom budete stavět?
To je něco, co je stálou vlastností UKIPu. Stále jsme malá strana. Ale v každých dalších volbách jsme o něco silnější. V doplňovacích volbách v Barnsley jsme byli druzí. Například nedávno ve volbách ve Skotsku do skotského parlamentu, v minulých těchto volbách v roce 2007 jsme byli čtrnáctí. A za jedno období jsme nyní sedmí. To je velký pokrok.

Nemusí to tak vypadat, pořád máme pouze malé procento voličů, ale je to začátek. V Evropském parlamentu jsme druhá největší britská strana. Takže zatím nemáme žádné křeslo ve westminsterském parlamentu a já myslím, že to nakonec přijde, ale ještě tam nejsme. Snažíme se rozšířit svůj program, takže namísto toho, abychom mluvili pouze o opouštění Evropy, mluvíme taky o… a samozřejmě neopouštíme Evropu, opouštíme Evropskou unii — to jsou dvě velmi rozdílné věci.

Jsme rádi v Evropě, součástí Evropě a rádi spolupracujeme s ostatními v Evropě, nejsme rádi součástí Evropské unie. Ale ano, UKIP staví na svých úspěších. Velmi pomalu, velmi plynule posiluje. Potom přijde chvíle, kdy lidi začnou říkat: “Aha, tihle lidi nejsou rasisti, nejsou to xenofobové, není pravda, že nesnáší Evropu. Mají rozumný, realistický program zdravého rozumu.” A spousta lidí, kteří vstupují do naší strany, nám říká: “Jste jediná strana, která říká to, co říká zdravý rozum.” Je to velmi podobné tomu zdravému rozumu, který Václav Klaus vyjadřuje pořád.

Výsledky UKIPu v evropských volbách jsou stále lepší a lepší. Posledně jste skončili druzí, dokonce jste porazili vládní labouristy. Ale může to být ještě lepší? Myslíte si, že můžete evropské volby vyhrát?
Budu upřímný a řeknu, že pokud nevybereme spoustu peněz poměrně rychle, tak bude těžké, abychom ten skvělý výsledek zlepšili. Ale pokud dokážeme vybrat trochu peněz, abychom mohli vést kampaň efektivně, tak není žádných pochyb o tom, že Evropská unie v posledních pěti letech významně ztratila na podpoře. A proto bychom logicky měli dosáhnout v eurovolbách 2014 lepšího výsledku.

A já doufám, že se nám to povede. Naší ambicí je stát se největší britskou stranou v Evropském parlamentu. I před konzervativci. Bylo by těžké toho dosáhnout z matematických i politických důvodů; způsob, jakým jsou rozděleny hlasy obvod vedle obvodu, abychom se z druhého místa dostali na první, kvůli tomu, jak jsou hlasy rozděleny, by bylo matematicky takřka nemožné, ale to nás nezastaví a budeme se snažit.

To je pozitivní myšlení.
Určitě.

Marta Andreasenová, vaše europoslankyně, požaduje, aby pan Farage odstoupil kvůli výsledkům lokálních voleb a váš spolumístopředseda pan David Campbell-Bannerman přeběhl ke konzervativcům a nazval UKIP stranou jednoho tématu. Co tomu říkáte?
David Campbell-Bannerman byl v UKIPu zodpovědný za program a strávil mnoho let tím, abychom nebyli stranou jednoho tématu tím, že rozvíjel program v dalších směrech, a program, se kterým jsme bojovali v posledních parlamentních volbách a zlepšili jsme svůj výsledek oproti předchozím volbám o 50 % celostátně a to byl významný výsledek — a to bylo založeno na programu, který z nás udělal víc než stranu jednoho tématu.

Takže samozřejmě nejsme strana jednoho tématu a ze všech lidí ve straně to on ví nejlíp, protože on je ten, kdo to měl na starosti. Je to můj přítel a já mu to nemám za zlé, pokud chce změnit svoji politickou stranu — ať už je to kvůli osobním výhodám nebo protože skutečně věří tomu, že je správné udělat tu změnu. Samozřejmě mi nepřísluší, abych říkal, proč tuto změnu učinil, ale zůstáváme přáteli a nijak ho nekritizujeme za to, co udělal.

