TOP nemůžete myslet vážně!

Dneska čtu, že Topolánkovi Obchodní Partneři by v Praze porazili ODS. A říkám si: Kde to jsme?!

Proboha! Jak může vůbec někdo koketovat s myšlenkou, že by tuhle stranu volil? Stranu Miroslava Kalouska s figurkou Kchárla Schlafenberga v čele, jak se vyjádřil pan prezident. Nový bordel se starými kurvami, jak se vyjádřila lidová moudrost.

Vždyť na té straně není nic pozitivního, a to se nedá říct snad ani o socanech. Je to asi stopadesátá reinkarnace havlismu v naší zemi. Kdyby byl Václav Havel chlap, založil by si normální stranu a ucházel se s ní o podporu. Tenhleten partyzánský způsob je mi navýsost odporný, avšak musím uznat, že nepřátelské převzetí ODS se havlistům povedlo skvěle.

Miroslav Kalousek, někdejší předseda katolické KDU-ČSL (ačkoliv o něm každý věděl, že je bezbožný jako městská šlapka), nadále verbální antikomunista (ačkoliv vzpomeňme, jak po volbách 2006 oslavoval koalici s oranžovými a rudými komunisty), hulvát, opilec a člověk, kterého provází korupční skandály všude, kam šlápne. Continue reading “TOP nemůžete myslet vážně!”

Ekonomické doktríny, díl druhý

Ave Becker Imperator…

V minulém díle jsem psal obecně o nejobtížnějším předmětu na naší škole, v dnešním díle popíšu, jak jsem se s ním vypořádal já sám.

Na přednášky jsem nechodil. Kdybych tam chodil, stejně bych polovinu času nedával pozor a pokud bych zrovna pozor dával, stejně bych si nedělal zápisky. A tak bych se musel připravovat úplně stejně, akorát mě to nestálo ty tři hodiny týdně navíc, které jsem namísto toho věnoval obírání lidí o peníze. Continue reading “Ekonomické doktríny, díl druhý”

Ekonomické doktríny, díl první

Dnes, milé děti, vám řeknu pár teplých slov o nejtěžší zkoušce na naší škole. Předmět se jmenuje 5EN200 — Dějiny ekonomického myšlení, přednáší ho prof. Ing. Robert Holman, CSc., údajně ho zkouší tentýž a studijním materiálem je kniha Dějiny ekonomického myšlení, kterou napsal — hádejte — prof. Holman. Předmětu se tak mezi studenty říká prostě a jednoduše Holman. Continue reading “Ekonomické doktríny, díl první”

Songs of 2009

K blogerství patří zachovávání poselství pro další generace. Můj dnešní článek, který — jak myslím — nemá v mém archivu prozatím obdoby, by měl zdokumentovat, co jsem v roce 2009 poslouchal za muziku. Článek nemá žádný zvláštní účel kromě archivačního, takže počítám, že nejlépe poslouží kolem roku 2059, až si ho někdo otevře a řekne si: Tohle fakt někdo poslouchal? (Asi jako vy si to dneska říkáte u Spice Girls.)

Samozřejmě… rok je dlouhá doba, a tak je velmi pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. V duchu nejlepší tradice tohoto blog tak nebudu váhat další songy doplňovat v průběhu času.

Disclaimer (dnes rovnou na úvod): Článek nemá ukazovat nové písně, není veden s žádnou systematickou snahou o kategorizaci čehokoliv. Článek prostě zobrazuje písně, které jsem poslouchal. Obzvlášť bych chtěl upozornit ty méně důvtipné čtenáře, že nesepisuji seznam písní, které se melodicky nebo textem k čemukoliv hodí, ale ty které jsem poslouchal, protože mi cvrnkly do nosu náhodou a zalíbily se mi.

A ti důvtipnější ze čtenářů se můžou zamyslet nad tím, zda se nám muzika líbí podle nálady, anebo máme náladu podle muziky, kterou posloucháme. Já sám v tom nemám jasno.

Tak už dost keců a jdem na to. Continue reading “Songs of 2009”

Rok břečťanu

This is morning. That’s when I spend the most time thinking ’bout what I’ve given up…

Na několik pokračování jsem napsal poměrně rozsáhlý článek o uplynulém roce. Jenže pak jsem zjistil, že je psaný až moc ad hominem, a protože si myslím, že k osobní komunikaci slouží jiné prostředky než články na blogu, zůstane tenhle článek v šuplíku (jako mnoho jeho kamarádů od léta).

Tenhle článek bude jenom taková demo-verse. Continue reading “Rok břečťanu”

VVC 2009

Bohu na nebesích slávu, na zemi pokoj a lidem dobrou vůli.

Sám pro sebe si od Ježíška přeju… já vám ani nevím, jak to zformulovat, aby to bylo dost emo (a neopisovat přitom)… dost odvahy na to, abych se zlepšoval; dost rozumu na to, abych včas poznal, s kým mám tu čest; a dost síly na to, abych se srovnal s tím, když to poznám pozdě.

