Měl jsem referát na paper The Constitution of Economic Policy od Jamese Buchanana. (Ani nevim, jak se vlastně název toho paperu má přeložit, haha.)
Součástí referátu bylo i napsat shrnutí paperu, který si můžete přečíst tady (pdf, 2 stránky anglicky). Ale ten samotnej paper je krátkej, protože to je jenom nobelovská přednáška, takže koho to zajímá, může číst rovnou plnou verzi. :) Ale na druhý straně to vypadá, že to neni nikde zadarmo ke stažení, takže se možná budete muset spokojit s tou mojí demoverzí.
James Buchanan je samozřejmě naprosto zásadní autor zcela zásadní ekonomické teorie veřejné volby (z níž jsem vlastně až doteď nic nečetl, což je ostuda). Teorie, jejíž základní kameny si můžete přečíst právě v tom paperu nebo v tom shrnutí. Pro analýzu politiky nezbytná věc.
Nicméně, v prezentaci jsem měl připravenejch několik poznámek, na který se bohužel nedostalo, protože jsem v důsledku nedostatku času musel prezentaci brutálně zkrátit. Tak je aspoň napíšu sem.
Pozn.: Pokud si nepřečtete ani paper, ani to demo, nejspíš vám to nebude moc dávat smysl.
V kapitole Homo Economicus se mluví o tom, že tradiční trhy jsou vlastně totéž jako politické trhy. Tam jsem chtěl udělat drobný cimrmanovský úkrok stranou a pohovořit o Lafferově křivce. Tato křivka se v principu v ničem neodlišuje od výnosové křivky každé firmy, její existence je zcela bezrozporná a neoddiskutovatelná, přesto se najde kdejaký pošuk, který tvrdí, že ta křivka je nesmysl. Přečtěte si ten článek pod odkazem. ;)
Abych udělal ještě větší úkrok, doporučím tento paper (pdf) Waltera Blocka, u kterého jsem se fakt nasmál. Kromě toho, že je v něm spousta věcí k zamyšlení, samozřejmě.
—
V kapitole Politics as Exchange jsem se chtěl vyjádřit k autorovu analytickému nástroji předpokládaného souhlasu s vládním násilím. Buchanan říká, že lidi souhlasí s vládním násilím, pokud “ústavní výměna” podporuje jejich zájmy.
To je pro mě nepřijatelné i jako analytické zjednodušení. Doufám teda, že jsem tedy Buchanana nějakým závažným způsobem nezkarikoval, ale tak jsem to pochopil.
Jak by řekl Lysander Spooner, autor zásadního díla Žádná vlastizrada: ústava bez autority:
Vláda si mě označkovala při narození, nijak jsem to nemohl ovlivnit. Jiné vlády mi to zase dělají setsakramentsky těžké, abych se z násilí této vlády dostal pryč. A i kdybych se z něj dostal, zase upadnu pod nucené násilí jiné vlády. I kdybych se na hlavu postavil. Vlastně nevím, jak by si Buchanan představoval, že mám vyjádřit nesouhlas s tou “ústavní výměnou”, jak píše.
Mimochodem, pokud jste nikdy jméno Lysander Spooner neslyšeli, ale zato jste slyšeli (třeba na tomto blogu jméno Murray Rothbard), tak vězte, že Rothbard řekl, že Spoonerův esej je “nejlepší argument pro anarchistickou politickou filosofii, jaký byl kdy napsán”.
—
Buchananův přístup taky selhává v tom, když někdo sice souhlasí s ústavou (a s tou americkou nebo českou bych snad i souhlasit mohl, kdybych zavřel oči, dveře i rolety, aby mě u toho nikdo neviděl a neslyšel), ale nesouhlasí se zákony, které jsou očividně proti duchu i liteře (!) ústavy, přesto se s nimi dnes pracuje, jako by protiústavní vůbec nebyly. Co s tím?
To je mimochodem vlastně celý program Rona Paula. Zrušme všechno, co je protiústavní. Nechápu, jak s tím vlastně někdo může nesouhlasit. Pokud se podle někoho smí i to, co je zjevně proti zákonům, pak patří takového člověka zpráskat duralovou tyčí.
—
Naopak velice bych Buchanana pochválil za to, že si nikdy nemyslel, že stát je nějak lepší než jeho občané. A v té souvislosti bych znovu doporučil skvělý paper mého velice oblíbeného Dana Kleina The People’s Romance: Why People Love Government (As Much as They Do).
—
I přes ten podle mě divný koncept souhlasu jsem ocenil, jaký elegantní myšlenkový nástroj to je pro zákaz vladních dluhů a deficitních rozpočtů.
—
PS: Nepleťte si Jamese Buchanana s Mitchem Buchannonem!