Ne, a nemyslím si, že Marta by měla volat po rezignaci Nigela Farage, koneckonců ve Skotsku, jak jsem říkal, v těch volbách jsme svůj výsledek zlepšili tak dramaticky, že jsme zdvojnásobili svůj volební výsledek a zlepšili jsme svoji pozici ze 14. místa mezi stranami bojujícími v těch volbách na 7. To bylo značné zlepšení a bylo to pod vedením Nigela Farage.

Takže já nemám ani tu nejmenší námitku proti tomu, aby Nigel Farage zůstal naším předsedou, je nepochybně jedním z nejlepších a nejpohotovějších politiků v dnešní Británii. Jeho vystoupení v televizi a v Evropském parlamentu jsou vynikající, mají více fanoušků, než kolik jich má kterýkoliv jiný britský politik. Je výjimečně kvalitní, pro každého předsedu by bylo extrémně náročné se mu vyrovnat. Takže můj osobní pocit je: doufám, že nebude brát na zřetel tyto hlasy sirén, které ho vyzývají k odchodu a vydělávání peněz, namísto toho by měl zůstat švorc a pracovat pro UKIP.

Souhlasíte s tím, že kdyby nebylo Nigela Farage, nebyl by žádný UKIP?
Myslím, že by bylo férové říct, že UKIP by byl mnohem menší bez Nigela Farage, protože tu značku vybudoval on. Dával do toho spoustu dřiny a vytrvalosti po více než deset let a z několika akademiků, kteří měli velkou myšlenku, z UKIPu udělal stranu, která v něčem děsí všechny velké strany.

Protože cítí, že náš program, který je mnohem širší než Evropa, má přitažlivost, kterou jejich programy nemají. A jejich strategií v této chvíli je pokusit se spolupracovat se svými přáteli v mainstreamových médiích a zabránit nám v tom, abychom se tam objevili. A když se jim podaří v tom pokračovat, tak pro nás bude těžké zpopularizovat naši myšlenku, protože kdekoliv dostaneme naši myšlenku k lidem, lidi nás volí.

Doplňovací volby v Barnsley jsou velmi dobrý příklad. Dali jsme do toho spoustu peněz a spoustu snahy a prošlapali jsme boty, když jsme chodili po okrsku a mluvili k lidem. A kdekoliv jsme mluvili s velkým počtem lidí, velké počty nás volily. Naše poselství je výjimečné a je velmi populární, protože říkáme, že velet by měli lidé a ne vládnoucí třída.

Žádná jiná strana v britské politice to neříká. Je to velmi, velmi atraktivní poselství. Je to takové poselství, kterého vládnoucí třída zoufale dychtí po tom, aby ho lidi neslyšeli. Takové, u kterého mainstreamová média zoufale dychtí po tom, aby ho lidi neslyšeli. Ale skrze Nigela Farage ho lidé začínají slyšet, a čím více ho slyší, tím více se jim líbí.

Řekl jste, že nemáte panu Campbellovi-Bannermanovi za zlé, že přeběhl k Toryům, ale myslíte si, že by měl rezignovat na svůj post v Evropském parlamentu? Protože voliči hlasovali pro UKIP.
Z hlediska ústavy se volí osoba, ne strana, takže může zůstat v křesle, pokud chce. Ale vždycky si myslím, že pokud takhle někdo přeběhne, tak správnou věcí, aby člověk ukázal, že to myslí doopravdy, je rezignovat na ten post.

Takže samozřejmě v ideálním případě to je to, co by měl udělat. Ale na druhé straně, pokud by to udělal, tak ho nemusí Konzervativci vybrat příště za svého kandidáta. A pak by mohl být venku z Evropského parlamentu, ve kterém se mu poměrně líbí. A musíme chápat, že v politice se do toho často vměšují takovéto osobní motivy. A já neříkám, že to bylo z osobního důvodu, proč udělal to, co udělal, ale umím si představit, proč se mu asi nechce vzdát svého křesla.

