Dohnal jsem jeden ze svých věčných restů a zhlédnul jsem film Sabrina s Audrey Hepburnovou a Humphrey Bogartem. Film je z roku 1954 a odehraje se v něm tahle scénka (používám jména herců, postavy se jmenují Linus a David Larrabee).

Holden: “Máš všechny peníze na světě.”
Bogart: “Vydělávání peněz není hlavní účel podnikání. Peníze jsou vedlejší produkt.”
Holden: “Co je teda hlavní cíl? Moc?”
Bogart: “Ále, z toho se stalo sprosté slovo.”
Holden: “Tak co je to nutkání? Jdeš vyrábět plasty. Co tím dokážeš?”
Bogart: “Co tím dokážu? Nic moc.
Vynalezli jsme nový výrobek, něco, z čeho bude mít svět užitek. Nové odvětví se přesune do nerozvinuté oblasti. Postaví se továrny, rozeběhnou se stroje a podnikáš. A shodou okolností teď lidé, kteří předtím neviděli ani halíř, mají najednou dolar, a bosé děti mají boty na nohou a mají umyté obličeje.
Co je špatného na nutkání, které dává lidem knihovny, nemocnice, baseballová hřiště a v neděli večer filmy?”
[Bogart zavolá svoji sekretářku.]
Holden: “Teď si připadám jako padouch.”

Humphrey Bogart hraje ve filmu boháče, který tráví příliš mnoho času v kanceláři, ale je to morální a ctnostný člověk. A to se odehrálo v jednom z nejslavnějších filmů historie, ve kterém hráli největší filmové legendy a který pochválila kritika.

Ani jsem nemohl uvěřit, že něco takového pustil Hollywood na plátno. Dnes totiž, po více než půl století, pouští Hollywood do světa filmy s tak hloupoučkým poselstvím o boháčích parazitujících na chudých, že tomu nemůže věřit ani takový blb jako Matt Damon, který je nepřekvapivě tak trochu pokrytec jak Brno.

A samozřejmě nemůžeme zapomenout na Audrey…

h/t: Sean Malone