Po semináři v New Yorku a Bulharsku jsme se s Dominikem vydali na seminář do Slovinska. Protože seminář z jedný strany navazoval na Letní akademii LvMI a z druhý strany na něj navazoval školní rok a sraz Montpelerinský společnosti, neměl jsem bohužel tentokrát žádnou šanci poznat domácí zemi.
Přijeli jsme na místo, za chvíli začínal seminář a jakmile skončil, sprintovali jsme na vlak. V tomto zápise se toho tedy nedozvíte příliš o slovinsku ani slovinštině, protože jsem skutečně poznal skoro jenom hotel. Což mě velmi mrzí, a tak se do Slovinska určitě ještě podívám.
Na seminář jsme jeli vlakem v neděli o půlnoci z Prahy. V Břeclavi jsme jen tak tak stihli přestoupit, připojil se k nám Ondra z Ostravy, kterej studuje na St. Andrews jako princ Vilém a princka Kate, pak jsme ještě přestoupili ve Vídni a Villachu a dojeli jsme do zastávky Lesce Bled. Z vlaku s náma vystoupila banda Poláků (z nichž některý byli Bělorusové, jak se pozdějc ukázalo). Vzali jsme si dohromady taxíka a nechali se odvézt do hotelu.
Seminář sliboval přednášky Toma Palmera, Dana Mitchella a dalších osob z Cato Institutu, pro mě ale byl největšim lákadlem Larry Reed, což je boss FEE (to je ten seminář z New Yorku). Taky to byl jedinej seminář, kterej jsme museli platit. 200 € stálo vstupný, cesta vyšla na zhruba dalších 100 a navíc se seminář dostal do finančních potíží, protože jeden sponzor odpadnul, takže jsme byli požádáni o příspěvek. Něco málo jsme dali. :)
Seminář se odehrával v hotelu Kompas, ale mě ubytovali ve vedlejšim hotelu Lovec. Muj pokoj byl perfektní. Sněd jsem čokoládku na přivítanou, uvařil si kafe v rychlovarný konvici a půl hodiny jsem zjišťoval, jak se otevíraj dveře na balkón, ze kterýho jsem měl perfektní výhled. Bohužel jsem byl večer požádanej o přestěhování do Kompasu, kde nebyla ani rychlovarná konvice, ani župan, ani nádhernej výhled a navíc jsem dostal spolubydlícího. Trochu mě to mrzelo, protože pokoj v Lovci byl úplně epickej.
Na zápisu jsme dostali asi tunu knih. Aspoň budu mít v důchodu co číst. Jednou z nich byla i kniha Wolfa von Laera, což je německej ďábel rakouský ekonomie. Dneska už je to fellow v americkym LvMI a potkali jsme ho hned na začátku loňskýho FEE. Snad první, co nám řek bylo to, že jejich rodina je stará už 900 let. Myslim, že to je určitě i v těch zápiscích z FEE.
Abych dokončil blízká setkání třetího druhu, musim ještě zmínit, že na tomhle semináři se vyskytoval taky Ken Silva, kterej s náma byl na FEE taky. Dominik ho znal, já ne. Ale ukázalo se, že je na mejch fotkách, takže tam asi fakt byl. :)
—
Začátek semináře obstarala Tanja Štumbergerová. (Slovinci stejně jako Poláci nepřechylujou ženský jména, blbci.) Nejdřív takový obecný řeči a potom četba Ayn Randový a diskuse nad jejím textem. Tanja říkala, že Randovou miluje, ale pak se neprozřetelně přiznala k tomu, že dává peníze na charitu, takže za to strhávám jednu kytičku, protože to je dost nepřesný čtení týhle autorky.
Komentář autora stripu: I had a hard time with Ayn Rand because I found myself enthusiastically agreeing with the first 90% of every sentence, but getting lost at 'therefore, be a huge asshole to everyone.'
Nicméně diskuse se zvrhla zcela neočekávanym směrem, když jsme se od přítomnejch socialistů dozvěděli, že: “Your liberalism isn’t good for everyone.”, a to proto, že prej nějakej Ind vnutil lidem volnej trh a tim zabil tisíce lidí. Tu historku jsem neznal a moc jsem jí nechápal, ale řešilo se to tam pěkně dlouho. Zoufalstvím jsem mlátil hlavou do stolu.