Mám tu otázku, která s tou předchozí souvisí. Mnoho nebo možná dokonce většina politiků UKIPu byli členové Konzervativní strany, Vy sám jste byl členem ještě před nedávnem, myslíte si, že tu je nějaká šance, že by UKIP přitáhl více politiku z Konzervativní strany, zejména lidi jako Daniel Hannan nebo Mark Reckless nebo další thatcheristy?
Oni mají taky svoje ambice. A v této chvíli není UKIP místem pro lidi, kteří mají vlastní ambice. Ale nepřísluší mi, abych říkal, že všichni ti lidé, které jste jmenoval mají ambice sami pro sebe víc než pro svou zemi, ale mohou uvažovat tak, že jsme malá strana bez poslanců v Dolní sněmovně, takže připojit se k nám by jim neumožnilo prosadit to, co prosadit chtějí.

Prosadit tak široce nebo tak efektivně, jako to mohou učinit v jedné z mainstreamových stran. To je kletbou všech nových stran, když začínají. Musíme se dostat za ten kritický bod, kdy lidé pochopí, že musí být s vámi, protože vaše poselství je tak silné. Že to je správná věc a že už nemohou dále zůstávat v ostatních stranách.

Ještě jsme se na ten bod nedostali, ale dostáváme se k němu blíž a náš výkonný předseda v této chvíli — nebo bych ho měl spíš nazvat hlavním manažerem strany — Steve Crowder je celoživotní volič labouristů. Takže my nepřitahujeme pouze konzervativce, stále více také tu část dělnické třídy, která věří v demokracii, jinými slovy tu nemarxistickou část.

Velmi jim záleží na našem programu, protože vidí, že samotná Labouristická strana se k demokracii otočila zády, a dává běžnému voličovi i uvnitř strany, natož v zemi, stále menší a menší slovo ohledně záležitostí naší země. A říkají: “No, nám se líbí UKIP, protože říká, že na dělnících záleží, říká, že na každém hlasu záleží.” Takže přitahujeme stále větší podporu napříč celým politickým spektrem.

Loni jsem se vsadil se svojí kamarádkou, že do konce roku 2010 říkal jsem já, opustí eurozónu aspoň jeden člen eurozóny. Tu sázku jsem samozřejmě prohrál, ale s radostí bych se letos vsadil znovu, i když nevím, zda by s tou sázkou znovu souhlasila. Vsadil byste si proti mně letos Vy?
Zajímavé je, že to teď není otázka, zda tento kolaps nastane, nýbrž kdy. Finanční situace kolem eura je tak katastrofální, že i s těmi stále zoufalejšími pokusy, například donutit Českou republiku platit příspěvek, donutit Británii platit příspěvek do těchto bailoutů, přestože do eura nepatříme.

I s těmito zoufalými opatření nalít tam více peněz, aby euru napomohli, jim prostě dojdou peníze. Euro nemá budoucnost, je konec. Ale kdy to konečně přiznají ti, kteří na to vsadili všechno, je docela jiná otázka. Obvykle když se udělá politická chyba takovýchto obrovitánských rozměrů, tak to může trvat celou generaci, než někdo nahoře přizná chybu. Skutečně musíte počkat stejně jako se zákazem DDT, který zabil 40 miliónů dětí, než byl odvolán.

Musíte počkat, než všichni lidé původně zodpovědní za toto velmi, velmi špatné rozhodnutí odejdou do důchodu nebo umřou. A s eurem můžeme být ve stejné situaci. Může to trvat velmi dlouhou dobu, kdy se budou zoufale snažit postavit euro na nohy dalšími nekonečnými bailouty, kdy budou peníze daňových poplatníků lity dovnitř. Nevím, jak dlouho jim to ještě může procházet, vždycky se to velmi špatně čte, ale můj odhad jsou tři roky v absolutním maximu před tím, než se euro v podstatě potopí a několik zemí bude vyloučeno, aby se zachránilo jádro, nebo se prostě rozhodnou odejít a rozhodnou se místo toho pro plně krytou proftoliovou měnu vedenou měnovým výborem.

Aby měli pořádně spravovanou měnu takového typu, který jsem já obhajoval a doporučoval centrální bance přímo na začátku tohoto experimentu. Když jsem se hlásil o místo guvernéra Evropské centrální banky s tím,
že přesně tento kolaps, co se teď děje, byl nevyhnutelný. A že proto já, který jsem ho předvídal a mám plány jak to napravit, jsem tím pravým mužem, který má vést centrální banku. Samozřejmě jsem tu práci nedostal, ale ani jsem to neočekával.

