Shift happens!

Užuž to vypadalo, že podobně jako déčácká ztracená basketbalová generace, budu i já ztracený talent. Na základní škole eso mezi angličtináři, naposled dokonce třetí v kraji. Na střední škole bez výsledku. Byl to divný pocit. Pocit, že člověk zanedbal nějakou etapu v učení jazyka. V prváku jsem soutěž z blíže neznámých důvodů probendil (bylo to odpoledne, nikoho jsem neznal a měl jsem pocit, že bych se musel učit témata). Continue reading “Nalezená generace”

Nemohl jsem té zprávě snad ani uvěřit. Zní to jako z Marsu.

Představte si, že jdete do sázkové kanceláře a vsadíte si na vítězství Jakuba Jandy na Turné čtyř můstků, pro přehlednost řekněme, že kurs je 4:1 na jeho vítězství. Vy si vsadíte stovku. A co čert nechtěl, Jakub Janda skutečně Turné čtyř můstků vyhrál. Jdete si tedy do sázkové kanceláře pro svých 400 korun. Ale nějakej vohnout za okýnkem vám vydá jenom dvě stovky. A slyš, milý občane, výmluvu vskutku nadpozemskou: Protože Jakub Janda sdílí první místo s Janne Ahonenem, vyplácíme pouze půlku výhry. Je to tak fér vůči zákazníkům i sázkové kanceláře.

Zachovaly se tak všechny české sázkové kanceláře kromě Sazky. Mám dojem, že případná žaloba by u soudu musela vyhrát. Je to totiž logika jak pojďme dom.

Na loňském MTB SSL závodě filozofoval jistý závodník s krycím jménem MiRa na téma, jaké kluky ty holky vlastně chtějí. Tedy jestli kluky jako buky či kluky jako sluky anebo kluky jako Ducy. A nebyli bysme na blogu Shit happens!, kdybysme na to své očko nezavostřili. Continue reading “Jaké že to chtějí?”