Poslední dnešní přednáška od Katariny Zajcový byla jednak nudná jak cyp, jednak se mi fakt už chtělo spát a měl jsem hlad jak vlk. Naštěstí jsem se dožil večeře se švédskym stolem a přejed se. :) Hned potom jsem usnul jak nemluvně.
—
Ráno opět snídaně se švédskym stolem. Hned potom přišel čas na prezentace jednotlivejch zemí. Měli jsme vyhrazenejch deset minut na prezentaci, ale myslim, že průměrná dýlka byla přes dvacet. Abych to urychlil, odprezentoval jsem Českou republiku za šest minut. Naše prezentace je tady ». Nezajímavější (a taky nejdelší) byla prezentace Běloruska. Pochopil jsem, že sice většina podniků patří státu a politický svobody jsou dost omezený, ale vycestovat z Běloruska neni žádnej problém, pro cestu do Ruska člověk ani nepotřebuje pas. Moc teda nechápu, že v tý zemi ještě někdo zbyl. A taky jsem se dozvěděl, že Lukašenko je bělorusky Lukašenka (i v cyrilici aka azbuce se to píše jinak bělorusky a rusky). Když jsem se pak jednoho Bělorusa ptal, jak je to možný, tak na mě koukal, jako kdybych se ho ptal na nějakou úplnou trivialitu.
Potom byla pizza k obědu, dvě přednášky Toma Palmera hned za sebou (protože jsme měli skluz z těch prezentací) a pak přednáška Boettkeho studenta Adama Martina o dějinách ekonomickýho myšlení. Věci, co už jsem slyšel tisíckrát, ale tentokrát se zajímavym novym nápadem. Adam rozdělil dějiny ekonomický analýzy do třech proudů — rakušáci, mainstream a debilové (pojmenování skupin je moje, ne jeho). Předpokládám, že si dokážete zařadit jednotlivý ekonomy sami. U nás bych jako reprezentanty těch tří skupin viděl třeba Šímu, Tůmu a Sedláčka.
Večer první přednáška s Danem Mitchellem. O něm ale víc až pozdějc. Potom zase večeře a hospoda jménem Bled, jak se ostatně jmenovalo celý tohle městečko. V hospodě jsem se dozvěděl, že organizátorka Catinca pracuje v eurokejvárně pro falešný euroskeptiky jménem Evropští konzervativci a reformisté — klub Jana Zahradila apod. Málem mě museli křísit.
—
Z dalšího dne mě nejvíc zaujal film o Miltonu Friedmanovi, přednáška rakušáka Adama Martina, kde našel spoustu vlídnejch slov pro chicagskou ekonomickou školu — dokonce řek, že inteligentnější ekonomové jsou spíš chicagský ekonomové než rakouský atp. No zkrátka říkal věci, za který by ho komentátoři z webu Bakunin.cz nejspíš upálili za živa.
V polední přestávce jsem vyběhnul na místní Blejski grad a zaplaval si v jezeře Bled, kde byla naprosto průzračná voda. Ani nechápu, jak je něco takovýho možný.
Večer jsme dali na blbou radu jednoho Slovince a zašli jsme do baru jménem Union. Bar se mi teda líbil, ale bylo nás tam jenom pár. Naštěstí tam byl Adam Martin, Ken a jinej Slovinec Nejc, se kterejma jsme fakt dobře pokecali. A navíc tam byla hrozně pěkná a sympatická servírka. Kenovi jsme řekli, že je příbuznej s Hayekem, protože to je český jméno, co znamená les, což je latinsky silva. Slovinec Nejc se navíc přiznal, že studoval chemii a k ekonomii se dostal náhodou a zaujala ho. (To mi připomíná, že v prváku jsem místo ekonomie pořád neúmyslně říkal chemie. Zvyk je holt železná košile. Nemoh jsem si pomoct.)
—
Chtěl jsem to napsat jako jeden článek, ale koukám, že už je to dlouhý až až a spousta vás toho ještě čeká. :)
Blejsko jezero paráda! ;)