Ale vsadil byste si proti mně? Neodpověděl jste na tu otázku.
Dával jsem si velký pozor, abych neodpověděl. Protože jsem řekl, že nemůžu říct, kdy přesně se ten vlak, na kterém se tolik hoduje, konečně vysype do rokle. Míří tím směrem. Jak rychle se tam dostane, mohou říct pouze osoby, které ten rachotící vlak řídí. Nemyslím si, že euru zbývá dlouho, mohlo by to být letos, mohlo by to být příští rok, mohlo by to být přespříští rok, řekl jsem přece, že to může trvat tři roky. Takže nejsem nakloněn sázkám, pokud si nejsem velmi jistý, že výhoda je na mé straně a v této věci si zatím nejsem jist.

Myslíte si, že budoucnost Evropy je světlá, nebo temná? Jinými slovy, myslíte si, že se zhroutí nejen eurozóna, ale i samotná EU? Nebo si myslíte, že můžeme očekávat stále více a více socialismu?
Pokud EU přežije v čemkoliv podobném její dnešní podobě, můžeme očekávat více a více marxismu. Protože to je to, co to skutečně je. Je to byrokratický, centralistický, etatistický dirigismus toho nejhoršího druhu.
To je velmi nešťastné, je to cizí tomu, jaká celá Evropa ve skutečnosti je. Evropská unie ve své současné ústavní podobě je nepřítelem Evropy. Toto byl světadíl, který vymyslel demokracii a dal jí její jméno.

A nejvyšší vládnoucí moc v Evropě není volená. Taková je Evropská unie, která je nejenom nedemokratická, je militantně, úmyslně a nereformovatelně protidemokratická. A když jde do tuhého, tak to je moje jediná námitka proti ní. Protože všechny ostatní chyby, které dělá, jako je euro, mají původ v tom, že nemusela poslouchat lidi.

Je to velkolepý projekt sestavený vládnoucí třídou, protože mnoho z nich si skutečně myslí, že ví lépe, co je nejlepší pro lidi než lidi samotní. Tak to mám ale pro evropskou politickou třídu novinku: Lidi vědí sami nejlépe, co je pro ně nejlepší. A když to vy, evropská vládnoucí třída, pochopíte, tak tehdy a jen tehdy bude mít ten evropský experiment nějakou šanci na pokračování, natož na úspěch. Musíte Evropu zdemokratizovat, jinak padne a vy s ní a lidi si vás navždy budou pamatovat pro vaše selhání.

Je tu ale jeden problém. Naše národní sbírky zákonů jsou plné toho acquis communautaire, tedy evropského práva, jak myslíte, že bychom se toho měli zbavit?
A měli bychom to udělat před odchodem z EU, nebo až potom? Kterákoliv země, která si přeje opustit EU, za předpokladu, že její ústava říká jasně, že její parlament je suverén, jako to říká naše, musí pouze přijmout zákon, který bude znít zhruba takto:
(1) Tímto se vypovídají všechny evropské smlouvy.
(2) Na shledanou.

To by bylo zajímavé. A krátké. Mám tu ještě tři otázky na odlehčenější témata: Sledoval jste královskou svatbu prince Williama a Kate? A jak byste okomentoval názory některých lidí, že monarchie je středověkým reliktem?
Česká monarchie byla volená. A to byl pokrok oproti tomu, jak svoje politiky vybírá Evropská unie. Protože myslím, že mám pravdu, že to byly obě komory parlamentu, které toho monarchu volily. Takže monarchie může mít mnoho podob. Můžete mít přežitkovou monarchii, která pokračuje se souhlasem lidí, jako máme my. Můžete mít explicitně voleného monarchu, kterého můžete vyměnit po smrti předchozího monarchy. Může to být uspořádáno mnoha různými způsoby.

Na monarchii jako systému vlády není nic špatného, ale moje preference je, že pokud máte monarchii, měla by být buď přímo volená nebo konstitucionální monarchie jako ta naše, kde ten monarcha je reprezentant státu bez pravomocí, takový vzor, ke kterému všichni vzhlíží.