Tomuto blogu přeji do dalšího roku aspoň jeden článek měsíčně.

A konečně bývalým čtenářům tohoto bývalého blogu klidné spočinutí. :)

Hallelujah, vole!

Gentlemanská nabídka vládě: zaplatím svůj dluh 130 tisíc Kč

Vážená vládo České republiky,

v tomto krizovém (a zároveň adventním) čase si dovoluji učinit nabídku, dle mého názoru velmi velkorysou. Jsem ochoten zaplatit svůj podíl na veřejném dluhu České republiky, který v tuto chvíli činí 126 460,- Kč (zdroj: http://verejnydluh.cz). Tento “svůj” podíl jsem ochoten zaplatit, přestože jsem s deficitním rozpočtem nikdy nesouhlasil, a přestože jsem ministry financí zodpovědné za navyšování veřejného dluhu nikdy nevolil.

Moje nabídka však má své podmínky. Svůj podíl zaplatím, pouze pokud za to něco dostanu. A tím něčím by mělo být:

  • okamžité sestavení vyrovnaného státního rozpočtu
  • přijetí ústavního zákona o rozpočtové kázni
  • snížení složené daňové kvóty aspoň na úroveň Slovenska
  • přijetí zákona o referendu ohledně přijetí eura
  • zrušení povinného přimíchávání biosložek do paliv, jakožto i dalších stupidních opatření směřujících k potlačení údajného globálního oteplování
  • bezodkladná privatizace Českých drah a České pošty (pokud takové podniky vůbec někdo bude chtít koupit)

Continue reading “Gentlemanská nabídka vládě: zaplatím svůj dluh 130 tisíc Kč”

Pohádka, která se pokazila

Prý máme slavit, říká pan prezident.

Rád bych, věřte mi. Ale nemůžu se zbavit té trpkosti v ústech. Že jsme měli šanci a nádherně jsme si to zpackali. Měli jsme šanci, kterou jsme nádherně zpackali. Vlezli jsme přesně tam, kam jsem loni psal, abychom nelezli.

Nebo lépe řečeno, proti naší vůli nás tam zatáhlo stádo hloupých, nesebevědomých a shrbených přisluhovačů. Bojovali jsme do posledního dechu. Až se nás příští generace budou ptát, můžeme jim pohlédnout zpříma do očí. Přemohli nás penězi, které ukradli z našich kapes, přemohli nás vydíráním, lhaním a korumpováním.

V tuto chvíli nás láme velká beznaděj. Nemohli jsme udělat víc, a přece to tak dopadlo. Ale vidím tu i světélko naděje. Poslední tisíciletá říše, kterou vyhlásili sociální inženýři, trvala nakonec pouhou jednu dekádu… Budu považovat za zázrak, pokud se tato nová tisíciletá říše dokáže zhroutit bez války.

Ale není to prostě fér. Do Unie jsme vstupovali, když jsem teprve bral rozum. Dvacet let svobody a demokracie jsem si neužil, a ani jsem nemohl. Zatímco generaci mých rodičů padla svoboda (ruku v ruce s demokracií) do klína v nejlepších letech, naše generace v nejlepších letech přišla o demokracii a tím pádem zákonitě přichází i o svobodu.

Co zpočátku vypadalo jako pohádka, se pokazilo. Pokazilo, aniž přesně víme, co jsme udělali špatně, co jsme mohli udělat lépe; proč, jak nebo kdy se to vlastně pokazilo.

30. listopadu zapijme pád republiky.

Jobovky z Joštovky

…aneb o puči protiústavních soudců.

Tak si to shrňme. Po dvaceti letech svobody jsme se dozvěděli několik zásadních faktů. Parlament nemá právo měnit Ústavu, prezident republiky je pouhý úředník s razítkem a svoji ztracenou suverenitu nalezneme v Bruseli. Co by se neujalo ani jako scénář bláznivé komedie s Lesliem Nielsenem, sepsal Protiústavní soud předsedy Rychetského.

V září jsme se dozvěděli, že ústavní zmocnění Parlamentu nestačí k tomu, aby směl Ústavu změnit, ale že naopak pokud Ústavnímu soudu schází kompetence nebo procedura, vyčte si obé třeba z kávové sedliny. Více se k tomu již vracet nechci, laskavého čtenáře odkážu na zevrubný článek, který jsem k tématu sepsal.

V lisabonském jednání Ústavního soudu vůbec nešlo o výsledek, ale o to, co předvede Rychetský a jeho bruselští nohsledi při prezentaci. Protiústavnost Lisabonského diktátu je totiž nepochybná, zejména co se týče evidentního rozporu zmocňovací doložky s článkem 10a Ústavy býv. České republiky, dnes europrotektorátu. Stejně tak nepochybné ovšem bylo, že Rychetského partu nic takového v rozhodném postupu nezastaví. Pojďme tu one-man show rozebrat. Continue reading “Jobovky z Joštovky”