Václav Klaus se nebude blamovat v levicovém slepenci. Naštěstí

Letošní přestupový trh na české politické scéně je ještě napínavější než přestupový trh v NHL. Češi měli na obou trzích dva ze svých nejlepších synů — Jaromíra Jágra a Václava Klause. Zatímco Jágr 68 zakotvil v New Jersey, což se snad ukáže jako dobrý tah, tak Klaus 89 se po dlouhém tréninkovém kempu rozhodl letošní sezónu vynechat a ladit formu na Hanspaulce. Domnívám se, že to byl jediný možný tah. Tah, který Václava Klause zachránil od neskutečné blamáže.

Nijak se netajím tím, že jsem velkým obdivovatelem a podporovatelem Václava Klause (koneckonců i Jardy Jágra) a bylo by mi krajně nepříjemné stát ve volbách proti němu. S Václavem Klausem se shodnu na všech velkých a důležitých tématem, v těch menších se občas lišíme. Ale to je v rámci jedné politické ideologie nebo jedné politické strany normální a zdravé.

Ale zde hrozilo něco ještě horšího, než to, že by si dva mně milé subjekty konkurovaly ve volbách. Zde zcela vážně hrozilo, že se Václav Klaus octne v čele nezkrotitelného levicového slepence, se kterým se buď dostane do Sněmovny — a tento slepenec socialistů všech barev a denominací se naprosto rozhádá a rozpadne, nebo se s ním ani do Sněmovny nedostane — což by byla velmi nedůstojná tečka za velkolepou kariérou státníka Klause.

Velmi dobře o tom psal Martin Rumler a Tomáš Pajonk (oba jsou mimochodem vynikající kandidáti v našich svobodných primárkách). A to tam ještě nenapsali všechno. Nenapsali, že Boris Šťastný chce regulovat lyžování (nejspíš i s měřením rychlosti městapem a dáváním botiček) a ani nezmínili dnes již legendární článek Borise Šťastného o tom, jak vůbec nechápe, co to je smlouva a vymáhání smluvního plnění.

Nezmínili ani to, že členkou propletence několika stran Jany Bobošíkové je taky marxistická ekonomka Ilona Švihlíková (viz zde a zde).

O nesmyslných a neliberálních postojích DOSTu se snad ani není třeba dlouze rozepisovat.

Mezi všemi jmény, která se v souvislosti s novým angažmá prezidenta Klause vyskytla, se za jediného pravičáka dá považovat jedině Vlastimil Tlustý, o kterém bohužel nevím, zda je dostatečně volitelný. Pavel Bém je sice chytrý a obratný politik, ale až na chvilkové pravicové ústřelky si nejsem vědom nějaké jeho liberální zásadovosti. A dva pravičáci, byť tak charismatičtí a zkušení jako Klaus a Tlustý, levicovou stranu na pravicovou nepředělají, málo platné.

Mrzelo mě, že Václav Klaus v březnu skončil ve vrcholové politice, ale daleko víc by mě mrzelo, kdyby se blamoval v tomto slepenci. Naštěstí velmi dobře uvážil, že by zaplatil příliš velkou cenu. Možná tedy příště v lepší konstelaci.

Who is who tedy skončilo a teď se snad konečně můžeme soustředit na programový souboj. Program Svobodných čtěte zde ».