Ale takovou, kde lidi skrz hlasovací urnu rozhodují o tom, kdo jim bude vládnout, kdo bude přijímat vládní rozhodnutí. Chtěl bych, aby se takto vyvíjely nejenom země ve světě, chtěl bych vidět tentýž vývoj i u Evropské unie. V současnosti se tak vyvíjet nemůže, právě protože není demokratická. Neexistuje způsob jak ji zdemokratizovat, jedině ji sprovodit ze světa a začít znovu. A doufám, že právě to nakonec uděláme.

Myslím, že Evropské unii budeme muset říct, že toto je ztroskotaný projekt, stojí za pozornost například,
že na počet obyvatel tři nejvíce prosperující země v kontinentální Evropě jsou dnes Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Norsko. Švýcarsko se svou široce řečeno radikálně centristickou vládou, demokratickou vládou, Norsko je spíše doleva, Lichtenštejnsko — volný trh, spíše doprava.

Takže zde jsou různé systému vládnutí, ale to společné, co je spojuje, je to, že nejsou součástí Evropské unie a díky tomu mohou prospívat. Z toho se můžeme poučit, vysvobodit se z Evropy, obnovit a ve skutečnosti vytvořit radikálně demokratickou ústavu nové Evropy a potom vábit státy jeden po jednom. Můžeme říkat: Pojďte, opusťte tu diktaturu, připojte se k demokracii, přijďte žít na slunci.

Přeskočil jste moji otázku, zda jste sledoval královskou svatbu. Protože ta čísla byla ohromující. Slyšel jsem nějaké údaje, že tu svatbu sledovalo 2,5 miliardy lidí.
Máte pravdu, položil jste dvojitou otázku a já odpověděl jenom na tu druhou část. Ano, samozřejmě jsem královskou svatbu sledoval, stejně jako každý v Británii jsem do královské rodiny šíleně zamilovaný,
máme štěstí, že je máme. A přestože jsem měl s princem Charlesem neshody v otázce klimatické změny, souhlasím s ním ohledně odlesňování a architektury a další spousty věcí, královská rodina je pro Británii velmi úspěšnou značkou. Protože máme královskou rodinu, máme mnohem vyšší tržby z turismu, než co nás stojí rodinu platit.

Takže bychom páchali ekonomické harakiri, pokud bychom se jich zbavili. Takže ano, královskou svatbu jsem sledoval a mám tu skromný návrh: Myslím, že jak se Evropa vyvíjí, tak co potřebuje, je král ze zkušeného královského rodu.

A ve skutečnosti bychom měli přeměnit Evropu na konstitucionální monarchii, které by dočasně vládl britský monarcha. Evropa může být skutečně sjednocená pod britskou korunou.

Moje předposlední otázka: Jak jste si užil svůj pobyt v Praze?
V několika směrech to bylo příjemné překvapení přijet do Prahy. Zaprvé, ta naprostá nádhera města, zadruhé, v těch různých přednáškách a rozhovorech, které jsem měl, tu byla neobvykle vysoká úroveň vzdělání a politická hloubka bystrosti v publiku, což bylo znatelně lepší, než co bychom měli u stejného britského publika.

Toto je velmi vzdělaná země, to je naprosto jasné a je to země, která velmi přemýšlela, protože musela, o svém způsobu vlády. Zvolila si demokracii. Velmi statečně vybojovala svoji svobodu tváří v tvář namířené zbrani. Velmi vás obdivuji za to, co jste tady dokázali, když jste pro sebe vybojovali demokracii, a modlím se, abyste skrze svého prezidenta vybojovali demokracii pro celou Evropskou unii.

A moje poslední otázka: Slyšel jsem, že jste ušetřil dva milióny liber, protože nikdo nesložil vaše puzzle Eternity II. Nabídnete tuto cenu pro toho, kdo dokáže během čtyř let rozložit Evropskou unii?
Dám pět miliónů a svůj šlechtický titul k tomu.

Děkuji. Díky za Váš čas a za Vaše nádherné odpovědi na moje otázky a velmi se mi líbí vaše vědecká kravata s periodickou tabulkou prvků, co dnes máte.
Z toho Vás vyzkoušíme později.

Děkuji.
Děkuji.