Železná lady

Na premiérském postu Velké Británie byla Margaret Thatcherová jedinou ženou v historii, mezi britskými premiéry je však největším mužem. “Buď budeme trvat na principech, nebo padneme.”

Film režisérky Phyllidy Lloydové (Mamma Mia!) začíná scénkou, kdy si jde Lady Thatcherová nikým nepoznaná nakoupit. Polovina filmu se odehrává v současnosti, polovina nás pomocí flashbacků provede zrychleně osobním a politickým životem nejdéle sloužící premiérky 20. století.

Nebudu se bát, že prozradím nějaké spoilery, neboť život baronky Thatcherové je dostatečně znám, takže všichni vědí, že nyní žije v Paraguayi s Hitlerem a Elvisem.

Film se mi líbil. Viděl jsem ho dvakrát, a podruhé se mi líbil ještě více. A to přesto, že jde dle mého názoru spíše o holčičí film. Politika v něm není to nejdůležitější, jak byste asi čekali u filmu o úžasné premiérce. Leitmotivem filmu je osobní život této úžasné premiérky, potýkání se stařeckou demencí, její vztah s dětmi a manželem Denisem.

Člen Konzervativní strany a “průměrně úspěšný podnikatel”, jak o sobě sám Denis Thatcher (milionář) prohlásil, zřejmě působil jako opora aspirující, vládnoucí i končící političky a jeho vtip premiérce jistě pomohl při odreagování od politiky. Filmová postava Denise Thatchera je vynikající a zaslouží stejnou pochvalu jako oscarová Meryl Streepová, jež si pro svou roli pečlivě nastudovala thatcherovskou dikci a manýrismy.

Ve filmu samozřejmě nechybí podstatné momenty politické kariéry bývalé premiérky — výbuch bomby před konferencí Konzervativců, reformy a stávky, válka o Falklandy atd. Domnívám se, že úsek filmu, který se točí kolem války o Falklandy, je tím nejsilnějším momentem celé stominutové stopáže.

Bohužel mi ve filmu chyběly minimálně dva zásadní projevy — ten uvedený na samém začátku tohoto článku a pak tento slavný projev z konference Konzervativní strany. V samém závěru byl bohužel poměrně odbyt zásadní spor o Evropskou unii, jehož výsledkem byl puč eurohujerů ve straně a následně sesazení úřadující premiérky.

Spor se točil primárně o společnou měnu, známou dnes pod jménem euro. Jak víme, historie dala premiérce jednoznačně za pravdu. Film sice stručně, avšak poměrně výrazně zobrazuje postavu Lorda Heseltina, jakéhosi Přemysla Sobotky britské politiky. Ten ještě dnes říká, že euro krizi přežije a Velká Británie se k němu připojí.

Co se hodnocení politiky Margaret Thatcherové týče, je režisérka filmu asi jediným člověkem na světě, jehož nechala její politika chladnou. Ve filmu se tak nedočkáme ani oslav laissez-faire politiky (bohužel není zmíněn ani premiérčin ideový vzor F. A. Hayek), nedočkáme se však ani žádné socialistické propagandy. V tomto ohledu je film čistě středový.

Film musím rozhodně doporučit. Dávám filmu 70 %, přičemž 10 % si připočtěte, pokud jste thatcherovec a (dalších) 10 %, pokud jste žena.

PS: V pravicové skupině vedené Petrem Machem jsme se vydali na společné zhlédnutí filmu v kině. Na stejnou projekci dorazil i Mirek Topolánek. Přítomnost nejhoršího českého premiéra dodávala filmu o nejlepší britské premiérce další zajímavý rozměr…